Survival Proti ledu sází na úžasnou islandskou přírodu, kterou se protloukají sympaťáci bez hlubších vzájemných vztahů. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Dva muži proti nelítostné přírodě

Škoda by ale byla i tuhle novou premiéru Netflixu šmahem odsoudit. Uvařte si horký čaj, navlékněte pletené ponožky a pusťte se spolu s dánským hercem Nikolajem Coster-Waldau (a zároveň scenáristou tohoto filmu) na výpravu do nekonečných ledových pustin. Film vznikl na motivy autobiografického románu Dva proti ledu Ejnara Mikkelsena, popisující skutečný příběh dánské expedice. Ta na polární lodi Alabama přistála u břehů Grónska s hlavním cílem zdokumentovat území a vyvrátit existenci úžiny, která měla podle amerických polárníků rozdělovat tento největší ostrov světa na dvě části. Na základě svých objevů si Američané tuto část oddělenou průplavem po Dánsku nárokovali.

Hlavního hrdinu a představitele kapitána Ejnara Mikkelsena si zahrál už zmiňovaný Nikolaj Coster-Waldau. Vzhledem k tomu, že si k filmu napsal i scénář, čekala bych životní herecký výkon. Vousatý sympaťák po mnoha menších rolích odstartoval svou hvězdnou kariéru v roce 2001 v oceňovaném filmu Ridleyho Scotta Černý jeřáb sestřelen. Následovala Enigma po boku Kate Winslet, z posledních thrillerů bychom mohli vypíchnout Silencing o hře na kočku a myš v kanadské divočině (2020) a drama Den, kdy jsme zemřeli z téhož roku. A co nelze opomenout, je jeho ikonická role Jaimeho Lannistera ve Hrách o trůny, ta z něj udělala mezinárodní hvězdu. Nikolajův blízký vztah ke Grónsku dokumentuje i manželství s bývalou Miss Grónsko Nukakou Motzfeldt. Premisa ‚hrát jako o život‘ se ale kupodivu nenaplnila ani v survival žánru. Víte co, pojďme skočit přímo do děje.

Nikolaj Coster-Waldau jako polárník Ejnar Mikkelsen

Drsné polární výpravy na počátku dvacátého století: omrzliny, těžká práce a psi určení k tahání saní i přímé konzumaci

Rok 1909. Posádka lodi Alabama diskutuje o stavbě nepotopitelného parníku Titanic, zatímco její kapitán Mikkelsen volá po dobrovolnících pro svou ambiciózní misi. Urazit 300 kilometrů grónskou pustinou a vyzvednout deníkové záznamy a mapy předchozí expedice, jejíž členové se už nikdy nevrátili. Materiály mají být zároveň důkazem, že je Grónsko jedním celistvým ostrovem a jeho území tak spadá pouze do dánské správy.

Nabídka kapitána dosáhnout s ním věčné slávy posádku distingovaně řečeno příliš neohromí. Jediným dobrovolníkem je zelenáč Iver (sladký a křehký Joe Cole, Gangy Birminghamu), jehož Alabama nabere až v Reykjavíku jako lodního mechanika. Většině posádky je tenhle holobrádek spíš k smíchu, ochotně ho ale kapitánovi doporučí, jen aby si sami nevytáhli ‚černého Petra‘ a nemuseli s ním vyrazit do nehostinných pustin bez garance návratu.

Drsný arktický survival film podle skutečné události. Celé se to odehrává v Grónsku v letech 1909-1912. Výprava se snaží dokázat, že Grónsko je ostrov a že si na něj tedy USA nemůže dělat nárok. Jenže jsou chyceni v ledu. Kapitán se rozhodne ve společnosti mechanika podniknout výpravu a důkaz obstarat. Tato cesta se jim ale protáhne na několik let.

Ošlehaný kapitán a nezkušený mladík, vzhlížející ke svému idolu. To je rozhodně slibné vztahové nastavení, které slibuje ohňostroj emocí – od těch vypjatých až po komické momenty. Ale tedy buď nefunguje vzájemná chemie herců, nebo pokulhává scénář.

V druhé půlce zatínám čelisti spolu s Iverem. Kdykoliv se kapitánovi zachce ven, kouká z toho jen další problém

Nevyrovnaná dvojice vyráží obtěžkaná těžkými saněmi, které táhnou polární psi. Postupem času však nepříznivým sledem událostí ztrácí zásoby i čtyřnohé pomocníky. Do cíle výpravy dorazí sami a nalehko. Čeká je ještě dlouhá cesta zpátky, zpestřená bojem s ledním medvědem a dalšími potížemi. Když už konečně uvidí stěžně Alabamy, rychle ztrácí euforii. Posádka lodi odjela, na místě zůstal jen opuštěný stěžeň a srub stlučený z těla lodi. Na místě jsou zásoby na další rok. Dřív se sem záchranná výprava kvůli zamrzlým průplavům nedostane.

Co funguje na začátku, postupně ztrácí šťávu. Zarputilý kapitán se emočně nezmění po celou dobu příběhu. Postava Ejnara neustále naznačuje, že má nějaké vnitřní pnutí a možná i překvapující karty v ruce, ale díky své introverzi divák vidí jen houževnatého muže, který si nedovolí žádnou vnitřní slabost a stejně nesmlouvavý je i k chybám svého parťáka. Na vnitřní katarzi a přeměnu v dominantního muže s vlastním názorem si bohužel nesáhne ani věčně snaživý Iver, byť na to v závěru příběhu dostává více než zasloužený prostor.

První islandský film pro Netflix se natáčel na domovském Islandu a v Grónsku.

Další slabinou je autenticita. Opravdu mezi sebou muži nenajdou bližší vztah ani po záchraně života a po tom, co spolu stráví několik let v těsném srubu? Dialogy se omezují na povrchní fráze připomínající staré manželství. Oba muži si zachovávají perfektní sestřih vlasů i vousů po celá léta polárního zajetí. Pokud si navzájem poskytují tak perfektní holičské služby, chci jako divák vidět detaily!

Lépe a hlouběji by se dala podat i milostná linka, skrytá v ubíjejícím každodenním stereotypu přežívání. Rozhodně nemůžu upřít, že postupné vyšilování kapitána přihazuje aspoň pár nadějných polínek do uhasínajícího ohně celé story, ale ani na konci se nedozvíme, kým vlastně Ejnarova láska byla. Milenkou? Platonickou přítelkyní? Plánovanou manželkou? Na závěr si tak odnáším hlavně potěšení z dokonalé kamery, skvělých kostýmů, islandských scenérií (a taky tichý vděk za funkční termoprádlo).

Vložil: Andrea Musilová