Policajt za mřížemi jako obětní beránek vyřizování účtů. Jak vysoko sahají chapadla tajemného spiknutí? TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením Česká televize

Popisek: Poručík Alan Kreiner, obviněný z vraždy svého šéfa. Policista na druhé straně mříží je sice téma už téměř otřepané, Ondřej Vetchý mu ale svým skvělým výkonem a temperamentem dodává šťávu.

Devadesátky se zaměřily na džungli organizovaného zločinu, která v Čechách nebývale roztáhla sítě koncem minulého století. Nové tisíciletí ale zločin nevymýtilo. Stále platí, že nic není černobílé, policisté, advokáti ani státní zástupci nejsou jen dobří a zlí. Jsou to jen lidé, jejichž osud se může zvrtnout jako osud každého jiného člověka.

Režisér Jiří Svoboda se během své mnohaleté kariéry k detektivnímu žánru pravidelně vracel už od sedmdesátých let. S tématem organizovaného zločinu se mistrovsky vypořádal v Sametových vrazích a do práce protikorupčního útvaru nahlédl ve Vysoké hře. Vražedné stíny nemají tak jednoznačné zázemí. Jsou více filmem psychologickým, v němž jsou postavy vlečeny příběhem o zločinu se záhadným pozadím. O něm se dovídáme málo, podstatné je totiž spíše to, že propletenec záhady kolem notebooku, v němž se zřejmě skrývá jakýsi korupčnický seznam, semele kdekoho – policisty, informátorky z řad prostitutek, miliardářského bose, bankéře i jeho nezdárného syna.

Křivě obviněný Alan Kreiner s přítelem Michalem a jeho chráněnkou Evou, hackerkou odchovanou dětským domovem, kterou hraje finalistka SuperStar Nikita Machytková. Tahle trojka nikdy nestahuje kalhoty, když je brod ještě daleko. Mají ale vůbec šanci?

Detektivky Petry Bačovské

Námět pro scénář poskytl detektivní román Počmárané nebe, prvotina brněnské autorky Petry Bačovské. V něm autorka, která je civilním povoláním policistka, poprvé uvedla na scénu hrdinu Alana Krainera, bývalého policistu, který nyní pracuje v bezpečnostním oddělení velké právnické korporace. Jiří Svoboda si z celého románu vybral pouze jeden motiv, události, které, předcházely odchodu Alana Krainera od policie. Bačovská na rozdíl od některých svých kolegů, kteří v kriminalistických románech vycházejí ze skutečných případů, pracuje se světem zločinu jinak. Abstrahuje od popisování reálného případu, a naopak se vydává cestou jakési esence destilované z případů, které se odehrávají v různých obdobách nejen u nás, ale po celém světě.

To jí umožňuje mnohem více se zaměřit na prožitky postav, které se na jedné či druhé straně zločinu ocitají. Ostatně i jméno Alan Krainer nezní ani česky ani jinak. Může to být kriminalista odkudkoliv, takže s jeho pozicí v příbězích může autorka zacházet velmi volně. Nepotřebuje nutně ani konkrétní české prostředí, i když na detaily si dává pozor. „Třeba jsem měla vymyšlené, že v Hongkongu se stane dopravní nehoda. Když jsem tam však přijela, tak jsem zjistila, že v tom konkrétním místě je jednosměrka, takže se tam nic takového nemůže stát. Posunula jsem proto děj o dvě křižovatky,“ usmála se Bačovská.

Inspiraci hledala také v Barceloně, kde se vydala do univerzitní knihovny. V ní dumala, jak by šlo odtud ukradnout vzácný výtisk, aby to mohla zapracovat do děje. Žádný příběh zatím neumístila do českého prostředí. „To by pro mě znamenalo hodně svazujících aspektů a já mám při psaní naopak ráda volnost. Možnost, že si sama poskládám příběh a zvolím si místo, kde se bude odehrávat,“ vysvětlila v rozhovoru pro IDnes, proč při psaní inklinuje k cizině.

Jiří Svoboda se pohybuje na české půdě

Scenárista a režisér Jiří Svoboda se ovšem na českou půdu přesunul, i když do jisté míry zůstal u jakési nadčasové a nadnárodní atmosféry. Jedinou konkrétní připomínkou českého kontextu a časového zasazení je dialog mezi bankéřem v podání Tomáše Töpfera a byznysmanem, kterého hraje Marek Vašut. Ti dva si v krátké scénce vyříkají dávnou křivdu ze sedmdesátých let, kdy tehdejší student, nynější manipulátor na poli velkých státních zakázek, udal svého učitele za to, že na večírku zpíval písničku Bratříčku, zavírej vrátka.

Někdejší vysokoškolský asistent a nyní úspěšný bankéř Leopold Gerstner v podání Tomáše Töpfera na staré křivdy nezapomíná...

Jsou lidé, kteří neodpouštějí, jsou ovšem také lidé s hroší kůží. A tak lobbista s posměchem kontruje, že kdyby pana asistenta tenkrát z vysoké školy nevyhodili, nebyl by dnes nejspíš bankéřem. Hnus, který teče z toho rozhovoru, je jedním z velmi silných momentů první části Vražedných stínů a dává tušit, že zločin v českých krajích zdaleka nemusí být hnán jen touhou po majteku, ale že má mnohdy své kořeny v dávných křivdách a tajemstvích.

...se suverénním lobbistou Gráfem, kterého skvěle ztvárnil Marek Vašut, zřejmě ale jen tak něco nehne. Nebo přece jen ano?

V soukolí nespravedlivé spravedlnosti

Ondřeje Vetchého v roli policisty Alana Kreinera vezmou do vazby jako podezřelého z vraždy, protože zbraň, z níž se střílelo, byla jeho soukromá pistole. Vyšetřovatelé z inspekce policie manipulují s fakty a důkazy. Proč, to lze jen matně tušit. Alan se potřebuje dostat na svobodu, aby mohl prokázat svou nevinu a najít skutečného vraha. Alanova parťáka Michala hraje Martin Finger. „Michal je bývalý policista. Dobrý přítel hlavního hrdiny, kterému pomáhá dostat se z maléru. Je to role drsného chlapíka, stojícího na té správné straně… Jako divák mám rád to mrazení z nebezpečí, které číhá kdesi skryté. Bezmocnost, kdy se nedaří bezezbytku porazit zlo, je pro mě něčím přitažlivá a znepokojivá.“

Herec a od roku 2020 i umělecký šéf Činoherního klubu Martin Finger jako Alanův přítel Michal

Aby se Alan dostal z vazební věznice musí se nechat zastupovat advokátem Lindnerem, jenž je proslulý svými úspěchy v obhajobě každého, kdo mu dobře zaplatí. Paradoxně v tomto případu je ochoten pracovat za velmi nízkou odměnu. „Linka mé postavy je myslím velmi zajímavá. Žádný člověk ale není čistě kladný, nebo čistě záporný, a tak tomu je i u doktora Lindnera,“ říká jeho představitel Miroslav Donutil.

Doktor Lindner rozhodně není advokátem chudých. Co ho vede k obhajobě policisty, kterého se kdosi snaží dostat za každou cenu ta katr?

Významného obhájce k obviněnému policistovi přivede advokátka, ztvárněná Evou Josefíkovou: „Je na začátku své kariéry. Odhodlaná, avšak nejistá, možná až ustrašená. Rve se za klienta, ale na případ takového kalibru prostě nestačí. Tak chce být alespoň užitečná jako pravá ruka advokáta horních pater společnosti.“ Ovšem proč se advokát, kterého poznáváme jako pravou ruku bankéře a bezpochyby i dalších pracháčů, ujímá případu nešťastného a chudého policisty, to se dovíme až v druhé části Vražedných stínů.

Mladičká advokátka ex offo se za svého klienta pere jako lvice, tak vysoká hra, kterou kdosi rozehrál, ale nejspíš bude nad její síly

Jednoduchá scéna, mistrovská kamera

Vražedné stíny jsou sice rozehrány v jakémsi rozlehlém velkoměstě, na obrazovce se však odehrávají v prostředí převážně komorním, ateliérovém. Jedinou větší exteriérovou scénou zůstává přestřelka, při níž je v prostředí prázdné staré továrny zastřelen nadřízený a parťák hlavního hrdiny. Kameraman Vladimír Smutný, dlouholetý spolupracovník režiséra Jiřího Svobody, si ale umí mistrovsky poradit i se scénami v nevelkém uzavřeném prostředí. Pohybem kolem stolu a střihem z celku na detail rukou či tváří postav vytváří atmosféru chaosu a napětí ve scéně výslechu a podobně se mu to daří i v prostředí honosné pracovny bankéře nebo při rozhovoru hrdiny s partnerkou, přerušeném telefonátem, který si policista jde odbýt na panelákový balkonek. Za ním je noční svítíci velkoměsto, blikající a skrývající nejeden dramatický příběh.

Režisér Jiří Svoboda a kameraman Vladimír Smutný při natáčení pohřbu oběti zákeřné vraždy

Po první části lze tušit, že celkový dojem z Vražedných stínů bude velmi dobrý. Je to poctivá česká detektivka z moderního světa, i když tak trochu v tradičním stylu natočená. To je ale na českých detektivkách vždycky přitažlivé. Podtrženo hereckými výkony zejména Ondřeje Vetchého a Miroslava Donutila je jednoznačně příští neděli na co se těšit.

Vložil: Ela Nováková