Discoland, Jonák, Mrázek a vraždy za bílého dne. Povedené Devadesátky jako ‚divoký východ‘, doba kšeftařů a veksláků. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Devadesátky. Kriminalisté v podání herců Ondřeje Sokola, Martina Fingera a Kryštofa Bartoše

Devadesátá léta jsou považována za období plné svobody, nových možností a nekonečného světa. Ale také jsou nechvalně proslulé sérií vražd, zločinů a mrtvých policajtů. Vraždy, střelba na ulici, samopaly a pistole v igelitkách nebylo ničím neobvyklým. Policisté nevěděli kam dřív skočit. Pražské ulice byly nasáklé zločinem a kriminalitou toho největšího kalibru. Bouřlivé porevoluční období v Československu bývá označováno jako ‚divoký východ‘, ideální, dokonale padnoucí přirovnání. Vezměte si, kdy jindy by Karel Gott s nechvalně proslulým kmotrem Františkem Mrázkem mohli založit nadaci pro rodiny mrtvých policistů?

Šedé panelákové sídliště, podzimní sychravé počasí a igelitka: to je začátek nového seriálu Devadesátky od České televize. První scéna nám ukazuje tolik symbolickou scénu, která popisuje náladu a každodenní hrozbu z 90. let. Je neděle, vilová čtvrť, z domu vychází nic netušící muž a míří k autu, odemyká a sedá k volantu. Kousek od něj jde po ulici neznámý muž, anonym s bílou igelitkou v ruce, zamíří k automobilu. Následuje několik střel ze samopalu, muž v autě se skácí na sedadla, okno ostříkne sprška krve. Neznámý muž je dávno pryč a policisté budou muset v neděli do práce. Obraz 90. let dlouho nebyl takto autentický a atraktivní zároveň.

Parta kriminalistů: Ondřej Sokol, Martin Finger a Kryštof Bartoš, Vasil Fridrich a Pavel Batěk

„Doba, kdy mafiáni mohli vše a policie jen to, co si vybojovala. Píše se rok 1993 a k pražské mordpartě nastupuje vyšetřovatel Tomáš Kozák, aby pomohl objasnit porevoluční kauzy. Premiérová série Devadesátky odehrávající se přibližně dvacet let před seriálem Případy 1. oddělení připomene divákům na skutečných kauzách atmosféru doby, kdy kriminalita vyskočila do nečekaných výšin a rozhodovalo se o tom, jestli policie najde a ustojí svou roli,” uvádí Česká televize v anotaci k nové detektivní sérii. 

Podsvětí plní kšeftařů, veksláků a zlodějů 

Minisérie Devadesátky jsou prequelem a předcházejí úspěšnému kriminálnímu seriálu Případy 1. oddělení. Odehrávají se nějakých 10 až 20 let před událostmi z Případů. Vyšetřovatel, kterého hraje Martin Finger, je mladší verze Boleslava Polívky a za Ondřeje Vetchého zaskakuje Kryštof Bartoš, nový objev na české herecké scéně. Scénář napsala protřelá legenda české kriminalistiky a čím dál plodnější scenárista Josef Mareš, který je zodpovědný právě za Případy 1. oddělení. Na scénáři se také podílel renomovaný scenárista a producent Matěj Podzimek (Ochránce, Metanol, Dukla 61). Společně napsali epizodickou detektivní sérii, která vychází ze skutečných událostí, ale případy jsou smyšlené. Každopádně v seriálu se objevují reálné postavy českého ‚devadesátkového‘ podsvětí, jako byl např. Ivan Jonák, František Mrázek nebo Antonín Běla.

Ivan Jonák v podání Michala Novotného

Přestože jsou postavy inspirované reálnými osobnostmi, dokonale pasují do světa, který je plný podivných figurek bývalých veksláků, nájemných vrahů, pofidérních podnikatelů a různých kšeftařů. Proti nim stojí policisté a detektivové, kteří nevědí, ‚kam dřív skočit‘. Co den, to vražda, a policistů bylo málo. Na ‚vraždy‘ se tehdy mohl dostat skoro kdokoliv, policejní útvar se potýkal se nedostatkem lidí a zločin byl v plném rozkvětu. Vražd, loupeží a jiných kriminálních deliktů přibývalo. Jak seriál trefně ukazuje, tak nebylo moc času na pořádné vyšetřování, protože vraždu mocného kriminálního bosse za pár týdnů vystřídal útok mačetou v čínském bistru. Kolotoč kriminálních komplotů a zločinů se zkrátka nedal jen tak zastavit. Ale z úsilí hlavních hrdinů je vidět, že se o to snaží, ale bojují s příliš silným nepřítelem. Bossové a gangsteři tehdy měli navrch a v 90. letech bylo zkrátka jednodušší, a především pohodlnější být zločinec než muž spravedlnosti. Lidé z podsvětí si dělali, co chtěli a policisté měli jenom to, co si vybojovali. Za vše stačí číslo z roku 1993: z 57 vražd se vyřešilo 40 případů.

O skutečných případech za seriálem píše PrahaIN:

Smrt krále podsvětí Františka Mrázka. Symbol konce jedné éry zločinu

„Já tam byl, viděl ty zbytky lidský kůže!" Kriminalista o Jonákově tajné místnosti. Bez cenzury

Tvůrci umně kombinují a míchají reálné předobrazy a kauzy z minulosti s fiktivními příběhy a postavami, které jsou napůl vymyšlené a napůl inspirované u opravdových policistů a zločinců. Režie se ujal jeden z nejvytíženějších česko-slovenských režisérů současnosti, Peter Bebjak (Trhlina, Spravedlnost, Herec). On sám pomohl rozjet první úspěšnou řadu Případů 1. oddělení, a proto není žádným překvapením, že stojí i za Devadesátkami. Za kameru se usadil Bebjakův stálý spolupracovník Martin Žiaran (Na střeše, Zpráva, Čertí brko). 

Válka kutilů policie a mantáků zločinu 

„Šlo o válku kutilů policie a mantáků zločinu. Tyto případy byly mnohokrát rozebírány v tisku, v rozhlase i v televizi. My jsme je dali dohromady a napsali příběh tak, jak se udál z pohledu samotné policie,“ komentuje děj autor scénáře Josef Mareš. Zatímco režisér Peter Bebjak doplňuje, že „šlo o zvláštní časy, kdy se rodila a zároveň kastrovala demokracie. Já sám na to vzpomínám jako na velmi krvavou dobu – velké množství lidí zmizelo a až teď se dozvídáme jejich osudy. Byl to Divoký východ,“ uzavírá.

Tvůrci oživili i Jonákův Discoland

Za vyzdvihnutí také stojí herecké obsazení. Hlavní trojici detektivů hrají Ondřej Sokol, Martin Finger a Kryštof Bartoš. Vděčnou roli tu má Vasil Fridrich jako šéf pražské mordparty nebo Patricie Pagáčová jako mladinká maminka, která musí lhát o práci svého manžela, aby sousedi nezjistili, že žijí v paneláku s policistou. 

Seriál baví, napíná, rychle odsýpá a především, umí překvapit a potěšit. Ohromně nápadité je ztvárnění a herecké obsazení předobrazů reálných gaunerů. Postavy jsou dobře napsané, ale také vtipně a umně zahrané. Albert Čuba jako kmotr Mrázek je úchvatný. Správně slizký, ironický a jaksi ‚mile‘ děsivý. Když nechá na policejní stanici úplatek z nově koupeného pivovaru se slovy, že s Karlem Gottem založil nadační fond pro rodiny po mrtvých policistech, tak mají tvůrci diváka zaháčkovaného od první minuty. Došlo tu ke vzácnému spojení postavy s hercem, která u reálných předobrazů není jen tak k vidění.

Devadesátky: Vražda Hedviky Jonákové

Zároveň Michal Novotný a jeho herecké ztvárnění Ivana Jonáka je více než působivé. Novotný s doutníkem sedí ve svém luxusně zařízeném Discolandu. Tvůrci natáčeli exteriéry ve skutečném Jonákově klubu, kde se scházela tehdejší elita společenského života s osobnostmi českého podsvětí. Interiéry ovšem vznikly už v ateliérech. Jedním z případů, které tehdejší pražské 1. oddělení řeší, je také vražda Ludviky Jonákové, manželky kontroverzního podnikatele. Tento druhý díl objasňuje pozadí vraždy, za kterou bylo odsouzeno několik nájemných vrahů v čele se zadavatelem, jenž nebyl nikdo jiný než Ivan Jonák. Na tomto poměrně známém zločinu z 90. let je krásně vidět propojení zločinného podsvětí s policií. A především to, jak byl samotný Jonák a podobní bossové zločinu vnímáni, jak svými spolupracovníky, tak policií a širokou veřejností. Nicméně je to fajn připomenutí a nostalgické ohlédnutí za kulturou, která ve své době znamenala vrchol společenského žebříčku. 

Po prvních dvou dílech můžeme říct, že série je dobře řemeslně natočená a rychle a zábavně utíká. Střih je svižný a zbytečně se nezastavuje na situacích, které by neposouvaly děj dál. Kamera místy připomíná sedmdesátkové americké thrillery, které často používaly zoomování a neustále přibližování a oddalování v obraze. Scénografie a kostýmy jsou naprosto ‚boží‘ a splňují autenticitu devadesátek přesně tak, jak jsou 90. léta popisována. Je to doba šusťákovek, džín a kožených bund. Rekvizity, kostýmy, účesy, vybavení bytů i auta jsou autentické a stylově doplňují celkové pojetí seriálu. Archivní záběry, televizní zprávy a fotografie jsou pouze třešinkou na tomto devadesátkovém dortu. Ono propojení archiválií s filmovým ztvárněním svého vrcholu dosahuje při scéně, když představitel Jonáka ukazuje jednomu z policistů sbírku svých fotografií s Gottem, Michalem Davidem a hvězdami té doby. Propojení filmových postav s originálními fotografiemi, kde je skutečný Jonák s celebritami, je naprosto organické a bez problému uvěřitelné. Tvůrcům se opravdu velmi dobře podařilo ztvárnit filmový svět a přiblížit se atmosféře doby.

Policie tahala za kratší konec provazu

Seriál těží především z atraktivního tématu dosud pořádně nezpracovaných a poněkud temných devadesátých let, kdy v Česku zločin takřka neměl nepřátele. Boj mezi policií a kriminálníky byl malicherný, jelikož strážníci neměli kapacity a podsvětí se rozepínalo do obludné velikosti. Byla to doba, kdy bylo všechno možné a nikdo neměl nic jistého. 

Na seriál Devadesátky také navazuje dokumentární série Polosvět, jejíž námět napsal investigativní novinář a spisovatel Jaroslav Kmenta (Boss Babiš, Rudý Zeman, Gangster Ka). Seriál se noří do pozadí vyšetřování kriminálních kauz a rozebírá jednotlivé osoby a zločiny z 90. let. První díl reflektuje pozadí a popisuje dosud nevyřešenou vraždu kmotra Františka Mrázka a dalších nechvalně proslulých zločineckých bossů z přelomu milénia. Pokud se vám budou líbit Devadesátky, tak je to příjemný bonus navíc.

Vložil: Viktor Horák