Boží ruka: Po Velké nádheře Sorrentino natočil stejně epický příběh o rodině a dospívání. TV reflexe Andrey Musilové

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Hlavního hrdinu Fabietta hraje mladý začínající italský herec Filippo Scotti

Dobrá zpráva pro všechny fanoušky italské filmařiny, velkých rodin a ‚dolce vita‘. Zřejmě nejslavnější současný italský režisér Paolo Sorrentino se po tříleté odmlce vrací ve velkém stylu. Po komediálních dramatech Oni a Silvio (2018), Mládí (2015) a filmovými cenami ověnčené Velké nádheře (2013) nás čeká hlubší ponor do dospívání sedmnáctiletého Fabietta. Kouzelný snímek je k mání na Netflixu.

Sorrentinova rodná Neapol a osmdesátky všude kam se podíváš, včetně sluchátek od walkmanu kolem krku, které hlavní hrdina nesundá ani při své první sexuální zkušenosti. Sorrentino stojí spolu s Umberto Contarellem také za scénářem, ve kterém částečně čerpá ze svých vlastních vzpomínek na dospívání v Neapoli. Stejně jako ve Velké nádheře dotváří velkou část atmosféry hudba, za kterou stojí i tady stejný ‚prověřený‘ hudebník – Lele Marchitelli. O tom, že si tihle dva dobře rozumí, svědčí také spolupráce na skvělém seriálu Mladý papež (2016).

Režisér Paolo Sorrentino při natáčení

V roli dospívajícího introverta uprostřed hlučné italské rodiny

Fabietto Schiesi je citlivý neapolský puberťák v rodině, kde jsou všichni svými teatrálními gesty a hlasitostí o několik mílí daleko od něj. Kamera skrz Fabiettovu ostýchavou introverzi snímá jeho osobní hranice a porovnávání se s ostatními členy jeho potrhlé rodiny.

Někdy se mu zasteskne po navždy ztracené nevinnosti dětství, když usíná v matčině posteli stejně jako malý kluk. Vzápětí tento dojemný moment jeho matka Maria (Teresa Saponangelo) zasadí do komického rámce, když mu v této intimní chvíli nabídne hru na schovávanou ve skříni, do níž se už Fabiatto nevejde.

Stejně jako většina sedmnáctiletých kluků má ale Fabietto hlavní zájmy jinde: jak najít holku, se kterou to bude poprvé? Naléhavost této otázky se postupně zesiluje, když si svou novou známost vodí domů i jeho bratr a Fabietto se tak stává nedobrovolným svědkem jejich něžností. Jeho platonickou láskou a inspirací je teta Patrizia, kterou úchvatně zahrála nádherná Luiza Ranieri. Ta v úvodní mystické scéně nastupuje do taxíku s neznámým mužem, označujícím sám sebe za svatého Januaria (patron Neapole a ochránce před výbuchem Vesuvu). V nádherné vile, svou ohromující architekturou odkazující na interiéry Velké nádhery, se potom setkává s malým mnichem. Díky požehnání této bájné postavy by měla otěhotnět, ale doma ji čeká něco úplně jiného. Rozzuřený manžel a horkokrevná italská scéna plný žárlivosti a násilí.

Velká italská rodina

Prolínání vzájemných opaků je přitom motor, který tiše vrní pod celým snímkem. Víra v nadpřirozeno versus syrová realita, dojetí proti absurdnímu humoru, opačné pohledy mladých a starých členů rodiny, nádherné a také opravdu ošklivé a nesympatické ženy.

Maradona a Fellini, zbožňované idoly doby

Zatímco Felliniho zbožňuje spíše ženská část rozvětvené rodiny a zoufale se snaží dostat aspoň do komparzu, Maradona je bůh pro Fabiettova otce, bratrance i strýce. Když neapolský fotbalový klub koupil tehdy třiadvacetiletého Maradonu, přivítalo ho na stadionu přes 70 tisíc fanoušků. Stejně jako nevyzpytatelná Patrizie uvěřila v boží úmysl setkání se svatým Januariem, zasáhla Fabietta boží ruka prostřednictvím Maradony. Díky jeho zápasu totiž neodjel na chatu za svými rodiči, kteří tam později tragicky zahynou. Fabiettovi se tak definitivně uzavře dětství a vstupuje do cizího světa mladé dospělosti, ve které ho doprovází rady a doporučení rodičů. Například rada jeho otce, aby jeho první žena nebyla krásná ani mladá, kterou Fabietto naplní v lehce perverzní scéně se stárnoucí baronkou Focale.

Hlavní hrdina se svými rodiči

Připravte se na ‚sorrentinovské‘ postavy plné absurdit a vzájemných protikladů. A dvouhodinovou stopáž, které by prospělo prostříhání

Matka a otec jsou pro Fabietta středobodem vesmíru a až na šílené emoční výstupy pro provalené nevěře a absurdní kanadské žertíky jsou vlastně nejnormálnější a nejvíce uvěřitelní členové rodiny. Po scéně, kdy Maria několik hodin hlasitě vyje v kuchyni, zatímco se Fabietto třese po celém těle, vám možná Italové přijdou jako bytosti z jiné planety. Tedy dokud se neseznámíte s šílenou starou tetou oděnou v norkový kožich i na žhavém letním slunci, nebo s upovídaným přítelem tlusté sestřenice, který neustále všechno komentuje i s operovaným slavíkem v krku po odstranění hrtanu.

Vložil: Andrea Musilová