Síla psa: Dokonale vystupňovaný antiwestern od tvůrkyně Piana. Filmová reflexe Andrey Musilové

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Všichni hrají špičkově, ale Cumberbatch je prostě Cumberbatch.

Téměř sedmdesátiletá režisérka Jane Campion o sobě znovu dává vědět. Podivné postavy, dysfunkční vztahy a atmosféra, která by se dala krájet, ačkoliv se vlastně ‚nic‘ neděje. To jsou základní premisy, kterými uchvátila diváky i svým nejznámějším snímkem Piano (1993). Zatímco je drama Piano zasazené do nehostinné novozélandské pustiny, Síla psa (The Power of the Dog) je ukotvená do dvacátých let nekonečných zvrásněných plání americké Montany. Snímek je dostupný na Netflixu.

Právě tedy stojí ranč dvou bratrů, které pojí sourozenecké pouto a osamělý život bez manželek, povahově ale nemohou být vzdálenější. George (Jesse Plemons) jako by z ranče neustále pokukoval po lepší společnosti. Obhroublá parta kovbojů a práce s dobytkem mu nevoní v přeneseném i pravém smyslu slova.

Když se syn Rose vrátí na prázdniny na ranč, dochází k překvapivému sblížení mezi ním a Philem.

Nesmlouvavě tvrdý a zdánlivě citově okoralý Phil (Benedict Cumberbatch, oceňovaný Sherlock ze stejnojmenného seriálu BBC) vytváří protiklad v chlápkovi, který se pro americký zapadákov narodil. Působí jako přirozená autorita všech pracovníků ranče. Nemaže se s nikým a ničím – ať už jsou to vztahy s lidmi z městečka, osobní hygiena nebo chladnokrevný přístup k dobytku, který pozorná, ale nehodnotící kamera snímá při kastraci býků nebo v horkokrevných momentech, kdy si vylévá vztek na svém koni.

Jane Campion učí diváky ztracené trpělivosti, za kterou je na konci štědře odmění. Atmosféra se postupně zahušťuje a až surrealistické obrazy začínají postupně dávat děsivý smysl

Jane Campion nejde jen proti žánru westernu, kdy z tohoto žánru prosakuje hlavně vizuálně silné prostředí a hlučné prostředí místního saloonu, ale přestřelky i obvyklé motivy konfliktů tady zcela chybí. Nabízí také protipól k současné kinematografii založené na zkrácené expozici, kde se spěchá rovnou k zápletce, nebo se v ní rovnou začíná. Jane Campion diváky učí ztracené trpělivosti. Dlouze snímá neohrabané pokusy o konverzaci mezi oběma bratry, ze kterých postupně čím dál víc bolestně plyne, jak málo si mají co říct. Těla mrtvých krav zasažené snětí, všudypřítomné mouchy, leštění kovbojského sedla, ze kterého téměř fyzicky cítíte těžký pach vydělané kůže.

Oscarová režisérka Jane Campion neztrácí s věkem své mistrovství.

Definitivní tečku do chladnoucího vztahu obou bratrů zasadí Rose, ovdovělá majitelka restaurace (Kirsten Dunst). Při jedné z návštěv si ji namluví George. Ačkoliv z jejich námluv i následného manželství vyplývá spíš pragmatismus než vášnivá láska, Phil ji v domě vnímá jako nežádoucího vetřelce. Stejně bolestně jako pokusy o sblížení Phila s bratrem jsme svědky jeho démonických pohledů, které bez jakéhokoliv slova vypovídají o tom, jak hlubokou nenávist a opovržení k Rose chová. Mimochodem, Jesse Plemons je manželem Kirsten Dunst i ve skutečnosti. A také není bez zajímavosti, že Kirsten Dunst s Benedictem Cumberbatchem spolu nemluvili ani během natáčení – tak moc je prý pohltily charakteristiky jejich postav.

Jesse Plemons a Kirsten Dunst jsou manželé na plátně i ve skutečnosti.

Paralelní životy a touhy, o kterých nevědí ani ty nejbližší z nás. Rozladěné piano doprovází postavy do šokujícího finále

Stejný výsměch jako pro Rose má Phil i pro jejího syna, jemného mladíka Petera (Kodi Smit-McPhee), studujícího lékařskou fakultu. Něco se však změní, když se Pete vrátí z kolejí na ranč na prázdniny. Bystrý a všímavý Pete rozhodně není ‚princeznička‘, jak se mu na ranči všichni kovbojové s Philem v čele posmívají. Prosakuje to přes pitvu roztomilého králíčka i přes jeho chladnou analýzu matčina pití, v němž utápí hořkost života na ranči i nechtěné společenské povinnosti. Jedno horké odpoledne tak Pete pozorně nahlédne i do části Philova duše, o které na ranči dosud nikdo nic netuší. Další sled okolností je rozhodně hutný a překvapivý, pointa vás ale rozseká na stejně tenké plátky, jako když Phil v závěru plete laso z vydělané hovězí kůže. Teprve úplný závěr také objasní název tohoto podivuhodného filmu, který rozhodně stojí za pomalý začátek.

Vložil: Andrea Musilová