Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Erotické pnutí intelektu. Filip Topol, Bláhové psaní

14.12.2021
RECENZE Erotické pnutí intelektu. Filip Topol, Bláhové psaní

Foto: Wikimedia / Pastorius

Popisek: Filip Topol

Knihovna Václava Havla se rozhodla vydat tři ‘sebrané spisy‘ Filipa Topola, frontmana undergroundové skupiny Psí vojáci, kteří se hluboce zaryli do české kultury. Filip Topol se odebral na věčnost ve svých 49 letech v roce 2013. Pamatuju si ten den, mezi senilními zprávami všedního dne o orgasmech vojenských supů i celebrit celého světa se skvěla někde na desátém místě lakonická zpráva – Zemřel Filip Topol. Nejdřív mi zpráva vjela do žaludku, pak do očí. Každý máme svou celebritu.

Bláhové psaní je druhý svazek Filipa Topola z plánovaných tří spisů. Povídky, črty, básně, torza Topolovy osobnosti. Mnohé nedodělané, mnohého se jen zlehka dotkl, aby připomněl chvějivý okamžik přítomnosti, který se, zaznamenán, ztratil v propadlišti někde mezi houskou s paštikou a chrčením na podlaze v touze pochopit svět, který si pochopení ani nezaslouží. Netušil, bláhovec, že jej zaznamenala osobnost Topolovy velikosti. Velmistr hudby, která trýzní a vyvolává nucení na zvracení. Ne z hudby samotné, ale z existence jako takové. U sousedů totiž pořád vyje pes. Pořád, pořád. Nepřestává a přestat nechce.

 

Stiskla mi zubama nehty u levý ruky. Zajela pod ně a jemně je třela. Ukazováček, prostředníček a prsteníček. Za chvilku jí z úst vyklouzl prsteníček a ukazováček. Zůstal jen prostředníček. Kousala do nehtu v pravidelných intervalech, cítil jsem malé něžné zídky jejích zubů, ďábelské bylo, když špičkou jazyka přejela po bříšku toho prstu. Měl jsem ho okousané a omlácené od hry na piáno.

Bylo drsné a její jazýček, ta květinová špička, ho změkčoval, omlazoval a mě to odnášelo někam do nebe. Byla tak hebounká, že věřím, že v jejích ústech létaly malinké zářivé jiskřičky, hvězdy toho smutného vztahu. Nedalo se to vydržet, bylo v tom něco zvířecího a zároveň andělského, jako kdyby mi ten prst, ten nehet, zahalila křídly, křídly, které mají zoubky, bílé, drobné a vykvetlé krásou, smutkem a něhou.

Byla úplná tma. Dělaly se mi mžitky před očima. Pravou rukou jsem jí držel kolem pasu, nehladil jsem jí, jen jsem jí držel. Ruka mi začínala dřevěnět. Byli jsme nazí a ta těla se chvěla.

Cítil jsem pach nebo vůni alkoholu a cigaret a nějakého parfému. Pili jsme předtím víno, bylo ticho, tma a její a moje oddychování, velmi klidné, tiché a nějak – nevím – očekávající? Byla jemná, hebounká, prsa jsem jen tušil v té tmě a v tom tichu.

 

Bláhové psaní je snové, erotické, zoufalé, smutné, ale přitom se dokáže v črtách a torzech dotýkat podstaty chápání života. Ale chápat život můžeme jen v črtách a torzech, protože jsme prostě jen takové črty a torza existence. Knihovně Václava Havla náleží hluboké poděkování za vydání nikdy nevydaných prací Filipa Topola, protože na ty by padat prach neměl.

Vložil: Kamil Fára