Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Patricia Lockwood, Nikdo o tom nemluví. Těžké postižení, a ještě těžší pochopení sociálních sítí

05.12.2021
RECENZE Patricia Lockwood, Nikdo o tom nemluví. Těžké postižení, a ještě těžší pochopení sociálních sítí

Foto: Se svolením London Review of Books (LRB)

Popisek: Patricia Lockwood

Patricia Lockwood(ová) se řadí mezi mladou generaci amerických spisovatelů. Nositelů podobného označení je mnoho. V českém prostředí na ně ovšem nenarazíte. Snad jen pro rozšíření obzorů si dovolím upozornit na Lauren Groff, Joshuu Cohena nebo Jena Goerge. Všem je do čtyřiceti a mají za sebou prozaickou práci hodnou mistrů. Patricia Lockwood sem patří též. Její prvotina Nikdo o tom nemluví (ODEON, 2021) má nejen pozoruhodnou skladbu, ale taky překrásný jazyk.

K jazyku především. Překladatelka a autorka doslovu Jana Hejná dostala zabrat. Tak barvitou a složitou angličtinu jsem dlouho neviděl. V případě, že byste úplně necítili rozdíly, stačí jediné; vyberte si příslušnou českou pasáž a vraťte jí stejný glanc v angličtině. Překlad i doslov je strhující.

Pak je tu forma. Krátké, přitom dostatečně věcné odstavce navodí jakousi deníkovou podobiznu. Autorka je básnířka. Krom toho píše eseje. Právě něco mezi těmito dvěma styly bych viděl jako správnou definici textu. Knížka se čte opravdu hezky, rychle. Myslím dokonce, že řada potenciálních zájemců o tento román zprvu nezachytí skutečný motiv. Jednotlivé náznaky, o co vlastně jde, jsou dovedně ukryté, nenápadné. Na straně druhé absolutně pochopitelné a netajené.

Prozaická prvotina americké básnířky je silnou výpovědí o naší současnosti, kterou pohání a formuje náladový svět sociálních médií – ona hyperrealita, zakusující se do vlastního ocasu, jež svou demokratizací hlasů ve veřejném prostoru, relativizací a vyprázdněností pojmů ovlivňuje události ve skutečném světě. Kniha je rozdělená na dvě části, které jsou svým zaměřením diametrálně odlišné, kladou proti sobě svět reálný a virtuální. Ve skutečnosti představují jin a jang, spojené nádoby, dvě strany jedné mince.

 

Prozaická prvotina americké básnířky je silnou výpovědí o naší současnosti, kterou pohání a formuje náladový svět sociálních médií. Foto se svolením ODEON

Ta první líčí život a myšlenky hlavní hrdinky, kterou bychom nejspíš označili nálepkou influencerka. Jsou to střípky skutečných událostí, jejich reflexe v nových médiích, a úvahy, jimiž hrdinka komentuje dění kolem sebe. Ve druhé části se perspektiva mění: sestra hrdinky čeká dítě postižené Proteovým syndromem, které nemá šanci na dlouhodobé přežití. Vše se smrskne na nemocniční pokoj, na hluboké prožívání přítomnosti, snahu zachytit, vnímat a do paměti vtisknout každou vteřinu. To vše nám zprostředkovávají citlivé niterné postřehy, tolik kontrastující s přepjatou bombastičností hrdinčina virtuálního světa.

To zásadní, co vás přiměje přemýšlet, je Proteův syndrom (Proteus syndrome). Třeba řeknete, že ne, ale tipuji opak.

Jana Hejná, již zmíněná překladatelka a autorka doslovu, si všímá ještě jedné věci.

Antagonistického vztahu mezi realitou a fikcí. Respektive mezi reálným a online světem. Zdůrazňuje, že simplifikace jen na tyto dvě strany není akurátní. Řekl bych, že má pravdu. Dodám, že pravdu má i ten, kdo nebude oddělovat nic. A bude vstřebávat jak pohled autorky, která se virtuální realitě směje, tak pohled ženy, do jejíhož života vstoupilo vážné postižení.

Nikdo o tom nemluví je jazykově i tematicky vysoce nadprůměrná látka. Není proto divu, že po ní sáhl ODEON a zařadil ji do své edice Světová knihovna.

Za sebe to vidím na 86 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda