Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Temná groteska o Fučíkovi, sovětech a divadle. Obraz českých slabochů a pozérů, národ ´smějících se bestií´. Filmová reflexe Viktora Horáka

25.11.2021
Temná groteska o Fučíkovi, sovětech a divadle. Obraz českých slabochů a pozérů, národ ´smějících se bestií´. Filmová reflexe Viktora Horáka

Foto: Bontonfilm (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Martin Pechlát hraje ve snímku Okupace nadějného režiséra, kterého režim odpravil za trest do oblastního divadla.

Do tuzemských filmových vod přišel debutující režisér Michal Nohejl, který rozhodně má co nabídnout. Barvy, střih, kamera, hudba, herci, scénář - všechno jde ruku v ruce a nabízí nám snímek Okupace, který baví a straší zároveň. Nohejl si bere na paškál české pozérství a servíruje nám krutý obraz mocichtivé, ale slabošské společnosti. Takový film, jako je Okupace, v tuzemských kinech ještě nebyl. Škoda, že tristně proběhl kiny bez většího povšimnutí. Je to snímek, který neuvěřitelně zábavně a zároveň stylově ukazuje, co jsou Češi zač. A není to nic hezkého a lichotivého - je to krutá a drsná pravda. Hluboká poklona tvůrcům, chtělo to odvahu a vyplatilo se!

Film jsem shlédl v rámci pražského Mezinárodního filmového festivalu 3Kino, který probíhá v kině Atlas a v kinech pražské knihovny. Okupace se tu potkala s třemi desítkami českých, polských a německých snímků a rozhodně se nemusí stydět. Promítala se v konkurenci velkofilmu Zátopek nebo ceněného polského dramatu 25 let neviny. Film zrežíroval debutant Michal Nohejl, který zatím točil pouze reklamy. Scénář napsal Vojtěch Mašek (Křižáček) a Marek Šindelka (Zpráva o záchraně mrtvého). Velká chvála také míří na kameru Jana Baseta Střítěžského (Chata na prodej, Fair Play).

 

Martin Pechlát, Antonie Formanová a režisér Michal Nohejl na premiéře snímku Okupace

Autorský nekompromisní snímek

Už úvodní titulková sekvence ukazuje, že máme tu čest s vysoce autorským a nekompromisním filmovým kouskem. Zářivě žluté titulky, halucinogenní snímání a podivně ´drogový´ tanec podpořený postmoderní hudbou evokující americké sedmdesátky. Zároveň jsme v časech počínající drsné normalizace v roce 1968, v okresním kulturním domě na periferii maloměsta. Právě končí podprůměrné divadelní představení Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. Trapné a neuvěřitelné herecké výkony, papundeklové kulisy a zdevastované interiéry zapadlého kulturáku. Ubohé kostýmy jdou ruku v ruce s prkenným herectvím - hned v prvních minutách nastupuje depresivní a tíživá atmosféra. Dramatické dusno, způsobené konfliktními vztahy mezi oblastními divadelníky ještě prohloubí nástup vetřelce, kterého nemůžete odmítnout - do divadelního baru vnikne opilý sovětský voják. Má zbraň, uniformu a chce se pobavit. Vypadá to na další noc plnou vodky, cigaretového kouře a bolesti.

Už postmoderní nasvíceni scény neonovými světly a elektronická hudba s anglickým melancholickým zpěvem působí v kulisách socialistického kulturáku značně nepatřičným dojmem. Tvůrci se snaží navodit pocit západní až ´americké´ filmařiny - užívají kontrastní svícení, stylovou hudbu a nápadité kamerové úhly. Kamera ladně proplouvá temnými chodbami okresního divadla, jehož osazenstvo více než samotná inscenace zajímá kořalka na baru. Ostatně po úvodním divadelním představení se není čemu divit - inscenace připomínala spíše ochotnické divadlo. Amatérské a prkenné výkony, lámané věty bez špetky originality. Hned co představení skončí, se ale rozjíždí herecký koncert, kde o násilí, hádky a dramatické momenty plné slz a potu, rozhodně není nouze.

 

Autorům filmu se mimo jiné povedlo dokonale zachytit dobovou atmosféru, ty kostýmy, to ještě všichni pamatujeme.

Komorní příběh a stylová filmařina, neony a vodka

Film by mohl klidně fungovat i jako divadelní hra, která snímek otevírá. Ale bohužel by se diváci ochudili o nápaditou filmovou stránku, která zaslouží vyzdvihnout. Mezi desítkami rutinně natočených českých komedií a dramat působí Okupace jako malý zázrak - pracuje s nápaditou filmovou řečí, vypráví obrazem a využívá filmové médium do maxima. Přesto že se film natáčel 16 dní v jedné budově, tak se nebudete nudit - film rychle utíká, neustále klade otázky a neumožní vám zavřít oči. Kromě originálního, zábavného, ale zároveň závažného a nejednoznačného příběhu, Okupace sází na stylovou filmařinu. Extravagantní kamera, zběsilý střih, sytě křiklavá barevnost a energická hudba drží pohromadě jednoduchý groteskní scénář, jenž vypráví o partě divadelníků během šedé normalizace, kteří se rozhodnou vystrašit krutého sovětského vojáka. Námět filmu tkví v tom, že divadelníci na vojáka sehrají ´divadýlko´, že jsou Čechy znovu okupované nacistickým Německem. Lehce bizarní námět pochází od tajemného anonyma, spisovatele pod přezdívkou Pan Koza.

Skvělý casting

Snímek se pyšní lukrativním hereckým obsazením - Okupaci dominuje Martin Pechlát jako nadějný režisér, kterého režim odpravil za trest do oblastního divadla. Dobráckého oblastního herce si zahrál Tomáš Jeřábek a slizkého ředitele divadla, který je kamarádíček s každým, ztvárnil Otakar Brousek. Z mladší herecké generace se před kamerou blýskli Cyril Dobrý a Antonie Formanová. Oba potomci renomovaných hereckých a filmařských rodů, oba stoupající hvězdy. O nich ještě uslyšíme mnohé. Zajímavou postavou je variace na ´Lanďáka´, disidentského herce si zahrál Pavel Neškudla, a antagonistu, sovětského vojáka ztvárnil ukrajinský herec Alexej Gorbunov. Herecká sestava je poměrně dost silná a casting velmi povedený. Kromě Formanové to je plejáda naprosto uvěřitelných, a přesto stylizovaně bizarních figur a tělesného herectví. Formanová trochu herecky pokulhává, ale i samotná postava je nevýrazná a prkenná, Fučíkova neteř mohla nabídnout více.

 

Snímek se natáčel v Novém Strašecí. Velkou devizou byl pro režiséra normalizační „kulturák“ v Novém Strašecí jménem Novostrašecké kulturní centrum, v jehož interiérech se celý film odehrává.

Hlavní devízou filmu Okupace je nápaditý a zábavný příběh. Snímek mnohdy připomíná divadelní a filmovou tvorbu Martina McDonagha (Tři billboardy kousek za Ebbingem, Sedm psychopatů, V Bruggách). Vizualitou, řemeslem a stylem vyprávění bych se nebál snímek porovnat s tvorbou Quentina Tarantina - je vidět, že tvůrci jsou velcí fanoušci a obdivovatelé amerických filmů z 90. let. Tvůrci vypráví jednoduchý, ale silný, dramatický a vtipný příběh o lidském strachu, hercích a nehercích, sovětských a německých vojácích a o divadle, vodce a komunistech.

Kloubí časy tuhé normalizace, nabízí pohled do oblastního divadla, kde je uklizený protirežimní režisér, který ale nemá odvahu vystoupit proti straně. Po chodbách bloumá disidentský herec v kostýmu nacistického vojáka, a nebojí se vykročit za hranici. Potkává se tu svět neúspěšných herců z periferie s umělci, kteří byli vyhnáni za své názory, za které nemají odvahu se postavit. Středobodem původně nudného a dalšího stereotypního večera po zpackaném divadelním představení, je ruský voják. Je to zlo a neštěstí zároveň - kapitána se bojíte, ale také ho litujete. Většina zdejších postav je dvojsečná; a skoro tu neexistuje kladný hrdina. Během jedné groteskně temné noci se probudí lidská zkaženost, ulhanost a pozérství na všech frontách.

 

Ukrajinský herec Alexej Gorbunov hraje ruského vojáka

Smějící se bestie na divadelní oprátce 

První scéna nám servíruje neumětelsky trapné divadelní vystoupení, zatímco závěr nám nabízí spektakulární povstání partičky neschopných divadelníků proti režimním pohlavárům. Epický přednes je podpořen experimentální expozicí a prolínavým střihem, který dokresluje přebujelou pompéznost a naivitu až ´partyzánských´ frází. Michal Nohejl předkládá halucinogenní střihovou sekvenci, která imituje hitlerovské proslovy a karikuje českou náturu. Přesto ukazuje tuzemskou duši v tom pravém světle - a není to vůbec lichotivé. Je to smutné, tragické, ale pravdivé a dost pravděpodobné. Chvilkové vítězství nad jedním Sovětem se zvrhne v oslavu češství a vyprovokování odboje. Založení partyzánské skupiny je ale rychle přerušeno trochu klišoidním závěrem. Ovšem konečné vystřízlivění - pohled, setkání s realitou - působí jako šokový náraz do zdi. Což je opravdu silné a podnětné. Už jenom kvůli drsnému vystřízlivění z lidské prohnilosti, by divák na Okupaci měl zajít. Vodka, neonová světla a velké řeči nejlépe vyniknou na stříbrném plátně.

Divadelní bar se mění v dekadentní večírek, který je metaforickým vesmírem československého národa. A na baru a na pódiu se potkávají zkažené a zdeformované charaktery, které obviňují minulost a okolí, ale vykročit proti útlaku nedovedou. Noc je plná alkoholu a utrpení - a z oné kocoviny už není možnost se dostat. Nohejl nám dokazuje, že označení československého národa jako ´smějící se bestie´ je dokonalé.

 

Vložil: Viktor Horák