Supernova detektivního žánru. DVOJRECENZE Polednice a Promlčení Jiřího Březiny
21.11.2021
Foto: Se svolením Albatros Media
Popisek: Jiří Březina
U Mizení, posledního románu spisovatele, jsem slíbil návrat do dob dávno minulých. Řekl jsem, že se mrknu na jeho předešlou tvorbu, jelikož jednoznačně stojí za pozornost. Slovo dělá muže, tedy pro dnešek čtenářům KrajskýchListů.cz nabízím detailní pohled na Polednici (Motto, 2016) a Promlčení (Motto, 2015). Jde o úžasnou, opravdu výjimečnou prózu českobudějovického rodáka (*1980).
Oba tituly jsem se rozhodl spojit do jednoho textu z prostého důvodu. Březina v nich použil jednotnou formu reminiscencí, případně takzvaně odcizeného vyprávění. Vrhnul se do hlavy začínajícího kriminalisty Tomáše Volfa a jal se vyšetřovat. Jelikož uvádím, že jde o výjimečnou prózu, je pochopitelné, že neskončil pouze u něj. Na pomoc si vzal návrat do minulosti v případě Promlčení a několik zdánlivě vedlejších postav u Polednice.
Nejprve anotace
Promlčení je oficiálně první díl detektivní série od držitele ceny za nejlepší českou detektivku. Je to román o zločinech, které dlouho spaly za hraničním pásmem.
Když se k jedné složce s podezřelou smrtí připojí druhá, rozhodne se mladý detektiv Tomáš Volf vyzpovídat člověka, který se tehdy vyšetřování účastnil: bývalého úředníka ministerstva vnitra. Prostřednictvím jeho vzpomínek se Tomáš snaží získat informace, které ze spisů záhadně zmizely. Může ale věřit muži, ze kterého se stal politik s mizernou pověstí? A jak hluboko do minulosti se musí ponořit, aby odhalil, komu kdysi prošly dvě vraždy?
Polednice, druhý díl série, jde ještě hlouběji, co do formy i stylu.
Mrtvá dívka nalezená na sídlišti. Měl to být rutinní případ, při kterém se Volf a jeho nezkušená parťačka Eva zaběhnou do práce. Jenže mezi paneláky obchází Polednice, vrah, který své oběti napadá za bílého dne. Volf ví, že musí udělat vše, aby v nové roli obstál. Vypořádat se s tvrdohlavou kolegyní i nadřízenými a přežít červencové horko. Hlavně ale musí najít vraha. Dřív, než na rozpálený chodník dopadne další mrtvé tělo.
Promlčení je nejsilnější v postupném odkrývání.
Březina vypráví lineární příběh. Mladý Volf sedí s člověkem (Ondřej Novotný), který se od policie vrhnul na liberální politickou aktivitu, chce kandidovat. Ostatně jeho billboardy dominují úvodní scéně z pražského nádraží.
První díl detektivní série od držitele ceny za nejlepší českou detektivku. Foto se svolením Motto
Klade mu otázky z velice dávné minulosti. Kurzívou odlišené pasáže čtenáře vrací přesně do doby, kdy se mordy staly. Současnost a minulost se mísí, bezvadně zapadají do předem připravené skládačky, až se po pár hodinách čtení chytnete. A zjistíte, jak to celé bylo. Pointa je fantastická a nečekaná, přitom logická. Právě logiku kladu u Březiny na první místo. Pokud bych se vrátil k jeho nejnovějšímu počinu, k Mizení, tak oproti Polednici a Promlčení je jí v této knize nejmíň. I přesto je výborná.
Nad oběma texty ovšem stojí Polednice. Březinovo jednoznačně nejsilnější dílo.
Taky zde si odskočil do vyprávění kurzívou. Lineární děj sleduje dvojici detektivů, kteří sice přijíždí k nahlášené sebevraždě (dívka snad měla skočit z okna paneláku), ale rychle se z ní stane vražda. Pak ještě další dvě. A pár pokusů k tomu. Vyšetřuje se, mluví, myslí. Vůči Promlčení Březina konečně použil hovorový jazyk a vulgarity. Střídmě, o to trefněji. V Polednici vůbec Březina popustil uzdu fantazii, rozkročil styl i děj. Přímé pozorování policejní práce se spojuje nejen s osudem mentálně zaostalejší Marty, ale ještě s třetí postavou. Odhalovat ji nebudu. Březina dostal mě, abnormálně sečtělého člověka, stejně jako další čtenáře. Polednice je majstrštyk. Detaily bych možná navnadil, ale zbytečně vyzrazoval. Zmíním snad jen jeho dokonalou sondu do psychiky lidí mimo mainstream společnosti. Zdůrazním jeho cit pro střídání rolí vypravěče i pevně sevřený děj. Ani jednou si mi nestalo, že bych se ztratil.
Knížky mají dohromady zhruba 450 stran a nešlo se od nich odtrhnout, ač jsem dočítal kolem půl jedné v noci a ráno vstával do práce...
Mizení je výborné, Promlčení úžasné, Polednice dokonalá.
Spisovateli vytýkám pouze jednu věc; pravidelnou účast právníků u výslechů. Není úplně běžné, aby lidi, které seberete na ulici, měli po ruce ihned svého advokáta. Navíc kvalitního. To je jediná slabina, protože takhle to nechodí. Jinak neřeknu popel. Excelentní práce a báječně sehrané představení.
Promlčení dávám 82 procent, Polednici 86 procent.
P.S. Pochválím, ač jsem to už jednou řekl, obálku. Z původního a typického stylu Motta (Vendula Volkmerová) po nadčasový minimalismus Tomáše Cikána.
Druhý díl detektivní série od držitele ceny za nejlepší českou detektivku. Foto se svolením Motto
Vložil: Zdeněk Svoboda