Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Haruki Murakami, Norské dřevo. Velkolepý úspěch, avšak mdlý tón, vlastně atypické dílo

11.11.2021
RECENZE Haruki Murakami, Norské dřevo. Velkolepý úspěch, avšak mdlý tón, vlastně atypické dílo

Foto: Se svolením Knižní klub

Popisek: Haruki Murakami

Jestliže jste dodnes jméno Haruki Murakamiho (*1949), rodáka z Kjóta, nezaznamenali, vězte, že studoval divadelní umění na univerzitě Waseda v Tokiu, následně provozoval jazzový klub a do literatury se pustil poté, co viděl baseballový mač. Jakmile seknul s jazzem, nikoli jako stylem, ale coby způsobem obživy, začal psát.

V českém překladu se jako první z jeho děl objevilo v roce 2002 Norské dřevo. Pak už to šlo ráz na ráz. Kafka na pobřeží, 1Q84, Hon na ovci, Komturova smrt anebo Tancuj, tancuj, tancuj. Kompletní přehled práce vydává ODEON, překládá Tomáš Jurkovič.

Než se pustím do recenze, upozorním, že Norské dřevo není typický Murakami. Každý, kdo chce právě tímto románem začít, bude mít problém nejen se stylem, ale i s tempem. Oproti Komturově smrti, a především v kontrastu s Honem na ovci a Tancuj, tancuj, tancuj, jde o nebe a dudy. Jelikož se pokládám za milovníka Murakamiho, Norské dřevo mi vyloženě nesedlo.

Nad jeho názvem nemusíte tápat. Leitmotiv je vyzrazen už na začátku. Skladba Beatles (v nasládlé orchestrální úpravě) z roku 1965. Dokonce nemusíte být na úrovni Martina Hilského, abyste pochopili smysl. Uvedu jen první dvě sloky:

I once had a girl
Or should I say
She once had me

..

She showed me her room
Isn't it good
Norwegian wood

Pocit ledabylosti, nejistoty, tápání je příznačný nejen pro písničku, ale i pro celou knížku. U ní jsem prakticky po celou dobu bojoval s pomalým, rozvleklým dějem, kde se prakticky nic nestalo. Jak jsem už řekl, ve srovnání s ostatní tvorbou jde o nepoměr.

„Norské dřevo, romantický, ale i tragický příběh studenta Tórua Watanabeho, přesvědčivě a brilantním jazykem vykresluje podoby lásky, osamění, sexu, studentského života, nahlíží i do sanatoria pro duševně choré a dotýká se i sebevraždy. Po Norském dřevu vyšly Murakamimu v češtině i knihy Na jih od hranic, na západ od slunce a nedávno rozsáhlý román Kafka na pobřeží. A obě jsou vynikající." To napsal v roce 2007 Jan Stránský v MfD.

Musím ho na dálku opravit. Tragický příběh to sice je, ale že by to bylo vyloženě o osamění a sexu, o tom tedy vážně pochybuji. Do románu vstupujete v Německu, odkud se čtyřicátník Tóru vrací nějakých dvacet let nazpět, aby začal bilancovat. Výrazný časový skok ničemu neuškodí, a vy sledujete zejména jeho školní roky, první, snad půlroční lásku, pak další, osudovou, propojení s několika málo postavami a typickým životem.

 

„Je mi sedmatřicet let a sedím na sedadle v Boeingu 747. Obří letadlo klesá vysokou vrstvou mraků níž a níž, brzy už přistaneme na hamburském letišti. Země pod námi je prosáklá studeným listopadovým deštěm..." Repro obálky ODEON

Co je Norském dřevu fajn? Absence reálií. Když čtete například čínskou tvorbu, zmíním Tao Lina (*1983), jehož práce je dostupná v angličtině, míváte problém s usazením do kontextu. Neznám historii Číny, neříká mi nic Dynastie Ming a Čching, pletou se mi jména. Murakami se Japonsku prakticky vzdálil. Když už se pustil do cestopisu, užil jen názvy. Stránský píše o sebevraždách. Ty jsou perfektně vykreslené a pro mě byly vrcholem díla. Ať už jde o smrt v autě nebo dětském pokoji. Především díky Jurkovičovi se otevřel obraz hrůzy jako na filmovém plátně.

I přesto za sebe zdůrazňuji, že mi chyběl hlubší zásek do děje, jasnější linka, odklon od plynutí času po vzoru Prousta.

Na straně druhé se románu Norské dřevo (1987) prodalo snad deset milionů kusů a z Murakamiho udělal světovou celebritu. Takže žádný průměr nečekejte. Mně jen zklamala pomalost, rozvleklost. Líbil se mi naopak popis kolejí, normálního života kluků, jejich uvažování i zábava. To ovšem nemělo žádný zásadní přesah do dějové linky. Tam, kde byl děj, se mi četlo ztěžka. Kde nebyl, přesně naopak.

V pátém vydání knihu přináší ODEON, perfektním doslovem jej opatřila japanoložka a překladatelka Klára Macúchová.

Vložil: Zdeněk Svoboda