Fotbal je pro české chlapy víc než politika. Organizovaně se do kulatého nesmyslu u nás kope už 120 let. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením: FAČR, Alfedus / Dušan Prouza (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Antonín Panenka v přátelském penaltovém souboji s Ivo Viktorem

Zeptejte se chlapů v hospodě, kdo je předseda vlády, nejspíš budou kroutit hlavou. Zeptejte se, kdo je trenér národního fotbalového manšaftu a rozpoutá se bouřlivá diskuse o tom, jestli to ten Šilhavý dělá dobře nebo špatně. Jména Plánička, Masopust, Baroš nebo Nedvěd znají kluci snad od mateřské školky. Fotbalová asociace České republiky letos slaví 120 let od svého založení. Úctyhodný věk. Přitom je fotbal stále mladý.

Český fotbal možná neprožívá své nejúspěšnější období, to ale neznamená, že by o něj veřejnost ztrácela zájem. A že by kluci přestali kopat do míčů. FAČR se rozhodl ke svému výročí vzdát hold celé dlouhé éře našeho národního sportu šestidílným cyklem, vzpomínajícím na největší úspěchy historie kopané v Čechách. Seriál Česká fotbalová mašina (první díl běžel v úterý 19. 10. na ČT sport, dalším je vyhrazeno opět úterý) mohu všem, kdo aspoň trochu fandí fotbalu, vřele doporučit. Je to historické ohlédnutí radostné, hrdé a hlavně zajímavé. Informace, které během deseti minut proběhnou, vás inspirují k dohledávání podrobností, protože mnoho už zasul čas, ale není marné si to připomenout.

Loučeňské kopací zámecké mužstvo 1893-2021

Z Roudnice do světa

Věděli jste například, že historie organizovaného fotbalu v Čechách začíná v Roudnici nad Labem? Ano, první veřejný zápas se konal na začátku devadesátých let 19. století (přesně 15. srpna 1892) v Roudnici. Fotbal se sice hrál už sedm let předtím, ale pouze v rámci jiné sportovní činnosti. Za skutečného ´otce´ fotbalu v Čechách je považován Josef Rössler-Ořovský. Ten se novému sportu vyučil v Londýně a po návratu do Prahy přeložil se všemi posledními změnami a doplňky pravidla této míčové hry.

John William Madden přijíždí vzdělávat české fotbalisty

Fotbal i jedním z motorů emancipace českého národa, Češi totiž na protest Rakouska nesměli hrát mezistátní utkání, protože nebyli samostatný stát. Není divu, že po vzniku Československa se možnost blýsknout se v mezinárodních kláních stala jednou z kapitol upevňování hrdosti ke státní příslušnosti. Zvlášť proto, že národní mužstvo bylo úspěšné a probíjelo se zápasy s velkým mezinárodním ohlasem. Finálový zápas na mistrovství světa v roce 1934, v němž byl český tým těžce poškozen hlavním rozhodčím, protože pod dohledem Mussoliniho museli Italové v Římě prostě vyhrát, se stal jednou z fotbalových legend. Češi si odvezli stříbrnou medaili a morální vítězství, na které vzpomíná historie světového fotbalu dodnes. A tak nám to nějak zůstalo v genech – nejen fotbalová, ale jiná vítězství českých sportovců oslavujeme jako národní svátek a jsou to vzácné momenty uvědomění národní hrdosti. Kéž by jich bylo v našich myslích víc a netýkala se jen sportu.

Některé legendy, jako například Josef Masopust, už nejsou mezi námi

Na druhou stranu – ve zdravém těle zdravých duch a kopaná, ta vrcholová, ale hlavně ta, kterou provozují bezejmenní hráči od poslední zapadlé Lhoty až po městská centra, patří ke sportům, při kterých sice můžete přijít při příliš vášnivé hře i k úrazu, většinou si ale skvěle zaběháte, trénujete postřeh, odbouráváte stres a pobavíte se s kamarády. Takže budiž fotbalu sláva – tedy tomu čestnému, kdy se hraje fair play. Jako to válela Klapzubova jedenáctka.

Po 45 letech opět pozvedli pohár Antonín Panenka a Karol Dobiaš

Z archivů a od pamětníků

„Natáčení předcházel pečlivý průzkum televizního i rozhlasového archivu a jsem rád, že jsme díky tomu mohli využít například i autentických komentářů těch nejslavnějších zápasů naší historie. Speciálně pro naše natáčení se uvolila navíc celá řada slavných jmen, jakými jsou Panenka, Dobiaš, Uhrin st., Rott, Lička, Mašek a další, se kterými byla opravdu radost spolupracovat,“ říká režisér celého projektu Marek Dobeš.

Režisér Marek Dobeš (vpravo) s ředitelem Oddělení komunikace FAČR MgA. Michalem Jurmanem 

Česká fotbalová mašina má dohromady půl hodiny vysílacího času, za tou je ale neuvěřitelně pečlivá příprava a spousta práce. Dohledávání v archivech přineslo skvělé plody, protože jednotlivé díly jsou proložené autentickými záběry i komentáři, v nichž identifikujeme slavné komentátorské hlasy. Ty totiž také patří ke slávě českého fotbalu. Kde reálné záběry nebyly, tam si tvůrci dokumentu vypomohli kratičkými hranými vstupy. Ty jim umožnily plynulé přechody mezi informacemi a osvěžily vyprávění. Rytmický obrazový střih provází dobře načasované slovo průvodce seriálem, které shrnuje informace a představuje jednotlivé kapitoly historie České filmové mašiny. Na miniaturním prostoru je tu odveden dobrý kus publicisticko-dokumentární filmařské práce.

Ředitel Oddělení komunikace FAČR MgA. Michal Jurman a průvodce pořadem v jedné akční podobě

FAČR se chlubí

„Historie fotbalových úspěchů na našem území je natolik široká, že by vydala snad i na dvacet podobných dílů, naší ambicí ale nebylo natočit maximálně detailní obrazovou encyklopedii fotbalu. Jednotlivé úspěchy jsme se snažili zařadit do nejen politického kontextu doby, vzpomenout jsme chtěli ale i na celou řadu důležitých funkcionářů, na jejichž práci se v odlesku úspěchů fotbalistů mnohdy zapomíná,“ říká scenárista a průvodce seriálem Michal Jurman.

Hlasem dokumentu je jedinečný Pavel Rímský

Žel, k fotbalu patří také kapitoly, jimiž už se tolik nechlubíme. Aféry rozhodčích, ´bafuňářů´ i majitelů klubů provází ovšem tento velký sport po celém světě. Ve fotbalu se dnes točí velké peníze, což pro poctivou hru není zrovna ideální. Přáním nás, fotbalových fanoušků, bezesporu je, aby jich bylo co nejméně. Zhlédněme tedy s hrdostí ohlédnutí za slavnými momenty české fotbalové mašiny a přejme jí, ať se ctí vyráží do světa i v dalších desetiletích.

Vložil: Ela Nováková