Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Sara Blædel, Zapomenuté dívky. Hledáte napětí? Našli jste

25.10.2021
RECENZE Sara Blædel, Zapomenuté dívky. Hledáte napětí? Našli jste

Foto: Se svolením: Práh (stejně jako snímky obálky v článku)

Popisek: Sara Bladel

Mezinárodní bestseller oceňované dánské autorky krimirománů zaslouží pozornost už jen kvůli vybudované konstrukci příběhu. Jelikož jsem, a stává se mi to pravidelně, začal ´odzadu´, knížka se četla jedna radost. Narážel jsem na známé postavy, prostředí a doplnil fakta, která si mi ve Stezce mrtvých neukázala.

Stezku mrtvých jsem recenzoval zhruba dva týdny před vydáním tohoto textu. Šlo v ní o příběh, kdy během rituálu zasvěcování do dospělosti zmizí patnáctiletý chlapec a zanedlouho se ukáže, že není jediným pohřešovaným. Proč všichni mlčí? Co skrývá tajemný les?

Poprvé jsem byl seznámen s kriminalistkou Louise Rickovou a její kamarádkou Camillou.

V knížce jsem zdůraznil roli žen. Několik scén popisujících násilí na mě byly až překvapivě protáhlé. Ždímaly emoce. Že to mělo své opodstatní, ukázaly právě Zapomenuté dívky.

V lese je nalezena mrtvá žena s výrazně zjizvenou tváří. Identifikace by měla být snadná, ale žena nikomu nechybí a v seznamech pohřešovaných nikdo podobný nefiguruje. Po čtyřech dnech je kriminální inspektorka Louise Ricková – nově vedoucí Zvláštní pátrací služby – pořád na začátku. Po zveřejnění fotky mrtvé ženy získá první stopu. Jistá starší dáma se domnívá, že by se mohlo jednat o Lisemette, chovanku ústavu pro duševně choré.

Louise se vydá do zrušeného ústavu, aby prověřila složky bývalých pacientů, ale čeká ji nepříjemné překvapení.

Podle dochované dokumentace je Lisemette už dávno mrtvá.

Ukáže se, že nitky minulosti sahají až do přítomnosti a zřejmě souvisejí s řadou vražd a znásilnění, k nimž v okolí došlo v uplynulých desetiletích. Během vyšetřování se Louise vrací do míst, kde přišla o největší lásku v životě. Nejraději by zapomněla, že tady kdy žila, ale teď musí vyslýchat bývalé sousedy a přátele a čelit vlastní minulosti. Les, který Louise dobře zná z mládí, skrývá nečekaná tajemství. Podaří se jí všechna včas odhalit?

Návraty do minulosti vévodily mojí pozornosti. Děj vás žene dopředu a vy se postupně setkáváte s lidmi, kteří v osmdesátých letech, ne-li dříve, působily v nechvalně proslulé léčebně. Z kusých informací zjistíte, že pacienti byli často přikurtovaní, jelikož byli neklidní. Za přídavným jménem si představte agresi a násilí nejen vůči okolí, ale taky vůči sobě. Ředitelkou ústavu byla svého času jistá Bodil. Zejména na tuhle postavu bych doporučil soustředit se.

 

Louise se musí prodírat nejen minulostí, ale zejména jejím přesahem do současnosti. Pakliže najde mrtvou ženu v místech, která zná, může to být vodítko. Ale taky nemusí.

Sara Blædel zvládla oddalovat napětí a smysl všeho až do závěrečných kapitol. Ty bohužel nejsou číslované, chybí taky časové intervaly, což mi přišla škoda. Vyšetřování podobných případů má striktně danou kostru, postupy, hlášení i dokumentaci. Holé texty, kde kapitoly skáčou samy za sebou, jsou vyloženě beletristicky zpracované. Ve zmíněném ohledu bych spíš koukal na fakta. Jako například holé konstatování, že tehdejší primář se zabil.

Perfektní byly výslechy a s nimi spojený vnitřní hlas vyšetřovatelky.

Zase musím zdůraznit, že mi jedna ze závěrečných situací, kdy málem došlo ke znásilnění, vyrazila dech. Delším popisem plným detailů, jízlivostí kolegy, jehož uvěznění prakticky otvírá Stezku mrtvých. Kdyby to psal chlap, snad bych to částečně pochopil, proč si tímto martyriem prošla autorka, netuším. Nesetkal jsem se s analogickou mírou psaného násilí na ženách ve dvou po sobě jdoucích románech.

Pokud jsem se špatně vyjádřil, řeknu, že ty pasáže jsou úžasné a při čtení nebudete vnímat nic jiného. Jen mě zaráží tlak na detail odhalených prsou, košile, funění a podobně.

Zapomenuté dívky jsem přečetl ještě rychleji než Stezku mrtvých. Bavil mě návrat do známých míst, první setkání s místními obyvateli (známými pod přezdívkami; například Silák, Prasák a podobně), stejně jako vztah Louise a Camilly. To však píšu pro ucelený pohled, až tak mě problémy dvou žen nebraly... Nejsilnější částí byly výslechy lidí, kteří prošli ústavem pro choromyslné. Atmosféra jako z díla E. A. Poa a inteligentně sestavený portrét pachatelů. Proč jsem použil množné číslo, pochopíte.

V překladu Magdaleny Jírkové s vynikající obálkou dánského originálu vydal Práh, jemuž děkuji za recenzní výtisk.

Dávám 77 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda