Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Sara Blædel, Stezka mrtvých. Bolest, tma, smrt a severská mytologie

19.10.2021
RECENZE Sara Blædel, Stezka mrtvých. Bolest, tma, smrt a severská mytologie

Foto: Se svolením: Práh (stejně jako snímky obálky v článku)

Popisek: Sara Bladel

Říkal jsem si, jaké to mám štěstí na kvalitní literaturu. Že téměř vše, co čtu, hodnotím kladně, doporučuji a chválím. Jenomže pravda je jinde. Není to mým štěstím, ale ohromným citem literárních dramaturgů, tedy redaktorů, kteří mají čuch a odhad. Hledají autory po celém světě. Jednou přímo koupí práva na české vydání, jindy se účastní aukce. To sice není až tak běžné, ovšem čím dál častější.

Co se nakladatelství Práh týká, vždy se mi s ohledem na ně vybaví Werichův portrét (Jan Werich za oponou) a fašismus (Mussolini, syn XX. století). Přitom Práh se svou produkcí hravě předčí mnohem starší knižní společnosti. Až mě ta šíře zarazila. Věnovat se anglickým titulům, beletrii, literatuře faktu a poezii současně není vůbec standartem českého trhu.

Já si protentokrát vybral v Dánsku fenomenální spisovatelku Saru Blædel a její Stezku mrtvých. Po vstřícné dohodě s nakladatelem vám přinesu také pohled na předešlý překlad, zřejmě nejvíc oceňovanou knihu s Louise Rickovou; Zapomenuté dívky.

Během rituálu zasvěcování do dospělosti zmizí patnáctiletý chlapec a zanedlouho se ukáže, že není jediným pohřešovaným. Proč všichni mlčí? Co skrývá tajemný les? Kdo používá Stezku mrtvých, po níž se za starých časů chodívalo k obětnímu dubu? Najdou se ve Hvalsø i dnes vyznavači dávné severské víry, kteří bohům přinášejí oběti? Pátrání po pohřešovaném chlapci se pro Louise Rickovou stává nepříjemně osobním. Stopy totiž vedou na panské sídlo, kam se provdala Louisina nejlepší kamarádka Camilla, a i ona má stejně jako Louise patnáctiletého syna. Vyšetřování odhalí temné stránky rádoby malebného dánského venkova, kde každý na každého něco ví a nebojí se toho využít...

Rituál zasvěcování není vůbec ničím neznámým. Asi mnohé čtenáře překvapím, ale u nás se tomu říkalo postřižiny. Jistě, tentýž název použil Jiří Menzel u svého bijáku na motivy Hrabalových příběhů. Tonzura, tedy postřižiny, dělají z chlapce muže. V judaismu se toto přikázání překládá jako Bar micva. Zcela totožný postup má rovněž severská mytologie, důkladně protkaná mytologií Germánie. Nikoli pouze Germánů.

Až tedy budete číst, nehledejte v řádcích žádné skryté motivy.

Autorka popisuje fakta, ač některé věci mísí s fikcí. Co konkrétně, odhaluje v autorské poznámce na konci knihy. Jak se rychle ponoříte do rituálu, tak rychle se z něho vymaníte. Jistým způsobem kontrast, běžně užívaný v naturalismu, převedla dánská novinářka mistrně taky do současnosti. Poté, co se rituál nepovede, střihne pomyslnou kamerou na řadu mužů, jež znásilňují svázanou dívku. Slib mlčenlivosti je protentokrát zachován. Tentýž prst ukáže na mladého chlapce přemítajícího nad zabitím zvířete coby obětního beránka. A zase: nový začátek přináší umírání chlapcovy matky. Kniha není plná paradoxů, ale kontrastů.

 

Posléze se dostáváte do středu výše uvedené anotace, které dominuje nejen stezka mrtvých, tedy místo s hroby ´neznámých´, ale především reminiscence. Odhalování minulosti se rýsuje nejen u místních obyvatel, hodně podivných a svérázných, zejména však u oběšeného partnera hlavní vyšetřovatelky. Nevím proč, ta linka mě zajímala jako první a byl jsem rád, že k vysvětlení došlo zhruba v poslední třetině, nikoli ke konci. Zbylé čtení vás vede k poznání. Kdo jsou mrtví v hrobech, kdo a proč zemřel v lese tady a teď, proč se ukrýval mladý chlapec, proč je víra nad rozumem, co se stalo dřív a proč o tom všichni tak dlouho mlčí? A přitom, jak jsem už podotkl, sehraje zásadní roli kontrast. Když nechce chlap mluvit, konfrontujte ho s parohy, které mu právě nasazuje manželka. Ze zarytě mlčícího drsňáka je rázem komiksová figurka. S tou si taky můžete náramně vyhrát.

Jestli je v románu leitmotiv, pak jde o sílu žen. Ta, odhaduji, nebude nikdy zdůrazněna. Jenomže to tak je. Nejen Woolfová, Achmatova či Preissová míří na důležité role žen. Navíc mimoděk, nikoli hnutím či snahou o politické převraty. Blædelová k tématu přistoupila nenápadnou silou vůle: osud kamarádky, pokus o její znásilnění doprovozený liknavostí a chtíčem, umírání žen, jejich síla v klíčových, rozhodujících okamžicích. Povedlo se jí to velmi dobře.

Román v překladu Magdaleny Jírkové vydal Práh. Chybu jsem našel jedinou (str. 176, hnán místo hnát). Oceňuji zadní stranu obálky, graficky perfektně zpracovanou.

75 procent.

P.s. V pondělí jsem zaznamenal pozoruhodnou knihu stojící za pozornost. S předmluvou Constantina Kinského a Karla Schwarzenberga toto třičtvrtě kilové dílo vydává rovněž Práh. Fotografka Kateřina Sýsová spolu se spisovatelkou Annou Novotnou oslovily patnáct majitelů českých památek, kteří je ochotně nechali nahlédnout za zdi svých panství a svěřili se jim se svými zkušenostmi, zážitky, plány a vizemi, ale i obavami. Na základě těchto setkání vznikla kniha rozhovorů Aby po nás něco zůstalo, na níž autorky pracovaly několik let. Vytvořily jedinečný portrét současných zámeckých pánů, kteří se dobrovolně rozhodli pustit do nekonečného a obdivuhodného boje, jenž má společný cíl – zachránit budovy už téměř odsouzené k zániku a zachovat je pro budoucí generace.

Vložil: Zdeněk Svoboda