Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Josef Klíma, Jak zabít dvakrát. Promyšlené příběhy zkušeného investigativce

17.10.2021
RECENZE Josef Klíma, Jak zabít dvakrát. Promyšlené příběhy zkušeného investigativce

Foto: Kalibr (stejně jako snímek obálky v textu)

Popisek: Josef Klíma

Populární žurnalista a spisovatel Josef Klíma přichází se dvěma novými kriminálními příběhy. V centru dění je oddělení vražd a atraktivní vyšetřovatelka Klára Radová. Vydavatelem je Kalibr, o senzační obálku se znovu postarala Halina Kaslová Bechyňová. Té se budu věnovat jako první.

Už předešlý, hutný román Loď s otroky (Kalibr, 2020) vypadal dobře. Tentokrát mě však obálka upoutala už v knihkupectví. Když jsem dočetl první ze dvou dílů, došlo mi, jak hodně nad tím s Josefem Klímou přemýšleli. Obálka je skutečně překrásná, detailní, promyšlená, jiná. Pravidelně chválím grafiku a sazbu ODEONu, tentokrát přidávám i Klímovy novely. Nevím, jak jinak je nazvat.

Knížka je poměrně útlá, krásně a rychle se čte, ovšem úvodní pozornost čtenáře je zaměřena na děj. Vůbec jsem si během prvních sto stran neuvědomil, že nejde o román. Myslel jsem si, že celá kniha je jedna story. Až pak si všiml, že vpravo dole je ´nehoda´. Skočil jsem na konec a zjistil, že tam už ji nahradila ´ruka´. Neříkám, že jsem nebyl na okamžik zklamaný. Když už se do něčeho začtu, tady to šlo samo, nechtěl jsem, aby to skončilo tak rychle. Knížku jsem zvládl za necelé tři hodiny, děj opravdu odsýpal, dialogy byly dobré a výtku mám jedinou. K ní závěrem.

Nejprve vás tedy čeká zmíněná nehoda. Že Klíma umí vtáhnout do událostí, pochopí čtenář za pět minut. Ústřední postava, letmý pohled na vozovku, pár myšlenek, smrt. Stejně jako v Ruce. Stejný přístup. Hlavní postava je ´vidět´ na okamžik, pak umírá. V tomto jsou si texty podobné, stejně tak v ústředních postavách, kde prim hraje především Klára Radová. Zbytek policejního týmu s výjimkou jejího parťáka Petra Hampla a kolegyně Marcely (perfektní přístup autora k postavě), není až tak zdůrazněný. A v novele ani nevynikne. Klíma by se musel oddělení věnovat po vzoru Dominika Dána; dlouhodobě.

Obě novely nesou hlavní příběh, do něhož je vloženo takzvaně sekundární vyšetřování. Dobré, vhodné, napínavé. Zejména klokočí mě potěšilo.

Co mne oslovilo nejvíc, nebyl paradoxně zločin, ale podrobně vykreslený vztah Radové s dcerou. Zejména střípek o podřezání žil byl víc než silný. Na opačné straně stojí časový rozestup. Ačkoli nejsou příběhy konkrétně ohraničeny, tipuji, že vznikaly dost nezávisle. Problém mi dělala dvakrát zmíněná gynekologie.

„Jediný místo, kam chodí bez parťáka? Gynda." Nevím, jak často by to chlap, policista, vůbec řekl. Dle mého soudu minimálně. V knize to zazní dvakrát, mě to praštilo do očí.

Ale to je vážně detail. Chybu jsem našel jednu (str. 39, chybí čárka mezi dvěma slovesy) a viděno celkově, hodně mě oba příběhy bavily, víc jsem se vžil do prvního. Kvůli rozkreslení vztahu s dcerou a delší stopáži.

Bardovi žurnalistiky dávám 80 procent.

 

Vložil: Zdeněk Svoboda