Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Korektnost došla až do Bondova ledví: Milostné melodrama o rodině a šanci na šťastný důchod 007. Glosa Iva Fencla

05.10.2021
Korektnost došla až do Bondova ledví: Milostné melodrama o rodině a šanci na šťastný důchod 007. Glosa Iva Fencla

Foto: Forum film CZ

Popisek: Daniel Craig v nové bondovce

VIDEO Novou bondovku Není čas zemřít (oficiálně pětadvacátou, ve skutečnosti už 27. nebo dokonce 28., započítám-li dávný televizní film z počátku padesátých let podle románu Casino Royale) jsem viděl hned ve čtvrtek 30. září, aniž jsem o ní záměrně cokoli četl, ačkoli něco přečtete vždycky, tomu se neubráníte.

Kinosál jako obvykle takřka prázdný, ten den to hráli prvně nebo spíš podruhé, protože asi proběhla předpůlnoční projekce. Záměrně nepíši popůlnoční a všiml jsem si, že už ve středu bylo možno v multikině vidět tři poslední Bondy ´v kuse´, přičemž se začínalo asi v 18. 40 a já právě z tohoto údaje usoudil, že nový film možná pustili již před půlnocí (ale tady už sami zkontrolujte stopáže, třeba to s přestávkou vyšlo korektně).

Abych řekl pravdu, od filmu jsem nic moc nečekal a měl za to, že série Mission Impossible bondovky dávno trumfla. „Není to tak docela pravda,“ musel jsem sám sobě přiznat po zhlédnutí pátého a posledního filmu, v kterém Daniel Craig ztvárnil Nula Nula Sedmičku. Snímek na mě udělal značný dojem, nicméně nečtete, jak už je z úvodu patrné, recenzi; spíš glosu. Obsahuje několik úvah nad novou bondovkou a s prvou z nich mě nechte vrátit se až do roku 1967, kdy mi byly teprve tři roky.                 

Právě tenkrát také došlo ke zfilmování té poslední bondovky, jejíhož vydání se duchovní otec hrdiny Ian Lancaster Fleming ještě dožil. Jmenuje se Žiješ jenom dvakrát (1964) a padouch par excelence Stavro Blofeld tu prahne být pánem světa. S tou šílenou vizí v kebuli osnuje válku USA proti SSSR. Měl ho hrát Jan Werich, ale bohužel z toho sešlo, takže mi dnes jako mnohem zajímavější připadá, že scénář napsal sám Roald Dahl.

„Dejte do scenária cokoli,“ povolili velmistrovi pera uzdu, „jen dvojí nesmíte.“

„A to?“

„V žádném případě nesmíte měnit Bondův charakter a zrovna tak je striktně zakázáno rozladit dívčí šablonu.“

„Proč?“ zapálil si.

„Protože od těch dvou zásad se odvíjí úspěch bondovek.“

Dahl lehce ztuhl, a tak mu protřelí producenti poskytli onačejší, zevrubnější ponaučení: „Dívky jsou pokaždé tři. To je prozkoušené. Nesmí jich být nikdy víc a nikdy méně.“

„Aha. A každá BONDGIRL má jinačí charakter, ne?“

„Přesně tak, pane. První Bonda miluje - a umře mu v náručí. Tam ostatně zajde i ta druhá, ale až uprostřed filmu. U té druhé to, pravda, tak šíleně moc nevadí, vždycky musí být zlá.“

„No, a co ta třetí?“ už kapánek lapal po dechu autor Karlíka a továrny na čokoládu, knihy tenkrát ještě ani jednou nezfilmované, ač byla bestsellerem.

„Třetí nesmí umřít za žádných okolností,“ skončilo ponaučení. Ona brutální pravidla zní možná komicky, ale skutečně se dost dodržovala, anebo aspoň do filmu Povolení zabíjet (1989), který prvně nebuduje zápletku na sexu, ale na čirém násilí, což zůstává chybou. A teď se z této perspektivy podívejme s holmesovskou lulkou v zubech na zoubky kinonovince Není čas zemřít. Nebudu ovšem prozrazovat, zda se opět dodržuje šablona, a radši prozradím, že korektnost došla až do Bondova ledví. Jak to? Nuže, tento sukničkář, a to chladný sukničkář, se tentokrát zamiluje, a to hluboce, a sice se dvakrát vyspí se ženou, což v náznaku registrujeme, ale je to vždy ta samá. Dáma jeho srdce. Neuvěřitelné. A je to ještě vůbec bondovka? V tomhle směru ne.

V následujícím odstavci budu ´spoilovat´ ještě více, a tak se jej pokuste případně přeskočit. Nejenže tu Bond má sex pouze s jedinou ženou, ale zplodí dceru, o které závěrem prohlásí, že je tím nejkrásnějším, co kdy viděl, protože „vyšla“ z jeho lásky. Je to opravdu stále Bond? V tomto zvolání dávno ne, ale ospravedlnění najdu. Ve filmu je starý, na odpočinku, vlastně už většinou mimo službu (s výjimkou finále), takže si myslím, že snad má na nějakou tu rodinu právo. Výsledek ovšem trochu připomíná situaci ve filmu Vetřelec 2 (Vetřelci), kde se taky bojíme i o holčičku, i o její máti, nebo tedy potenciální máti. A James Cameron samo sebou věděl, co u masy diváctva zabere, a samozřejmě nebyl sám. Ale ke zralým ženám. V nové bondovce jsou (jako podle šablony) ještě dvě, ne, vlastně tři místa, kdy může mít 007 sex, ale místo toho…

 

Místo toho scénárista vždycky kopne míč do autu. Jeden ten případ se týká robustnější ženy temné pleti, která hrdinu sveze na skútru. On za ni přisedne, ona si položí jeho dlaň na břicho. Oba vstupují do chýše či domu, přičemž dáma rovnou najde ložnici! Bond je zaskočen, ale očividně ne zcela nemile. Dáma stojí u postele a cosi sejme z hlavy, už skutečně nevím, zda to byla přilba nebo paruka. Na to Bond: „Nečekal bych, že tohle si sundáte první.“

Ta žena je ovšem nový agent 007 a začne dialog. Nakonec to působí, že na sex oba zapomněli, ale uznávám, že film neukazuje všechny časové okamžiky; takže radši přejděme k další hrdinově šanci. Je tu i další agentka, ale křehčí, a má prý jen „třítýdenní kurs“. To je ovšem jen zadělání na vtip, jelikož brzy už předvádí kousky jak z filmu John Wick 7! Je tu ovšem i nevražedná scéna v malé místnůstce, kam tato holčička očividně jí zaujatého Bonda vtáhne. Hned mu rozepíná košili. Bond se trochu diví, ale ono se ukáže, o co jde. Dáma pro něj má večerní oblek. Bond si jej má obléci. I požádá dámu, aby se nedívala, jak si sundá kalhoty. Ona se otočí. Pak je střih. Ještě před střihem řekne Bond větu, kterou vám neprozradím, ale možná ji lze vysvětlit dvojsmyslně. Nicméně v dalším záběru už vidíme, jak hrdinové kráčejí na večírek. Je to na Kubě.

Třetí případ utlumení promiskuity Jamese Bonda je podle mě nejhezčí. Všichni víme, že existuje jistá sekretářka mocného M, která by o Jamese stála. Možná už to nyní není sice ta první a původní a rozhodně ji dávno hraje jiná, už nejméně druhá herečka, nicméně toto usilování o Bonda nesmí nikdy chybět. Vždy to ale tak nějak nedopadne. Však víte. Bond má sex s kdekým, ale s touto dámou nikoli. I tentokrát ho sekretářka osloví a ptá se, zda nemá večer čas, aby ji pozval na večeři. On se na ni zadívá a záběr je o vteřinu delší, než bychom čekali. Craig na rozdíl od některých představitelů Bonda navíc umí skvěle hrát. Střih. Konec. Pozval ji? Osobně se domnívám, že konečně ano; ale ve filmu o tom není řádeček. „Prostě se to tam nevešlo,“ řekl by vám Broccoli (anebo kdo), „i tak to má skoro tři hodiny.“ OK, pane producente; avšak to není pravý důvod střihu, že ano. Tím pravým důvodem je soudobá korektnost a za druhé totální proměna typu filmu. Už to jednoduše není pravá bondovka, nýbrž milostné melodrama o rodině a šanci na šťastný důchod s dokonalou kráskou (ale i Craigovi to ve dvaapadesáti sluší a nesdílím názor, že působí staře).

Po zhlédnutí filmu jsem si o něm konečně i něco přečetl a vyslechl. Dost častým postřehem je, že se z bondovek s Craigem vytratil humor. Je to pravda? Ano. Nicméně nevytratil se úplně, a pokud se nenecháte zahltit dokonale natočenými honičkami na motocyklu i v autech, tyto momenty vám neuniknou. Jsou to nicméně momenty podávané hodně suše a po anglicku. Řadím sem třeba scénu, kdy Bond kohosi odstřelí v rámci většího boje, a situace výstřelu je stylizovaná přesně jako známý výstřel ´do diváků´ viděný hlavní z titulkových sekvencí.

Jindy Bond řekne své následovnici 007: „Jestli se nevrátím, vše tu odpalte.“

007 vykřikne: „Na to nemáme dost výbušnin.“             

Bond se zcela nepatrně pousměje: „Ale to oni nevědí.“

Následuje záběr na nechápavý výraz nové agentky. Podobných vtípků možná není v nové bondovce tolik jako ve filmech s Rogerem Moorem (v jednom mu nešel nastartovat motorový člun, ale domorodý hoch to zvládl levačkou. Roger jej místo díků hodil do vody), ale rozhodně to není žádný Jason Bourne a dojde i na spoustu momentů, na něž už jsme si u Bonda zvykli - jen jsou (samozřejmě) zasazeny vždy do trochu jiných kulis a okolností.

I zde například proto uslyšíme: „Bond.“ Pauza. „James Bond.“ Avšak bývalý 007 se tak nepředstavuje dámě, ale černošskému recepčnímu, na něhož to ani po dovětku neudělá dojem. Je to tedy i další fórek.

Možná si taky vzpomenete, že u již zmíněné sekretářky házíval Bond z velikanánské dálavy klobouk na věšák. Většinou se trefil. Zde hodí místo klobouku visačkou se svým jménem a ta jako zázrakem zmizí přesně v koši na odpadky vedle sekretářčina stolu.

Pak jsou tu ovšem i sekvence, které ještě v bondovkách nikdy nebyly, a je otázkou, zda i ty nemáme brát s nadsázkou. Tak například celý úvod filmu je ryzí horor. Nechci nic prozrazovat, ale připomínám, že režisér nové bondovky předtím adaptoval i Kingovo To.   

Anebo tu máme stále živého Blofelda (hraje ho Christoph Waltz), ale v blázinci. Tyto sekvence jasně parafrázují Mlčení jehňátek a napadlo mě, zda roli Blofelda nenabídli před Waltzem rovnou Hopkinsovi. Byl by v ní možná lepší. Hlavní padouch filmu to ovšem není, toho hraje někdejší představitel Freddieho Mercuryho, a souhlasím s Františkem Fukou, že on i jemu podřízený bijec (s vyjímacím skleněným okem) nejsou dostatečně charismatičtí. Neřekl bych ale, že to je jenom chyba jejich hereckých výkonů; je to už ve scénáři, který pohádkově předvádí klasického zaprodaného vědce (ruského původu), klasický padouchův ostrov i zcela klasického padoucha-šílence, který v klíčovém momentě vysvětlí Bondovi, že lidé ve své většině vlastně nechtějí svobodu a často touží po smrti.

Film Není čas zemřít celkem vzato hodně funguje i díky hereckému umu a vysoké věrohodnosti Daniela Craiga. Zrovna tak díky mistrné režii. Honičky berou dech, taky scenérie exotických míst. Hudba se vrací k řadě motivů z minulých bondovek a koneckonců nelze vyloučit, že tady je cosi z úplně každého dílu série. Finále pak potvrzuje, že ďábel tkví v detailech, protože kdyby se James Bond nevrátil pro dceřinu hračku, vše by dopadlo jinak. On se ale vrátil, zastavil, sehnul… Udělali byste to taky, kdyby začalo odpočítávání a vy jste věděli, že máte sedm minut, načež vám na hlavu dopadnou rakety? Inu, tohle nikdo z nás nemůže najisto říct.

 

Vložil: Ivo Fencl