Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Leonid Andrejev, Satanův deník. Jestli to hluboké dílo znáte, smekám

29.09.2021
RECENZE Leonid Andrejev, Satanův deník. Jestli to hluboké dílo znáte, smekám

Foto: Wikipedia Commons

Popisek: Leonid Nikolajevič Andrejev

Když nám na vysoké škole komparatista Vladimír Svatoň přednášel o Andrejevovi, dával do popředí rovnítko mezi ateismem a vírou. Doplňoval význam ateismu po stránce bezbožnosti, zdůrazňoval sekularismus i pozitivismus. Všechny jmenované směry jsou skutečně podřízeny bezbožnosti.

Pokud v analogické úvaze překročím na druhou stranu a budu se věnovat víře, zjistím poměrně snadno a rychle, že Satan je skutečně padlý anděl. Nikoli archanděl, jak se často mnozí pletou. Prizmatem binárních opozic, jak by řekl profesor Svatoň, mohu směle navázat na buřiče ruské literatury, na toho jejich Františka Gellnera, jenž zemřel krátce poté, co Dněvnik satany dopsal (1919).

Leonid Nikolajevič Andrejev (1871–1919) byl spisovatel a dramatik, jeden z nejrozporuplnějších představitelů ruské literatury. Pod vlivem Schopenhauerovy filozofie se věnoval otázkám života a smrti a zobrazoval lidský život hluboce pesimisticky. V povídkách je možné vystopovat vliv Dostojevského.

Podle některých hodnocení kniha nese prvky konce lidstva. Já s tím vyloženě nesouhlasím. Toto není továrník Rossum ani doktor Galén, není to ani inženýr Prokop z Krakatitu. Je to spíš Bunin (Proklaté dny) nebo Blok (Petrohrad).

Ve velmi útlém románu, jelikož dílo nelze považovat za novelu, Andrejev pokračuje v předešlém stylu své práce (Povídka o sedmi oběšených, Život Vasilije Fivejského). Kombinuje pohled vševědoucího vypravěče s přímou řečí hlavní postavy a navrch k tomu přidává slyšitelný dialog se čtenáři. Na to, o jak starou prózu se jedná, má aktuální překlad Jakuba Šedivého perfektní nádech.

V tuto chvíli bych mohl poznamenat, že asi tak 96 procent čtenářů o uvedeném spisovateli nikdy neslyšelo. Toť můj odhad. Satanův deník by, věřím, mohl otevřít desítky očí. A vlastně i celá knihovna klasiků, v níž ODEON soustavně pokračuje.

Andrejev vtělil Satana do osmatřicetiletého amerického miliardáře Henryho Wondergooda (rozložte si na dvě podstatná jména). Jeho pomocníkem se stal čert Erwin Toppi, toho času v černém plášti s cylindrem na hlavě a samo sebou, že bez rohů a hustého ocasu.

Tito dva pekelníci vyrazí do světa, konkrétně a pochopitelně do Věčného města, aby rozdali tři miliardy dolarů. Prostě rozdali, učinili lidi šťastnými, spokojenými. A aby nel cuore del cristianesimo cattolico přinesli očekávaný střet dobra a zla, mocností pekelných i nebeských. Jenomže k tomu nikdy nedojde.

 

Obálka knihy, foto Odeon

Pouť jim dílem náhody, dílem osudu zkříží jistý Thomas Magnus (adj., latina) a jeho překrásná Marie (další narážka na víru, další opozitum). To jsou hlavní postavy putování a střetu, jaký čtenář nachází například v Komenského Labyrintu světa a ráji srdce nebo u jedné z nejvýznamnějších autorek viktoriánského období George Eliot (Scenes of Clerical Life).

Satan se polidští nejen tím, jak moc se setkává se zádumčivým a všelijak divným Thomasem, ale především s živelnou a neopětovanou láskou. Jistě, do Marie coby madony se zamilují oba bubáci. Že šlo o předem připravený plán Magnuse, čímž vyzrazuji pointu příběhu, nevadí. Andrejev svým opovržením vůči víře, nikoli vůči Bohu, ukázal pozemskou tvář pekla a pekelnou tvář lidstva. Trnovou korunu všemu nasadí zástupci kléru i modré krve, jimž nejde o nic jiného než o mamon. Tady už bych se dostal do deismu, kalvinismu, což asi není úplně vhodné.

Andrejev perfektně zvládnul všechny zastoupené tváře i jimi reprezentované hodnoty popsat, zostudit, odhalit i nechat zemřít. Děj knihy se přitom odehraje mezi 18. lednem 1914, kdy do sebe Satan desátým dnem nasává tělesnou podobu a vede pozemský život, a 27. květnem téhož roku…

Krom církve a vladařů se Andrejev opakovaně opřel do USA, kdy ústy Magnuse zmínil „prospěch“ nových sirotčinců nebo „humánních“ věznic. To nechávám na okraji, jelikož pro vnímání knihy je nejzásadnější právě ten přechod zla v dobro (především) a opačně.

Závěrem připomenu jeden Andrejevův citát, absolutně kontrastní vůči jeho tvorbě i životu, přičemž právě proto pochopitelný. „Neuzavírejte se do sebe, můžete se dostat do špatné společnosti.“

Vložil: Zdeněk Svoboda