Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Vítězný román Literární ceny Knižního klubu. Dominika Prejdová, Z čeho je den

14.09.2021
RECENZE Vítězný román Literární ceny Knižního klubu. Dominika Prejdová, Z čeho je den

Foto: Se svolením: Knižní klub (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Z čeho je den

Ačkoli jsem ji neznal, vodítka k uchopení se nabízela sama. Tedy hlavně to jedno, nejsilnější. V roce 2009 totiž autorka vydala svůj debut u nakladatelství Dauphin. Toho si velice vážím pro pečlivý výběr a široké spektrum autorů i rukopisů. Takový Torst, abych byl zcela přesný.

Ten román z roku 2009 se jmenoval Marijin dvor a popisoval životní trable slovinských obyvatel po skončení kruté balkánské války. Přes zmatek poválečného světa její hrdinové tvrdošíjně lpěli na zdánlivě obyčejných, každodenních rituálech, které znamenají život.

Úplně stejně, byť bez historických konotací, vypráví Hana svůj životní koloběh v románu Z čeho je den.

Ženská literatura je složité téma. Málo uchopené a málo známé. Lidé jistě mají v povědomí Gabrielu Preissovou, Sofii Podlipskou a její sestru Karolinu Světlou, stejně tak Boženu Němcovou a pár dalších. Jenomže to je velmi vzdálená historie bez výrazného přesahu do současnosti.

Pokud bych v ní zůstal, vzpomněl bych na jména, která jsem četl pravidelně a rád: je to pětice dam Halina Pawlowská, Bára Nesvadbová, Irena Obermannová, Michaela Klevisová a Bianca Bellová. Nevím, proč jsem je zvolil, ale napadly mě jako první. Určitě by jich bylo víc. Ke každé z nich bez problémů najdu přídavné jméno. Bellová mě děsí, Nesvadbová inspiruje, Pawlowská baví. A tak dále.

Mimochodem, KL už brzy přinesou novinku Jany Bernáškové Coura.

Jenomže první, co jsem se o románu Dominiky Prejdové dozvěděl, bylo, že popisuje mikrosvět patchworkové rodiny v rozmezí několika let, z perspektivy nevlastní matky a matky dvou dalších dětí. Přemýšlel jsem, co to tak může být. Pak začal číst. A nastalo utrpení.

Ocitl jsem se v automatickém textu, kde citace byly na úrovni oznamovacích vět. Diakritika si vzala volno. Něco mezi Hrabalem a Topolem. Četl jsem dál. Děj odskakoval, ne, že ne, ale začíst se mi dělalo problém. Pořád jsem se prohraboval v pocitech ženy, které mě až tak nezajímaly. Co dělají její děti, jestli šly na záchod, jestli se už muž vrátil do postele. Do toho polská křestní jména, na něž mám tak trochu alergii, byť poslouchám patnáct let polský hip-hop.

Vzal jsem si pauzu. Znáte to, kafe, cigarety, telefon, šipky. A vrátil se.

Zlom nastal zhruba v půlce, kdy se z (pro mě) nepřehledného děje, ač mi je spisovatelčina forma zcela jasná, vykrystalizoval diamant. Zvrat přinesla smrt otce. Právě v tom okamžiku pro mě nabrala kniha úplně jiný směr. Ta normálnost ve formě osobní zpovědi hlavní postavy začala směřovat do hodně jemných, křehkých mantinelů. Už jsem koukal docela jinak na vztah mezi současnou a bývalou manželkou. Docházelo mi, že není tak úplně snadné přijmout dvě děti z jiného manželství. Chápal jsem cesty do zahraničí, společné dovolené a návštěvy jako prostředek pro dosažení cíle. Navíc Hany rudé šaty… Chytilová, Saudek, život…

 

Běžely dny, měsíce, roční období.

Když už jsem se chytil a kniha mě bavila, tak to celé skončilo. Mimoděk. Přesně, jak Prejdová chtěla. Vstoupit doprostřed profánní situace a vystoupit o kus dál. Stejní lidé, stejné myšlenkové pochody, možná trochu jiné prostředí, rozhodně jiný letopočet. Obyčejný život, obyčejná slova, nenucený sloh. A přitom natolik zajímavé, citlivé a promyšlené, že jsem musel uznale pokývat hlavou, jak mě ta modrooká autorka dostala. Závěrem se ovšem přiznám, že nemám ani teď ponětí, co je to patchworková rodina...

Vydal Knižní klub. Obálku, až bych řekl, že grafický list, navrhla Laura Grudniewska.  

Autorčin rukopis se mimochodem prosadil v konkurenci 98 zaslaných prací. Odměnou vítězce je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub, prémie 100 000 korun a originální skleněná plastika ve tvaru otevřené knihy.

Vítězné dílo bylo slavnostně vyhlášeno ve středu 1. září 2021 v zahradách Kláštera sv. Anežky České v Praze.

Oceněnou práci vybrala porota ve složení: spisovatelka, scenáristka a filmová publicistka Tereza Brdečková, spisovatel Pavel Brycz, literární historik a kritik Pavel Janáček, publicistka Kateřina Kadlecová a spisovatelka Jana Šrámková.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace