Do Francie za protesty přímo metalovými. Hudební marš Kamila Fáry

Foto: Se svolením: Igorrr

Popisek: Kapela Igorrr

VIDEO Už vím, proč se tak často staví kultura nad všechny ostatní lidské dovednosti a činnosti. Kultura umí spojovat bez ideologie a příkazů. Není invazivní, není krutá, není přímočará. Je nad celým lidstvem a stává se součástí tak nějak samozřejmě. Ono pofidérní slovo ‘multikulturní‘ nepředstavuju si příliš jako příchod migrantů, kteří odmítají přijmout pravidla hostitelské společnosti, ale spíše jako prožití jejich kultury. Jak si představujeme Francii? Jako zemi šansonů a nekonečných protestů?

Francie. Bývalý sen pro krátkou, ale intenzivní dovolenou. Romantické uličky, věhlasné podniky, krásné ženy, krásná řeč, vytříbený jídelníček. A šansony. Nakřáplý hlas do orchestrální hudby, které se snaží vyzpívat z nepohody té zatraceně komplikované lásky. Ale Francie žije a dýchá, jako všechny země světa, nekonečnou záplavou zajímavé a nečekané hudby, která se nedá a nemůže definovat jednoznačně. Kultura umí spojovat. Pusťme se tedy do toho.

Dnes si to uděláme takové monotematické. Tři hudební počiny, které se točí kolem tří lidí, kteří spolu pracují. První, jak je zvykem, si dáme trochu něhy a klidu. Rïcïnn, zpěvačka s neobvyklým odstínem hlasu a trochu prapodivnými hudebními choutkami. Zahloubaná do hry s tóny.

Dalším projektem je fascinující uskupení Corpo-Mente. Tady je nutné upozornit, že se jedná o uskupení milovníků metalu (viz další pán na holení, Igorrr, níže). Ta něžná poetika je v podání Corpo-Mente prostě fascinující. Klidná... s dodatkem takové mírné a nepřekážející deprese z toho všeho okolo. Má to smysl, i když na všem je ta kávová sedlina.

Kapela Igorrr. Elektronika, vážná hudba a do toho roztomilé veletoče metalového ladění. Nic pro slabé povahy. Ovšem té něhy je v takové hudbě tolik, že by se dala vyvážet. Někdy je to něha trochu krutá a krvežíznivá. Ale i to patří do kultury. I v ní se krvácí. Moc příjemná hudba. Kapela Igorrr pak stojí rozhodně za poslech v celé své kráse a diskografii. Styly se u ní míchají, odstřelí posluchače hardcoreovou elektronikou s odkazy na lásku frontmana – na deathmetalovou kapelu Cannibal Corpse, přičemž jde daleko, daleko víc do hloubky a nebojí se jakéhokoliv experimentu. Mé vřelé doporučení. Igorrr není žádný rozněžnělý Pierre, ten se umí rozparádit.

Zajímavé veletoče lidské kultury. Srnky něco takového nabídnout nemohou. Příroda, myslím si, závistivě mlčí, když začne znít hudba. Protože tam je ten lidský duch skutečně vidět i cítit. 

Vložil: Kamil Fára