O chybějící půlce promile. A také o všem ostatním, co nám v životě bolestně schází: Chlast s Madsem Mikkelsenem. Filmová reflexe Andrey Musilové

Foto: Nordisk Film (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Drama / komedie Chlast již je ověnčen letošním Oscarem za nejlepší mezinárodní film, na Evropských filmových cenách získal nejlepší film, nejlepší režii, nejlepšího herce i nejlepší scénář. Na MFF Cannes se dostal do Oficiálního výběru

Alkohol je pro filmové zpracování rozhodně inspirativní téma. Dobří holubi se vracejí, Ikarův pád, Úsměvy smutných mužů, Walk the Line nebo explicitní Na mol. Ale ruku na srdce (nebo na flašku), kdo jiný by měl natočit ikonický příběh o alkoholu než Dánové?

Této výzvy se nechopil nikdo menší než režisérský virtuos Thomas Vinterberg. Někdo si k režisérské židli klestí mnohaletou cestu, Vinterberg na ni poprvé usedl už v šestnácti letech při natáčení filmu Největší hrdinové. O tři roky později se stává vůbec nejmladším studentem Dánské filmové školy. Rozumí si s podivínským géniem skandinávského filmu Larsem von Trierem a v roce 1995 spolu vytváří manifest Dogma. Hned druhý celovečerní film Rodinná oslava (1998) posbíral řadu ocenění včetně ceny poroty na MFF v Cannes. Na dysfunkčních rodinných vztazích je postavený i film Submarino (2010). Co se týká vnitřní drásavosti Vintenbergovy tvorby, plný počet bodů za film působící jako škrábání nehtů po tabuli za mě získává Hon (2012) o učiteli z dánského maloměsta, který byl vlivem malé dětské lži nařčený ze sexuálního zneužívání své žákyně.

Dánský herec Mads Mikkelsen na sebe upozornil v mezinárodním měřítku již v roce 2006 rolí padoucha v bondovce Casino Royale

A jsme obloukem zpátky u dnešní recenze. Co má společného Hon a Chlast? Fantastického Madse Mikkelsena v hlavní roli. Neskutečný herec, který by byl schopen odehrát celý film i beze slov jen pomocí mimických svalů v obličeji. Ale to by byla škoda, protože Mikkelsen hraje celým svým tělem. Spoiler alert: Věděli jste, že má za sebou osmiletou kariéru profesionálního tanečníka? V Chlastu si jeho pohybový talent můžete naplno vychutnat v jedné ze závěrečných scén. 

Když se člověk narodí, chybí mu půl promile. Minimálně

To je hlavní premisa bizarní vědecké teorie, která se stane leitmotivem celého snímku i úvodní slavnostní večeře na počest čerstvého čtyřicátníka, profesora psychologie Nikolaje (Magnus Millang).

Čtveřice učitelů se sejde v luxusní restauraci. Ani kaviár a prvotřídní ruská vodka ale nejdřív nedovede zaplašit krizi, která bude vtíravě povědomá většině lidí ve středním věku. Citově vyprázdněná manželství, nuda v práci a stereotypy, za které se vám pošklebují vaše vlastní děti. V pedagogickém prostředí si k tomu přičtěte ´bandu nevděčných hajzlů´ řešících při hodině všechno možné, jenom ne váš zasvěcený výklad.

Snímek z večeře, kde akademici zpunktovali ten ´báječný´ nápad...

Profesor historie Martin (Mads Mikkelsen) ze zásady nepije, na večeři ale po dlouhé době poruší svá pravidla. Nejlepší večírky jsou ty neplánované a jinak to nedopadne ani tady. Zásady spořádaných kantorů padají za pár hodin k zemi stejně spontánně jako naši protagonisté při opileckém joggingu ve sportovním areálu školy.

První výsledky experimentu jsou příliš skvělé na to, aby to mohla být pravda déle než první třetinu. Bezstarostná opilecká jízda chystá půdu pro bolestivý kopanec do jater.

I přes hrůzostrašnou kocovinu si ráno všichni připadají o dvacet let mladší. A tak Martin zvedne hozenou rukavici. Do školy propašuje lahev vodky a alkohol tester. Ostatní se nadšeně přidají a Nikolaj vědecky zaznamená jejich nový experiment: Dopady trvale doplňovaného půl promile alkoholu v krvi na osobní a profesní život. Tuhle část filmu si vychutnejte do posledního loku. Všem nám je asi jasné, že opravdový konec neodkazuje zrovna na to, jak vyřešit světový mír a manželskou šeď pomocí permanentní opice.

Thomas Bo Larsen, další oblíbený herec režisérů hnutí Dogma

Ale v téhle první třetině filmu to prostě funguje skvěle. Studenti ocení překvapivou kreativitu ve výuce i pokus o sblížení, protože ´chlastání je nejoblíbenější středoškolský sport´ a zrovna v Martinově třídě se to rekordmany jen hemží. Profesor hudby dokáže konečně sladit svůj sbor, a když tělocvikář Tommy pomůže ve fotbalu k vítězství malému outsiderovi ´Brejlovi´, dojetí teče spolu s obsahem utajovaných placatek proudem všude okolo.

Cesta na vrchol alkoholové hory ztrácí bezstarostnost, ale skandinávský černý humor jede na plný plyn až do konce.

Se závratným úspěchem teorie půl promile přichází nové výzvy, a také nové průšvihy. Nalezený sklad alkoholu v tělocvičně se ještě podaří svalit na studenty, potácivá chůze na ranní poradu s ředitelkou už ale těžko.

„Je vzrušující sledovat Vinterberga a Mikkelsena, jak znovu nabírají druhý dech,“ napsal IndieWire, zatímco Screen Daily se vyjádřil: „Působivý film, který vám pomůže vystřízlivět.“

A co teprve krajní experiment s maximálním množstvím alkoholu, které je lidské tělo vůbec schopné zvládnout. Rozhodně materiál na prvoplánovou komedii (a máme ji mít), ale Vinteberg jde dál. Nepříjemně reálné záběry na pomočenou postel a znechucenou manželku. Ponižující cesta uličkou hanby, kdy vás s rozbitou hlavou musí táhnout domů vlastní dospívající děti.

Po každém dalším propadu divák ztrácí kus naděje, ale zároveň ho dějová linka udrží až do konce v napětí. Bude scénář milostivý aspoň pro jednoho z nich? Nechte se překvapit a malý tip na závěr: Pokud vás název filmu inspiruje na podívanou se sklenkou chardonnay, dejte si ji hned na začátku. Na konci už na ni nebudete mít chuť. Mimochodem, film měl premiéru již v říjnu minulého roku, to ale byla kina zavřená. Zajít si na něj tedy můžete až teď.

Vložil: Andrea Musilová