RECENZE George Orwell, 1984 a zbrusu nový překlad kultovního díla
01.07.2021
Foto: Nakladatelství LEDA (stejně jako snímek v článku)
Popisek: Obálka aktuálního vydání
Pravidelně čtu knihy odzadu. Mám rád doslovy, kde se často dozvím něco nového. Jako jindy, tak i tentokrát jsem neprohloupil. Překladatel Jan Kalandra v závěru rozvádí svůj boj s původním rukopisem (Nineteen Eighty-Four, 1949), přikládá postřehy týkající se rytmiky (mandarinky / Kateřinky…). Pro mě osvěžující. Co jsem ovšem nečekal, je nenápadná věta těm, kdo recenzovaný titul nikdy nečetli. Mně by totiž ani ve snu nenapadlo, že Orwellovu legendu, jeho životní práci, někdo nezná. Mýliti se je lidské, vše lidské mi není cizí, tudíž k látce přistoupím coby novic.
Winston Smith provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu, je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru…
Kalandra ve své poznámce zmiňuje výrazy, našemu národu blízké. V Americe jistě budou potřebovat vysvětlivky, u nás nikoli. Oč jde? Reakcionář, mukl, tříletka… Trochu až básnicky znějící pojmy mají jasně danou významovost nejen v dějinách východního bloku. Pokud by vám to přišlo vtipné, možná až srandovní, pak prolistujte další z novinek LEDY. Škvoreckého Konec nylonového věku a soudobou črtu cenzury z roku 1957. A potom se vžijte do současnosti, otevřete oči. Rázem nebudete mít důvod si na cokoli stěžovat.
Zpět k Orwellovi.
Tento britský novinář (v prvé řadě) a spisovatel je známý především svými dvěma takzvaně alegorickými tituly. Jde o Farmu zvířat (Animal Farm, 1945) a 1984. V obou případech se z lidí stává pouhá čárka podléhající systému. Za definici je možno dosadit tvář nebo režim. 1984, zařazen mezi stovku nejvlivnějších knih od roku 1923, je u nás populární od samizdatu, kdy se mezi lidmi (ano, těmi reakcionáři) začaly šířit první jazykové verze. Překladatelé (zejména Eva Šimečková) tehdy museli být spisovateli velice blízko, jelikož to, co Orwell popisoval, oni prožívali. Útlak, strach, udávání, vymývání mozků, nedůvěra, beznaděj, a především bezmoc. Jestli si někdo myslí, že demonstrací na Václavském náměstí něco změní, plete se. Jediná možnost, jak ohrozit systém, spočívá ve splynutí. Musíte být soudcem, abyste mohl měnit prokuraturu. Musíte mít politickou moc, abyste hýbali masami.
Orwell, zdatný novinář (Homage to Catalonia, 1938) i esejista (Looking Back on the Spanish War, 1943), procestoval svět. Po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, žil v Maroku, narodil se v Bengálsku. Jeho prokletím i fascinací se stala totalita. A s ní je ve 20. století spojeno zejména jedno jméno. Jistě, Josif Vissarionovič Stalin, v letech 1922 - 1952 generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu. Jeho rozebírat nemusím.
Orwell se režimů bál a současně do nich byl hluboko ponořen. Také proto na krátké časové etudě sedmi let vylíčí příběh soudruha, jehož život málem skončí umučením (3. kapitola: „My kacíře neničíme proto, že nám odolává - dokud nám odolává, necháváme ho naživu…“). Za barvitých ilustrací šikovného Jindřicha Janíčka, který dělal rovněž Foglarovo Dobrodružství v Zemi nikoho, projdete světem, o němž se zdánlivě domníváte, že není. Omyl. Někde určitě je, někdy rozhodně byl a ještě jistěji řeknu, že i bude.
Pokud stále váháte, že ten titul znáte, ale k ničemu ho nepřiřadíte, dodám na závěr pověstná čtyři slova Orwellova rukopisu: VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE.
Děkuji nakladatelství LEDA za recenzní výtisk, chválím vazbu, vyryté litery, gramáž papíru. Vycizelované knize uděluji 93 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda