Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE George Orwell, 1984 a zbrusu nový překlad kultovního díla

01.07.2021
RECENZE George Orwell, 1984 a zbrusu nový překlad kultovního díla

Foto: Nakladatelství LEDA (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Obálka aktuálního vydání

Pravidelně čtu knihy odzadu. Mám rád doslovy, kde se často dozvím něco nového. Jako jindy, tak i tentokrát jsem neprohloupil. Překladatel Jan Kalandra v závěru rozvádí svůj boj s původním rukopisem (Nineteen Eighty-Four, 1949), přikládá postřehy týkající se rytmiky (mandarinky / Kateřinky…). Pro mě osvěžující. Co jsem ovšem nečekal, je nenápadná věta těm, kdo recenzovaný titul nikdy nečetli. Mně by totiž ani ve snu nenapadlo, že Orwellovu legendu, jeho životní práci, někdo nezná. Mýliti se je lidské, vše lidské mi není cizí, tudíž k látce přistoupím coby novic.

Winston Smith provede v dubnu 1984 něco nepřípustného. Ve válečných podmínkách Oceánie drcené krutovládou jedné Strany si začne psát deník, kterému svěřuje pochyby, jež ho už léta mučí. Úředník londýnského Ministerstva pravdy, kde se retušují, falšují či přímo likvidují dějiny, však ve svých zápiscích obtížně hledá srovnání s dřívějšími normálními časy, jejichž útržky doluje ze zasutých vzpomínek, dennodenně atakovaných přívalem propagandistických žvástů. Je snad jediný, kdo si v téhle zemi zachoval zdravý rozum a paměť? Opravdu kdysi zahlédl něco, co představuje zásadní trhlinu ve fazoně Velkého bratra, z jehož všeobjímající náruče není úniku? Ve zrůdném, avšak svým způsobem dokonalém totalitním režimu, je Winstonova touha po špetce nezávislosti možná předem odsouzena ke zmaru…

Kalandra ve své poznámce zmiňuje výrazy, našemu národu blízké. V Americe jistě budou potřebovat vysvětlivky, u nás nikoli. Oč jde? Reakcionář, mukl, tříletka… Trochu až básnicky znějící pojmy mají jasně danou významovost nejen v dějinách východního bloku. Pokud by vám to přišlo vtipné, možná až srandovní, pak prolistujte další z novinek LEDY. Škvoreckého Konec nylonového věku a soudobou črtu cenzury z roku 1957. A potom se vžijte do současnosti, otevřete oči. Rázem nebudete mít důvod si na cokoli stěžovat.

Zpět k Orwellovi.

 

Tento britský novinář (v prvé řadě) a spisovatel je známý především svými dvěma takzvaně alegorickými tituly. Jde o Farmu zvířat (Animal Farm, 1945) a 1984. V obou případech se z lidí stává pouhá čárka podléhající systému. Za definici je možno dosadit tvář nebo režim. 1984, zařazen mezi stovku nejvlivnějších knih od roku 1923, je u nás populární od samizdatu, kdy se mezi lidmi (ano, těmi reakcionáři) začaly šířit první jazykové verze. Překladatelé (zejména Eva Šimečková) tehdy museli být spisovateli velice blízko, jelikož to, co Orwell popisoval, oni prožívali. Útlak, strach, udávání, vymývání mozků, nedůvěra, beznaděj, a především bezmoc. Jestli si někdo myslí, že demonstrací na Václavském náměstí něco změní, plete se. Jediná možnost, jak ohrozit systém, spočívá ve splynutí. Musíte být soudcem, abyste mohl měnit prokuraturu. Musíte mít politickou moc, abyste hýbali masami.

Orwell, zdatný novinář (Homage to Catalonia, 1938) i esejista (Looking Back on the Spanish War, 1943), procestoval svět. Po roce 1936 se jako dobrovolník zapojil do španělské občanské války, žil v Maroku, narodil se v Bengálsku. Jeho prokletím i fascinací se stala totalita. A s ní je ve 20. století spojeno zejména jedno jméno. Jistě, Josif Vissarionovič Stalin, v letech 1922 - 1952 generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu. Jeho rozebírat nemusím.

Orwell se režimů bál a současně do nich byl hluboko ponořen. Také proto na krátké časové etudě sedmi let vylíčí příběh soudruha, jehož život málem skončí umučením (3. kapitola: „My kacíře neničíme proto, že nám odolává - dokud nám odolává, necháváme ho naživu…“). Za barvitých ilustrací šikovného Jindřicha Janíčka, který dělal rovněž Foglarovo Dobrodružství v Zemi nikoho, projdete světem, o němž se zdánlivě domníváte, že není. Omyl. Někde určitě je, někdy rozhodně byl a ještě jistěji řeknu, že i bude.

Pokud stále váháte, že ten titul znáte, ale k ničemu ho nepřiřadíte, dodám na závěr pověstná čtyři slova Orwellova rukopisu: VELKÝ BRATR TĚ SLEDUJE.

Děkuji nakladatelství LEDA za recenzní výtisk, chválím vazbu, vyryté litery, gramáž papíru. Vycizelované knize uděluji 93 procent.

Vložil: Zdeněk Svoboda