Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Konec bez pocitu zadostiučinění a satisfakce. Slibně rozjetá série slibovala víc, než na co měla. TV reflexe Viktora Horáka

31.05.2021
Konec bez pocitu zadostiučinění a satisfakce. Slibně rozjetá série slibovala víc, než na co měla. TV reflexe Viktora Horáka

Foto: ČT / Lukáš Oujeský (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Eliška Křenková, Martin Myšička a Vincent Navrátil v minisérii režiséra Jana Hřebejka Boží mlýny

Kauzy, inspirované skutečnými zločiny, řeší novinářka, student a bývalý policista se smyslem pro spravedlnost. Vše vrcholí stylovým dvoudílem, který kloubí vietnamskou komunitu s pražským lobbismem. Škoda epizodické struktury, která celou sérii strhává k nelogičnostem a povrchnosti. Konec působí jako televizní rebelství – postavy navádí diváky ke zločinu a nakonec jdou samy proti sobě.

Před týdnem Česká televize odvysílala premiéru závěrečného dílu minisérie Boží mlýny. Seriál Jana Hřebejka je specifickým televizním dílem, které není pro každého. Šestidílná minisérie se snaží prezentovat jako krimikomedie s atraktivní stylizací do heistových filmů, které jsou plné maskovaných strážců zákona a záměn identit. Je to jakýsi pokus a snaha vytvořit českou variaci na věhlasný thriller Podraz nebo ikonický heist movie Dannyho parťáci. Osamělí mstitelé spravedlnosti jednají na vlastní pěst mimo zákon. Tvůrci se snaží diváka povzbudit k tomu, že když na poli zákona selhává policie, stát i justice, vezme spravedlnost do rukou charakterní člověk s potřebou vykonat dobro a spravedlnost. Až pohádkově naivní myšlenka, která si ale najde své fanoušky. Je to samozřejmě dost nadsazené a v soudobé situaci vlastně nereálné. Přesto ale motiv pomsty zločincům, kteří beztrestně chodí po světě v podobě vymýšlení pastí, převleků a všemožných nástrah zní, jako slibný námět.

 

Boží mlýny

Matěj Ruppert a Jiří Maryško v první epizodě Provaz

Potenciál zaujmout českého diváka látkou, která se vzhlíží v západních filmových trendech, je tu poměrně silný. S podobnou premisou pracuje i netflixovský heistový megahit Papírový dům, který vypráví o lupičích, trestajících byrokraticky zkorumpovaný stát. Vše ale upadá díky klasické televizní potřebě látku zjednodušit, zevšednit a dostat k co největší divácké skupině. Opět tu bylo nakročeno k působivému a originálnímu projektu, který ale neumí využít svůj pravý potenciál. Kdyby se Česká televize uměla odpoutat od epizodických struktur a tvůrci upozadili někdy až moc prvoplánové archetypy figur, tuzemským televizním trendům by to jedině prospělo. Boží mlýny jsou v tomto roce určitě to nejlepší, co ČT vyprodukovala. Co se týče kvality zpracování a kritického úspěchu, suverénně se jedná zatím o nejúspěšnější krimisérii. Nudná a stereotypní historická krimi Zločiny Velké Prahy ani béčkový pokus o moravskou kriminálku bez hlavy a paty Hlava medúzy se s příjemně stylovými Božími mlýny nemohou ani srovnávat.

Zlu se dostane spravedlnosti a vykonavatelé dobra mohou v klidu spát

Seriál je strukturovám jako epizodická minisérie, kterou se od prvního do posledního dílu táhne hlavní příběhový motiv, který je osobně svázán s jednou z hlavních postav. Jinak se ale jedná o uzavřené díly, kdy se na začátku dozvíme, co zloduch udělal, a následně sledujeme trojici mstitelů, jak plánují a provádějí lstivou past, která následně usvědčí zloducha a pošle ho za mříže. Zlu se dostane spravedlnosti a vykonavatelé dobra mohou v klidu spát. Přesto ale máme pocit, že titulní trojice hlavních hrdinů se pohybuje na hraně zákona, která hraničící s kriminalitou a nelegálností. Velmi atraktivními motivy je poměrně zajímavá pestrá škála zločinců a kriminálního prostředí, které se v minisérii ukáže. Tvůrci nás zavedou do venkovského kasina, na gangsterský ranč, mezi bohaté sběratele umění, tajemnou náboženskou sektu nebo do prostředí vietnamské prostituce. Hrdinové čelí zkorumpovaným policistům, nelítostným lobbistům, krutým gangsterům amerického střihu, podplatitelným státním zástupcům, charismatickým sektářským vůdcům či milionovým korupčníkům.

 

Boží mlýny

Jiří Lábus a Luboš Veselý v druhé epizodě Spící lodě

Pod režií minisérie je podepsán matador Jan Hřebejk, jeden z nejvytíženějších a nejúspěšnějších českých filmařů. Sám má s detektivní televizní tvorbou letité zkušenosti a stal se v poslední době stálicí televizních kriminálek. Na kontě má plejádu průměrných policejních detektivek klasického střihu, jako Místo zločinu Ostrava a Místo zločinu Plzeň. Vedle toho natočil divácky úspěšné série dle knižních bestsellerů Michala Sýkory (Detektivové od Nejsvětější trojice) Živé terče, Pět mrtvých psů a Případ pro exorcistu, které ale vedle originálních variací Viktora Tauše (Vodník, Modré stíny) působí jako mdlé televizní detektivky bez špetky invence. Zato ale před třemi lety představil pozapomenutý a nedoceněný televizní klenot, drsnou thrillerově politickou minisérii Rédl. Tato noirová detektivka z divokých devadesátých v sobě kloubí temný detektivní thriller s prvky skandinávského nordic noiru.

Zločinci, kriminálníci a kauzy od devadesátek do současnosti

 Zločiny a kriminální kauzy jsou inspirovány reálnými soudními případy, které autor námětu  a scenárista Janek Kroupa posbíral během své práce investigativního novináře. Jedná se ale pouze o inspiraci a jednotlivé díly jsou již čisté fikce. Známé obrysy, propojitelné se skutečnými případy, tu najde snad každý. Vedle reportérské práce se Kroupa věnuje televizní tvorbě. S kolegou Josefem Klímou napsali populární seriál Expozitura a navazující Atentát. Oba seriály byly inspirovány reálnými zločineckými kauzami, na kterých novináři pracovali. Na scénáři se vedle Kroupy také podílel renomovaný scenárista Jan Drbohlav, který je zodpovědný za stylovou kriminálku Kapitán Exner, procedurální policejní drama Místo zločinu Ostrava nebo historickou retro detektivku Zločiny Velké Prahy. Série Boží mlýny se od většiny tuzemských kriminálek liší především velkou měrou nadsázky, specifickou stylizovaností a celkově hravější a neobvykle příjemnou atmosférou, která u detektivek nebývá zvykem. Spíš než detektivku tento seriál připomíná kriminální feel good komedii, kde dobro statečně bojuje se zlem. Happy end, zloduchovo zadostiučinění a obecná satisfakce na konci jsou více než pohádkovou samozřejmostí.

 

Boží mlýny

Vincent Navrátil v třetí epizodě Splacený dluh

Inspiraci a reflexi skutečných zločinů minisérie jen tak nezapře. Hned u několika příběhů si vzpomenete na reálie, které nejsou zase tak staré a mnohdy jsou ještě živě přítomné. Pro příklad bych připomněl závěrečný dvoudíl, který se zabývá fungováním vietnamské prostituce, úzce provázané s nejvyššími patry české podnikatelské sféry. A málokdo si nevzpomene na extravagantního severského gangstera, zásadně operujícího ze svého obrovského ranče, který jakoby vypadl z amerického filmu. Jedná se o spektrum zločinů a kriminálníků, kteří se objevili na české scéně v rozmezí od 90. let do současnosti.

Gauneři, moralisti a cesta spravedlnosti

Hlavními postavami příběhu je nesourodá trojice, která se skládá z vysokoškolského učitele kriminalistiky a bývalého policejního kapitána Faita (Martin Myšička), studenta policejní akademie Alexe (Vincent Navrátil) a mladé ambiciózní novinářky (Eliška Křenková). Této trojici pomáhá policejní šéf a Faitův bývalý kolega (Robert Nebřenský) se smyslem pro spravedlnost a jejich operace financuje studentův otec Max (Jiří Lábus), podnikatel, který sám čelí korupční aféře a kriminálu. Takováto nesourodá skupina osamělých mstitelů spravedlnosti se rozhodne, že bude trestat justičně neprávem osvobozené zločince, smějící se českému soudnictví přímo do tváře. Mezi neprávem propuštěnými kriminálníky, kteří si užívají svobody, se blýskne charismatický majitel kasina Matěj Ruppert nebo Bořek Slezáček jako podvodný vůdce sekty.

Celé minisérii dominuje skvělý Martin Myšička v roli introvertně komického učitele kriminalistiky se zálibou v dýmkách. Každou scénu si bere pro sebe a nekompromisně zastiňuje o generaci mladšího Vincenta Navrátila a Elišku Křenkovou. Svým sympaticky poťouchlým a až chrabře nakažlivým smyslem pro morálku a spravedlnost dokáže nakazit nejen své okolí, ale i diváky. Vzezřením, chováním, jemným smyslem pro humor a hlavně zálibou v dýmkách připomíná jakousi českou variaci na Sherlocka Holmese, který místo dedukčního vyšetřování zločinů chytá kriminálníky do důmyslných pastí.

 

Boží mlýny

Téměř mystická atmosféra obřadu v čtvrté epizodě Sekta

Eliška Křenková hraje rádoby ostrou a nebojácnou investigativní novinářku, která pracuje pro obdobu české DVTV, ale bohužel její konfrontační způsoby nemají mnoho společného s Danielou Drtinovou. Pouští se do závažných kriminálních případů, hraničících s vrcholovou politikou a podnikatelsko-lobbistickou elitou. Je zhrzená z fungování české justice a neustále čelí tomu, jak se zločinci vyhýbají spravedlnosti. Je to žena vyznávající absolutní spravedlnost, kvůli které klidně poruší novinářskou etiku a vstoupí na okraj zákona. Když narazí na kapitána Faita, tak se po několika eskapádách spojí. Stanou se jakousi prodlouženou rukou zákona, která se nemusí podřizovat státní byrokracii a oficiálním systémům. V tom jim pomáhá nadějný student kriminalistiky Alex, jehož otec je mocný a bohatý podnikatel, kterému kvůli korupční aféře hrozí vězení, a vedle toho sponzoruje již zmiňovaný lov na zločince. Tato linie Alexova otce se vine celou sérií a postupně odkrýváme tajemné pozadí jejich domácnosti. Což se musí nezadržitelně prolnout s mstitelskou cestou za potrestání zloduchů.

Převleky, falešné situace, lsti a pasti

Každá epizoda začíná přesně opačným způsobem, který u detektivky čekáte. Hned na začátku víme, čím se zločinci provinili. Zároveň jsme svědky toho, jak jsou obvinění u soudu ospravedlněni a propuštěni na svobodu. Následně se spouští víceméně podobný kolotoč intrik, nahánění a vymýšlení pastí, jak oklamat zkušené kriminálníky na hraně zákona a dostat je za mříže. Nejde tu o sbírání důkazů a hledání vraha, ale přesně o opačný systém. Samy hlavní postavy rozmisťují důkazy a připravují půdu pro zločin, který následně propojí s osvobozeným zločincem. Jde o cestu k trestu, který nově vzniká přímo pro účel dostat zloducha do vězení. Zmiňovaná trojice vždy vymýšlí lstivou léčku, do které se lumpové nachytají. K tomu patří převleky, maskování, hraní a vyvolání umělých situací. Lepí se tu falešné kníry, vycpávají prsa, nahrávají falešné rozhovory, pořizují tajné odposlechy nebo imitují automobilové havárie. Fait se tu vydává za albánského velkopodnikatele a jindy za nemotorného důchodce. Alex ze sebe dělá někdy běžce, jindy golfistku a Křenková exceluje jednou jako překladatelka a vzápětí jako prostitutka.

 

Boží mlýny

Opět Vincent Navrátil v převleku, tentokrát v páté epizodě Asijská růže

Vše je živé, plné barev a velmi hravé. Série se snaží přiblížit západním trendům jak příběhem, tak audiovizuálním zpracováním, které nešetří na atraktivních lokacích, svébytných kostýmech a osobité kamerové práci. Kamera se vyžívá v nezvyklých úhlech záběrů a obraz je mnohdy neostrý, pracuje s měkce intimním světlem, bokehem a anamorfickými objektivy. Obraz je příjemně měkký, rozostřený, s absencí tvrdých detailů a velmi originálním svícením. Scény v nočních barech, vietnamské tržnici, luxusním bordelu nebo sektařském kostele jsou vizuálně opojné a dokonale zpracované. Záběry mají mnohdy kvalitu malířského plátna se specifickým, měkkým a nedokonalým obrazem, kde neexistuje tvrdá ostrost. Především vizuální stránka v divákovi imituje dojem devadesátkových filmů a celkově romantizující doby, která pohádkovým příběhům o boji dobra a trestání zla výborně pomáhá. Série se snaží imitovat atmosféru devadesátých let a jakési intimně staromódní doby, která je ale reflektována v současném 21. století a zasazená do éry mobilů, tabletů a internetu.

Pohádková kriminálka pro dospělé publikum

Bohužel dílo trpí klasickým, typicky českým problémem, a tím je nutná epizodičnost. Epizodická struktura a rozřazení dílů do samostatných příběhů vždy nabádá k zjednodušování, odklonění od hlavního tématu a náznakovosti. Díky rozkouskovaným dílům se divák dostatečně nenapojí na hlavní hrdiny a samotný děj, kvůli zjednodušování jsme svědky scenáristických zkratek a všechno se děje poměrně nahodile a z ničeho nic. Přitom kdyby tvůrci abdikovali na epizodickou strukturu a natočili sérii o jednom velkém komplotu na zločince, kterého tito všední strážci zákona dostanou do vězení, tak by se seriál rozhodně setkal s lepšími ohlasy. Takto jsme svědky povrchních pastí, které mnohdy neviditelným zázrakem klapnou a pošlou zločince za mříže. Kdyby se tvůrci lépe věnovali leitmotivu, který se táhne celou sérií, a místo pěti různých příběhů vyprávěli jeden podrobně a detailně, tak by dílo bylo určitě koncepčněji lepší a samo o sobě zajímavější. Motivy, postavy a příběhy by si zasloužily detailnější a obsáhlejší zpracování, takto působí pouze jako náčrty, které nestihly být odvyprávěny v celé své hloubce a šířce, kterou si zasloužily. A také jsem měl problém s úplným vyvrcholením. Finále se nese ve stylu, kdy jeden z padouchů, který se celou dobu pohybuje u hlavních postav, zůstává na svobodě, přestože by si zasloužil satisfakci v podobě trestu, takže tvůrci podrývají sami sebe. Celou dobu se snaží o potrestání zločinců, ale když dojde na blízké kontakty, hrdinové reagují skoro až korupčně. Nejenže navádějí celou dobu diváky ke zločinu, nebo alespoň k tomu, jak shodit zločin na jiné lidi. Ale ke konci přivírají oči a jdou sami proti svému přesvědčení, o které se celou dobu snaží. Pět dílů vypráví kriminální pohádky s happy endem a potrestáním zla. Ale šestý, poslední díl působí jako z jiného světa. Končí sice optimisticky, otevřeným koncem, který možná slibuje další sérii. Přesto ale samotné zakončení působí jako kopanec do břicha, vytyčuje jeden velký otazník, který převrací naruby vlastně skoro celé směřování série.

 

Boží mlýny

Jiří Lábus v poslední epizodě Asijská růže - zlomená květina

Boží mlýny samy o sobě působí jako stylizovaná kriminální pohádka pro dospělé se všemi typicky pohádkovými motivy, postavami a místy i lokacemi. A nejsou daleko od pravdy, hned několik motivů seriálu odpovídá pohádkovému ražení. Na začátku vidíme zloducha konat zlo. Načež parta moralistů se srdcem na správném místě zosnuje důmyslnou lest, díky které dostanou zloducha za mříže. Sice díky vymyšlenému zločinu, který si pro něj sami nachystali a zároveň ho z něj obvinili. Moralisté zvítězili a zločinec pyká za své činy. Zlo bylo potrestáno, sice za něco jiného, ale bylo dosaženo spravedlnosti. Divák si oddychne s pocitem obecného dobra, zločinci se dostalo trestu a musí čelit následkům svého konání. Přestože pohádkově potrestáme zločince, tak se divák neubrání jakési pachuti na jazyku z toho, že vše je trochu přitažené za vlasy. Kdyby byla minisérie brána vážně, až thrillerově a detektivně, tak by nefungovala. Díky pohádkové nadsázce, stylizaci a jakési morálně pozitivní atmosféře ji můžeme brát jako příjemně oddechové dílo, které si své diváky najde. Místy vybízí k nervóznímu pousmání z nefungujícího vtipu, ale dá se to odpustit. Celé dílo je možná podivnou snahou o reflexi snu Janka Kroupy, který nám představuje svět, kde se každému zloduchu dostane spravedlnosti. Proto to má samotná série u běžného diváka těžké, málokdo přistoupí na specifický styl a uvěří v pohádku. Boží mlýny zkrátka nejsou pro všechny. Není to divácky ani kriticky vstřícné dílo, celkově se hodnotí dost složitě. Má mnoho zajímavých a podnětných prvků, ale také dost rozčilujících nelogičností a poklesků. Musíte k seriálu přistupovat s otevřenou myslí a probuzeným dítětem v sobě. Název Boží mlýny nebyl vybrán náhodou.

 

Viktor Horák

Vložil: Viktor Horák