RECENZE Se žlutou hvězdou v prázdném kupé. Vzpomínky Lydie Tischlerové
20.05.2021
Foto: Michaela Buchtová, ČT
Popisek: Spoluautor knihy Petr Vizina
Nakladatelství Vyšehrad přebralo pomyslnou štafetu knižní produkce tématiky holocaustu. V posledních týdnech a měsících je podobně orientovaných titulů dostatek. Ten, kdo má zájem poučit se, bude mít velkorysý výběr. Doporučím Trumpetistu z Osvětimi, v pořadí již pátý dotisk hodně těžké knížky Byl jsem Mengeleho asistentem, neméně poutavé Sebevraždy v nacistickém Německu či Osvětimský orchestr. Ve všech případech se jedná o osobní zážitky, v případě sebevražd o studii; Hitler, Goebbels, Bormann, Himmler, Göring…
Se žlutou hvězdou v prázdném kupé je autentický příběh české židovské dívky a rovněž jedné z posledních žijících pamětnic Osvětimi (*1929), která po válce odešla do Velké Británie, kde absolvovala psychoterapeutický výcvik u Anny Freudové a celý profesní život se věnovala dětské psychoterapii.
Kniha postupuje chronologicky od Lydiina dětství stráveného v předválečné Ostravě přes neúspěšný pokus o útěk do Polska, pobyt v Terezíně, v koncentračním táboře Osvětim, osvobození a odchod do Británie. V Británii se pak Lydie Tischlerová začala starat o problémové děti, nejdříve jako dobrovolnice, postupně jako vystudovaná psycholožka a psychoterapeutka. Její věcné a zároveň živé vyprávění vlastních osudů je tak nejen cenným osobním svědectvím, ale také zajímavým příspěvkem ke studiu dětské psychiky, kterou poválečná psychiatrie teprve objevovala.
Titul je sestaven z krátkých kapitol, které bohatě doplňují fotografie. Sestává z pečlivě sepsaných vzpomínek a je na něm znát něco, co jsem četl málokdy. Odstup. Většina lidí, kteří se věnují holocaustu, co se literatury týká, pravidelně zdůrazňují zvěrstva, ztrátu osobnosti, cti, absenci základní hygieny, všudypřítomný hlad, beznaděj, smrt. A spolu s tím nepřekonatelnou víru v život a touhu přežít.
Lydie Tischlerová je jiná. Přístup ke knize otevírá zejména její erudice v psychologii a psychoterapii. V místech, kdy ostatní tlačí na pilu a zdvihají pomyslný ukazovák, ona ubírá. Hodnotí často bez emocí, v klidu, s rozvahou. Vytýká jen minimálně, bolavá místa ukončuje a přechází na další milníky svého života. Dalo mi hodně práce se do toho začíst a nebrat autorku jako zprostředkovatelku textu. A to je vše položeno do vypravěčské ich-formy. Spíše než beletrii pro dospělé tu knihu vnímám jako literaturu faktu. Pečlivé popisy fotografií a dokumentů (Židovská škola v Ostravě, telegram z roku 1945, potvrzení Židovského výboru pro uprchlíky…) má slova potvrzují.
Autorem úvodu a spoluautorem díla je novinář Petr Vizina, který bez patosu popisuje, jakou cestou se k Lydii Tischlerové dostal, jak ji poznal a co pro něho příprava knihy znamenala.
Velmi citlivý titul je hodnotným přínosem do tématiky šoa.
Vložil: Zdeněk Svoboda