Říkáme, jdu do kolbenky, v Praze má stanici metra… Kdo ale skutečně byl Emil Kolben? Trocha patriotismu v upatlané době. TV glosář Ely Novákové

Foto: Se svolením: ČT a Libuše Rudinská (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Spolupracoval s Edisonem i Teslou, v Praze soupeřil s Křižíkem a místo jednosměrného vsadil na střídavý proud. To je Emil Kolben, elektrotechnik, podnikatel, zakladatel a dlouholetý ředitel světoznámých továren značky ČKD

Vedle Baťových a Škodových závodů se o rozvoj českého průmyslu na počátku 19. století postaraly i podniky v pražských Vysočanech a Hostivaři. Jejich zakladatel Emil Kolben, světově uznávaný elektrotechnik a úspěšný podnikatel, nebývá tak často připomínán jako Baťa nebo Škoda. Dokument ČT režisérky Libuše Rudinské přibližuje jeho profesní dráhu i život, krutě ukončený v koncentračním táboře. Film Kolben uvede ČT2 v premiéře v úterý 11. května od 20:55. Je případnou vzpomínkou na muže, který patřil mezi ty, díky nimž československý průmysl patřil mezi špičku své doby.

Potkal Edisona i Teslu, soupeřil s Křižíkem, a vsadil na střídavý proud. Byl strůjcem velkolepého podnikání, které ovlivnilo hospodářský vývoj v českých zemích na celá desetiletí. Nový dokumentární portrét o velkopodnikateli Emilu Kolbenovi uvádí Česká televize. Dokumentární film přibližuje životní dráhu velkopodnikatele Emila Kolbena ve spojení s jeho světoznámou značkou ČKD, jíž byl zakladatelem a dlouhodobým ředitelem. Spolu s jeho osudem, který krutě ukončila válka, sledujeme i příběh jeho podniků od jejich vzniku až do současnosti.

Dokument se natáčel vloni v září, dokončoval letos v dubnu 

Báječní muži s převratnými nápady 

Příběh Emila Kolbena je čítankovou ukázkou doby, v níž podnikaví muži bystrého mozku dokázali měnit svět, i když se nenarodili se stříbrnou lžičkou v povijanu. Kolben pocházel z rodiny domkáře ze Stránčic a měl devět sourozenců. Studoval na reálném gymnáziu v Praze a pokračoval studiem strojnictví a elektrotechniky na Vysoké škole technické též v Praze. Vzhledem k rodinným finančním poměrům se během studia o sebe musel postarat sám. Po jeho absolvování obdržel jako talentovaný inženýr cestovní stipendium (1 200 zlatých) a procestoval Evropu (Švýcarsko, Francii, Anglii). Poté se vydal na pět let do USA. Pracoval v Edisonově závodě a později v jeho laboratoři.

Kolbenova busta na ´jeho´stanici metra - Kolbenova 

T. A. Edison brzy poznal jeho schopnosti a jmenoval jej šéfem svých technických kanceláří i zkušebních laboratoří v Shenectady. V roce 1889 se Kolben v USA seznámil s dalším velkým vynálezcem a badatelem, s Nikolou Teslou. Přestože zde získal neocenitelné zkušenosti, s Edisonem se rozešel, zejména proto, že Edison byl na rozdíl od Kolbena nesmiřitelným zastáncem stejnosměrného proudu. Budoucnost však dala za pravdu Kolbenovi. Ten se v roce 1892 vrátil do Evropy a čtyři roky pracoval jako hlavní inženýr ve švýcarském Curychu u firmy Oerlikon. V roce 1896 přijel zpět do Prahy, především na popud své ženy Malvíny, které se nelíbilo v Americe a toužila po návratu do Čech. 

Autorka dokumentu Libuše Rudinská (na snímku z natáčení Kolbena u kamery) vystudovala fotografii na FAMU. Několik let cestovala spolu s Jaromírem Štětinou po světě a autorsky a především kameramansky s ním spolupracovala na deseti dokumentárních příbězích, mapujících osudy lidí v pro nás exotických zemích - například Josefína - Africký příběh

První továrna

Hned 29. října 1896 založil s několika tichými společníky ve Vysočanech u Prahy továrnu s názvem Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. Dispozici továrny navrhoval sám Kolben na základě svých zkušeností z Evropy i Ameriky, vzniknul tak racionálně uspořádaný závod s moderním vybavením umožňujícím hospodárnou výrobu. Byl sice umístěn na periferii, ale to na druhou stranu umožňovalo jeho budoucí rozšiřování. V době Kolbenova návratu do Čech se chystala v Praze velká investice – stavby městské elektrárny. Stejně jako v Americe i zde vzplály velké diskuze mezi zastánci stejnosměrného a střídavého proudu. František Křižík, ´český Edison´, prosazoval stejnosměrnou soustavu, zatímco profesoři Domalíp a Puluj doporučovali třífázovou soustavu. I Kolben se do této diskuze zapojil a k všeobecnému překvapení v soutěži vyhlášené roku 1898 se svojí firmou vyhrál a jako zastánce Teslových názorů tak položil základ rozvoji třífázové elektrifikace.

Kolbenova vila na pražské Pankráci

Věda a byznys

Emil Kolben se stal úspěšným továrníkem, stále se ovšem věnoval i rozvoji elektrotechniky. Licence na novinky z oboru elektromotorů od něj kupovaly významné světové firmy. Kromě toho sepsal mnoho prací věnovaných silnoproudé elektrotechnice a jejímu zavádění do praxe. V roce 1896 vyšel jeho článek Obrat ve strojním průmyslu vývojem elektrotechniky. Jeho pojednání ´Vliv křemíku na elektrické a magnetické vlastnosti železa´ z roku 1909 je dodnes aktuální. Původní Elektrotechnická akciová společnost se rozrůstala a její elektrické stroje a zařízení putovaly do tisíců elektráren po celém světě. Vizionář Kolben nabídl už v roce 1910 rakousko-uherským státním drahám elektrifikaci železnice, v tu dobu ale jeho myšlenka nepadla na úrodnou půdu. Rozvoj podniků ovšem pokračoval, až v roce 1921 vedl k založení společnosti Českomoravská-Kolben a o šest let později další fúzí vznikl podnik Českomoravská-Kolben-Daněk – slavné ČKD. 

Od roku 2003 je Libuše Rudinská (na snímku z natáčení Kolbena) na volné noze a externě spolupracuje s Českou televizí. Její dokumenty o významných českých osobnostech 20. století nejsou jen portréty, ale také komplexní zamyšlení nad dobovými souvislostmi, které život jejích hrdinů významně ovlivnily. Největší pozornost si vysloužil film Můj otec George Voskovec, opírající se o vzpomínky dcery Jiřího Voskovce a zamýšlející se nad osudem emigrantů ve Spojených státech v 50. letech minulého století

ČKD vyrábělo takřka vše

Pod heslem „Vyrábíme vše, od špendlíku po lokomotivu“ představovaly podniky ČKD významnou součást československého průmyslu. Zaměstnávaly až 14 tisíc lidí a jejich sortiment byl vskutku téměř nekonečný. Při oslavě 75. narozenin shrnul Emil Kolben svůj život do pár slov: „Vyzbrojen rozsáhlými vědomostmi a zkušenostmi ve všech odvětvích silnoproudé elektrotechniky a drže krok s tehdejším nejmodernějším pokrokem ve výrobě elektrických strojů a zařízení, pomyslel jsem v srpnu 1896 na to, že dám své bohaté znalosti a zkušenosti do služeb své české domoviny. V tehdejším Rakousku bylo jen málo menších elektrotechnických výroben, a to pouze v počátečním stadiu vývoje. Zdálo se mi nejlepším, abych sám zřídil moderní elektrotechnickou továrnu ve středu velké průmyslové oblasti, v tradičním sídle vysoce rozvinutého strojírenství: v Praze. Tak vznikla ... továrna, která se stala základem dnešního největšího elektrotechnického podniku československého.“

V současné době připravuje Rudinská (na snímku z natáčení Kolbena) film Celibát, který zaznamená příběhy několika kněží a řeholníků kteří žili v celibátu a rozhodli se odejít. Dokument bude zkoumat, jak kněží, řeholníci a řádové sestry hledají cestu, jak se vymanit ze závazku věčného slibu. Jejich způsoby, jak k tomu přistupují se značně liší. Rudinská pátrá po tom, proč už je nenaplňuje život ve víře ve spojení s klérem, pro který se kdysi dlouze a zodpovědně rozhodovali. Proč ztratili ideály, nebo co jim v životě chybí, po čem touží a v jakém životním úseku se snaží svůj život změnit

Vyznání dokumentaristů

Stejně jako Baťa nebo Škoda byl strůjcem velkolepého podnikání, které ovlivnilo hospodářský vývoj v českých zemích na celá desetiletí. „Historicky stojí trochu ve stínu Tesly a Křižíka, přitom Emil Kolben byl nejen špičkový vědec, ale především fenomenální podnikatel. Sám nejprve nasbíral spoustu zkušeností v Americe, kde pracoval přímo pro Edisona i v Evropě, kde pracoval v Curychu pro firmu Oerlikon. Nakonec se ale vrátil do Prahy a založil elektrotechnickou továrnu, později Českomoravská-Kolben–Daněk. S více jak čtrnácti tisíci zaměstnanci mohl tento podnik směle konkurovat i Škodovým závodům. O to smutnější je, že Kolben byl sám nakonec deportován do Terezína, kde dva roky před koncem války zemřel,“ říká Martina Šantavá, v jejíž tvůrčí producentské skupině dokumentární film vznikl. „Byla to velká osobnost a vizionář. Vědec, který si uměl vše dobře spočítat. Postavil fabriku, jež vyrobila sama sebe,“ doplňuje režisérka Libuše Rudinská, která zmapovala také současný osud jeho továren.

Jen málokdo tuší, že Emil Kolben byl Žid

Zemřel v koncentráku

Hlavní linie snímku se věnuje konfliktu mezi vynálezci, kteří se mezi sebou přeli o výhody a nevýhody jednosměrného a střídavého proudu. Technologický rozvoj dal nakonec za pravdu Teslovi s Kolbenem. A právě sázka na střídavý proud pak byla základem jeho celoživotního podnikatelského úspěchu. Druhá linie příběhu sleduje životní osud Emila Kolbena, jehož židovský původ dostal až do koncentračního tábora. Neochránily ho podnikatelské úspěchy, rozmach továren, a dokonce ani angažovanost v německých spolcích. Dne 6. června 1943 byl ve věku 80 let deportován spolu se synem Hanušem a vnukem Jindřichem do Terezína. Ačkoliv pro něj protektorátní vláda žádala o výjimku, ta mu nebyla udělena. Emil Kolben zemřel 3. července 1943 ve věku 80 let v Podmokelských kasárnách. Podle svědectví vnuka Jindřicha měl u sebe kromě pár osobních věcí kufřík se 180 akciemi ČKD.

ČKD dnes

Konec slávy ČKD

Sláva ČKD vzala za své až v 90. letech minulého století, kdy bylo rozhodnuto o likvidaci velkého průmyslu v Praze. Zároveň došlo ke kolapsu výroby, protože s rozpadem RVHP přišel podnik o svá největší odbytiště a nedokázal je nahradit. Rozpadající se tovární haly postupně nahrazuje výstavba bytů. Neslavný konec slavného podniku, který dnes připomíná jen název ulice a stanice metra Kolbenova a pomník Emila Kolbena ve Vysočanech.

Vložil: Ela Nováková