RECENZE Skutečný policajt, skutečné zločiny, skutečná kniha. David Urban, Výjezdovka
04.05.2021
Foto: Se svolením Davida Urbana (stejně jako snímky v článku)
Popisek: Policista a spisovatel David Urban
Takže jsem si mimoděk vzpomněl na tři policisty, kteří píšou beletrii. Prvním je Robert Šlachta, toho času agitující za svou Přísahu pro podzimní volby do Sněmovny. Jeho titulu se extrémně dařilo, prodalo se ho na desítky tisíc. Pak je tu knížka Můj příběh jménem POLICIE od Honzy Dudy. Tu jsem rovněž četl a nachází se na pomezí humoru, beletrie a skepse. Takový mišmaš od člověka, který roky sloužil, ale cítil, že to nikam nevede. No a konečně je tu Dominik Dán, pseudonym slovenského príslušníka policajného zboru. Ten je skutečně elitní, promyšlený, vypravěčsky na výši. Co všechna jména, včetně recenzovaného Davida Urbana spojuje? Odpovím záhy.
Nejprve se totiž zeptám. Co dělá kriminálku dobrou kriminálkou? Ústřední postava? Dialogy? Zápletka? Vůbec ne. Je to pointa a příběh. Čím víc se nad ním přemýšlí, tím častěji vyznívá do ztracena. Stává se trpkým a blbým. I proto musím říct, že filmy a knihy, jež stojí na skutečných událostech, velmi oceňuji. Mají jiný šmrnc a často se při nich pobavím. Nemusí jít o smích, ono i napětí bývá příjemné.
David Urban vydal v Kalibru (2021) sérii povídek Výjezdovka. Jde o šest příběhů postavených na reáliích, s nimiž se jako zástupce metropolitní kriminálky setkal. Co jsem vyčetl, je mu pětačtyřicet let, má dvě děti a kočky, sbírá komiksy. Krom toho debutoval (2020, Kalibr) sérií kratších příběhů Tři opice, za něž získal několik metálů.
K formě mohu říct jediné. Povídkami se člověk učí a přibližuje té pravé literatuře: románu. Mezikrokem budiž novela, což je ovšem způsob, jaký se v kriminalistické literatuře téměř nevyskytuje. Alespoň z hlavy si nevybavím jedinou kratší prózu tohoto ražení. Je jasné, že povídky jsou lépe uchopitelné, protože nemají předem danou a nutnou délku, jsou velice svobodné. To všechno jsou atributy Urbanem zveřejněných příběhů.
Ke všem závažným trestným činům – od loupeží přes znásilnění až po sebevraždy a vraždy – vysílá operační důstojník výjezdovou skupinu. Ta sestává z detektiva, vyšetřovatele a technika, kteří se zabývají prvotní prací na místě činu, dokumentují zločiny, zajišťují stopy, vyslýchají oznamovatele či poškozené a hledají svědky.
Dosavadní práce Davida Urbana
Výjezdovka přibližuje jejich práci, která dokáže být děsivá a napínavá. Seznámíte se s pravdivými informacemi o tom, jak vypadá skutečná práce kriminalistů v terénu – bez příkras a filmového dramatizování. Kolik hrůz, neuvěřitelných příhod, ale i úsměvných situací musí zažívat členové výjezdovky? Všechny příběhy vycházejí ze skutečných případů, se kterými měl autor v průběhu své policejní služby zkušenost. Tolik anotace.
Všechny povídky, které jsem slupnul za víkend, se mi líbily. Musím uznat, že nabývaly na síle. Že jak mi ta první (Loupež po americku) přišla taková jak z Bakalářů, Brutální znásilnění a Úhel pohledu už nepostrádaly všechno potřebné. Opravdu dobré dialogy, opravdu (ne)uvěřitelné pozadí i pointu. Chvílemi jsem se dokonce zasmál (konec výslechu znásilněné…). Nebudu předjímat, bylo by to jasné. Každý by si měl totiž uvědomit, že ne všechno je zlato, co se třpytí, a ne všechno oznámené je tak, jak s tím pracuje první verze vyšetřování. A operativa na místě činu.
Kromě toho, že povídek není moc, ale že jsou dobré, mě zaujala i jejich délka. Kniha totiž obsahuje skoro tři stovky hutně popsaných stran, což ukazuje, že David Urban krom práce se zločinci zvládá i klávesnici a režii vlastní fantazie. Nechci nic vytýkat, je to oddechová literatura, kterou staví do pozoru nejen čtenářský vděk, ale především realita na pozadí.
Jak jsem se několikrát zasmál, byly chvíle, kdy smích došel. Zejména text Ve stínu smrti je obratný a bolavý.
Celkový pocit byl nadprůměrný, žádné slabší místo jsem nenašel. Poctivá kniha zaslouží poctivých 73 procent.
Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Kalibr.
Vložil: Zdeněk Svoboda