Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Americká vojenská intervence a její zvěrstva. Zároveň hluboce lidské podobenství, to je nový dominikánský film Hotel Coppelia. Premiéry Pavla Přeučila

22.04.2021
Americká vojenská intervence a její zvěrstva. Zároveň hluboce lidské podobenství, to je nový dominikánský film Hotel Coppelia. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: HBO (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Hotel Coppelia symbolizuje ve filmu celou Dominikánu a ukazuje, zrovna třeba nám, jak skvělý film se dá natočit za relativně malé peníze

S tvorbou dominikánské kinematografie se nesetkáváme v našich kinech a na televizních obrazovkách příliš často. Nyní máme díky službě HBO GO možnost vidět nejnovější dílo i ve světě uznávaného dominikánského režiséra Josého Maríi Cabrala, uváděné pod názvem Hotel Coppelia. Přestože nejde o žádný velkorozpočtový snímek, ostatně na filmu je to chvílemi dost znát, přiznám se, že na mne tenhle zdánlivě jednoduchý příběh zapůsobil. Bylo to nejen kvůli velmi slušným hereckým výkonům, ale hlavně kvůli hlavní myšlence, postavené na dilematu, zda kolaborovat s nepřítelem, nebo si zachovat svoji lidskou důstojnost.

Příběh se celý odehrává v prostorách přímořského hotelu Coppelia, jinak obyčejného bordelu, který si hraje na luxus, v němž pracují převážně dívky z ulice, a to pod tvrdým vedením bordelmamá Judith. Jsme v Dominikánské republice roku 1965, tedy dva roky po svržení demokraticky zvoleného prezidenta Juana Boscha, kterého nahradila pravicová vojenská junta. V zemi vypukne revoluční povstání, jehož cílem je znovunastolení demokracie a návrat prezidenta Boscha. Jen o několik hodin později vtrhne do Dominikánské republiky pod záminkou ochrany demokracie a záchrany země před údajným komunismem 42 tisíc amerických mariňáků a tvrdě revoluční povstání potlačí.

 

Herečka Nashla Bogaert hraje prostitutku Glorii, jejíž vášní jsou knihy

Hotel Copelia je podobenstvím celé země

Hotel Coppelia, který nejprve obsadí revoluční jednotky a poté si jej zaberou Američané a udělají z něj hlavní stan své invazní armády, je bezesporu určitým podobenstvím. Vše, co se odehrává v těchto dramatických chvílích v Dominikánské republice, se v malém měřítku děje i v hotelu. Zkrátka Dominikánská republika je Coppelia a Coppelia je Dominikánská republika. O dění v zemi osazenstvo v hotelu i diváka informují jen kusé zprávy z rádia a televize a totéž, co dívky slyší zvenčí, se v malém odehrává i v jejich malém světě.

 

Na snímku režisér José María Cabral (stojící) s představitelem plukovníka Thomsona, který symbolizuje zvěrstva a aroganci americké armády

Ostatně režisér José María Cabral je pověstný tím, že se ve svých filmech vždy věnuje nějakému palčivému společenskému problému, používá k jeho zobrazení metafory a podobenství. I tady je Dominikánská republika jedním velkým bordelem, v kterém se perou o moc zarytí konzervativci, nenasytní politici či žoldáci a obyčejní lidé jsou pro ně jen méněcenné prostitutky, které musí plnit každé jejich přání. Stejně tak jako dívky v bordelu si musejí vybrat, zda budou sloužit nepříteli a spát s ním nebo se mu postaví a budou bránit svou lidskou důstojnost, musejí si vybrat i všichni Dominikánci.

V hlavní roli především ženy

V úvodu filmu se dozvídáme, že byl natočen podle skutečných událostí a na základě konkrétního příběhu. Režisér José María Cabral se věnuje hlavně zobrazení role řady žen během revoluce oněch 60. let a nesmírně kriticky ukazuje pravou tvář neoprávněné vojenské intervence USA. Vůbec si nebere servítky v záběrech ukazujících zvěrstva Američanů, odehrávající se v malém měřítku v hotelu Coppelia a v tom velkém v celé zemi.

 

Revolucionářka Tina Bazuca je napsaná podle stejnojmenné skutečné postavy

V hotelu, který se snaží zůstat mimo ostré střety, odehrávající se v ulicích, kraluje bordelmamá Judith (Lumi Lizardo), jeho majitelka, která má svá pravidla a tvrdě vyžaduje jejich dodržování od svých dívek. Na jedné straně působí chvílemi jako nelítostná otrokářka, jindy jako jejich matka. Ústřední role náleží v celém filmu ženám. Hlavní postavou je Gloria (Nashla Bogaert), zpěvačka a prostitutka, která je spolu s trans mužem Betty (Jazz Vilá) asi nejdůležitějším členem osazenstva hotelu. K nim se přidá partyzánka Tina Bazuca (Ruth Emeterio), která byla skutečnou postavou v historii dominikánské revoluce.

I prostitutky mohou mít svou důstojnost

První zlom v příběhu nastane, když partyzáni převezmou kontrolu nad hotelem. Už tady se objevuje ono podobenství hotelu s celou zemí. Co se stane v Coppelii, je odraz většího celku. Vládkyně Judith může vyjednávat nebo se smířit s těmi, kdo její hotel obsadili. V každém případě ženy v hotelu a partyzáni se dokáží domluvit na určitém soužití, které končí vpádem Američanů. Příchod amerických vojsk, zobrazovaný zde jako jasná invaze, znamená pro hotel (a samozřejmě i pro zemi), ponížení a úplnou ztrátu nezávislosti.

 

Kompletní osazenstvo hotelu v čele s Judith (uprostřed)

Nepochybným padouchem je v příběhu americký plukovník Thompson (Nick Searcy), zkažený a sadistický voják, který nelítostně boří vše, co se Judith podařilo vybudovat a s ženami zachází jako s otrokyněmi. Film zcela otevřeně hovoří o lidské důstojnosti, o její ztrátě i vzdoru dívek, obyčejných prostitutek, které si ji chtějí zachovat za každou cenu. Ztrátu důstojnosti nám Cabral dokládá například na minipříběhu transky Betty, která ji prodá americkému nepříteli za příslib operace na změnu pohlaví v USA.

Velký film s dá udělat i bez velkých peněz

I když se film odehrává vlastně jen v kulisách přímořského hotelu a o dění venku se dozvídáme jen zprostředkovaně, podařilo se Cabralovi bez milionových výdajů natočit skutečně kvalitní film. Samozřejmě, nízký rozpočet je znát, mnohé události jsou zobrazeny pouze v náznacích, ve filmu nejsou žádné masové scény a vše se odehrává na jednom malém prostoru. Těch pár exteriérových scén se několikrát opakuje, stejně jako zobrazení provozu na ulici, kde se střídají všeho všudy tři stále stejná historická auta. To určitě pozornému divákovi neunikne, ale Cabral se rozumně spolehl především na herecké výkony, zejména na zobrazení pocitů hlavních aktérek a konec konců i na jednoduché vizuální či zvukové efekty. Podobenství využívá i ve scénách, kdy jedna z dívek čte proslulou Farmu zvířat George Orwella, kde jasně zaznívá srovnání diktátorů s prasaty.

 

Napřed hotel obsadily místní revoluční síly, s nimiž se ale dalo vyjednávat 

Zatím nejlepší Cabralův film

Není pochyb o tom, že Hotel Coppelia je filmem, který se nemusí líbit každému. Je v něm spousta velmi drsných scén, sexu, násilí a celý je prošpikován narážkami na tehdejší politickou situaci. José María Cabral v něm znovu dokazuje, že je jedním z nejpozoruhodnějších dominikánských filmařů. Mezinárodních úspěchů dosáhly například jeho filmy Carpinteros (2017), v českém překladu Datlové, vyprávějící příběh z vězeňského prostředí, kde spolu ženy a muži komunikují prostřednictvím klepání (datlování), nebo Promítač (2019), který vypráví příběh majitele pojízdného kina, jenž jde celý život za svým snem. Pozoruhodný byl i jeho celovečerní dokumentární film Isla de plástico (2019) – Ostrov plastů, motivovaný přívalem obří vlny plastových odpadků, která zasáhla pobřeží Santo Dominga v červenci 2018.

 

A pak přišli američtí mariňáci s hluboce zakořeněnou přezíravostí vůči ´domorodcům´

Příběh nejen politický, ale i hluboce lidský

Jeho nejnovější dílo, Hotel Coppelia nese znaky dokonalé profesionality a je trochu s podivem, že se jeho distribuce ujala právě americká společnost HBO MAX (u nás HBO GO), když Ameriku a její vojenskou mašinérii vůbec neukazuje v příznivém světle. Právě naopak. Otevřeně se například z úst velitele okupačních vojsk plukovníka Thompsona dozvídáme, jaké mocenské zájmy stojí za celou invazí, která má potlačit demokratický proces v zemi a upevnit diktaturu proamerické vlády. Film ale ukazuje především sílu a odhodlanost dominikánských žen, ochotných obětovat pro svoji svobodu všechno. Lásku, a nakonec i život. I proto mohu film Hotel Coppelia jen doporučit.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace