TV RECENZE Balzerová, Dyková a Hřebíčková řeší milostné peripetie v ´příliš´ roztěkané romanci. České herečky a jejich Příliš osobní známost
21.04.2021
Foto: Bioscop (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Petra Hřebíčková a Tatiana Dyková jako kamarádky Natálie a Simona
Prima pokračuje v nedělních večerech s českým filmem. Po Chlapovi na střídačku se tak do jejich programové nabídky dostává další romantická premiéra. Tentokrát se jedná o nejnovější snímek režisérky Marty Ferencové Příliš osobní známost. V hlavních rolích se nám v ní představí trojice českých hereček Petra Hřebíčková, Tatiana Dyková a Eliška Balzerová.
Režisérka Marta Ferencová natočila svůj nejnovější snímek na motivy stejnojmenné knihy Evy Twardzikové. Jedná se tak už o režisérčinu druhou spolupráci s touto knižní autorkou. Jejich první setkání dalo v roce 2017 vzniknout divácky úspěšné romantické komedii Všechno nebo nic. Spisovatelka je společně s režisérkou podepsána také pod scénářem, který stejně jako v případě jejich první spolupráce staví do popředí ženské hrdinky a jejich milostné peripetie.

Petra Hřebíčková s Branislavem Trifunovicem
Natálie je třicátnice, do jejíhož života výrazně zasáhne jedno náhodné setkání. Díky němu se seznámí s pohledným vdovcem Markem a jeho malou dcerou Terezkou. Po osobním sblížení zahrnujícím i nezbytnou výměnu tělních tekutin, čeká Natálii těžký krok v podobě seznámení se s Markovou tchýní Evou, která i po smrti své dcery zůstává součástí života svého zetě, a především své vnučky. Získání Eviných sympatií ovšem nakonec nebude tou největší zkouškou, kterou si bude muset Natálie v novém vztahu projít.

Tatiana Dyková a Janko Popovic Volaric
Vztahová mozaika
„Vypadá to tak, že náš život je mozaika nejrůznějších setkání. Prostě lidé k nám přicházejí a odcházejí. Někteří se zdrží déle a jiní jen projdou kolem.“ Těmito slovy uvozuje Petra Hřebíčková film Příliš osobní známost. Ačkoliv vnitřní monology její postavy snímek rámují a Natálie je tedy jakýmsi vypravěčem, a tedy i hlavní hrdinkou, o diváckou pozornost se musí výrazným způsobem dělit i s dalšími postavami. Ve snímku totiž vidíme snahu aplikovat deklarovaný princip mozaiky z výše citovaného filozofování i na vyprávěcí strukturu filmu. Děj se tak soustředí na vztahové peripetie hned tří párů. Velká část dění se zaobírá Natáliinou excentrickou kamarádkou Simonou, čerstvě rozvedenou matkou se synem ve střídavé péči. Kromě okolností rozpadu Simoniny rodiny, i v jejím případě sledujeme především nově se rodící vztah, a to se svérázným Viktorem, umělcem s bohatým sexuálním apetitem. Trojlístek mileneckých vztahů potom uzavírá podzimní romance tchyně Evy s galantním hudebníkem Ervínem.

Eliška Balzerová a Predrag Miki Manojlovic
Smích, nervy a slzy
Příliš osobní známost je komediálně dramatická romanťárna, která se snaží diváka rozesmát, napnout a dojmout zároveň. Ve výsledku je pro ni však nejdůležitější, aby při závěrečných titulcích zanechala v respondentovi pozitivní vibrace. To je samozřejmě naprosto legitimní snažení, ovšem pokud tak film činí povrchně a nedokáže v divákovi vzbudit větší zájem o postavy i celkové dění, je toto jeho snažení marné. Jednotlivé konflikty, které film předkládá, nejsou dostatečně rozpracované a přesvědčivě podané, aby měly na diváka nějaký podstatnější dramatický dopad. Trošku podivné se zdá být i to, že zde většinu problémů nevyřeší ani tak konkrétní činy hrdinů ale prostě je spláchne čas.

Tatiana Dyková
Snímek delší dobu hledá nějaký jasný směr a působí roztěkaně, což podtrhuje i ona určitá mozaikovitost vyprávění, kdy na delší časové segmenty přeskakujeme mezi jednotlivými dějovými linkami. To také umocňuje tematickou nesoustředěnost celého filmu. Pokud tedy jako jednotící téma veškerého dění neberu milostné vztahy jako takové, což je samozřejmě téma příliš obecné. Navíc vztahová linie Evy, objevující se až v polovině snímku, je opravdu jenom do počtu. Její vztah s hudebníkem Ervínem snímku nic zásadního nepřináší.
Tři na tři
Ústřední linie Natálie a Marka má zásadní problém hned ve svém jádru. Týká se samotné postavy Natálie, která je ledabyle načrtnutá a snad každá z vedlejších postav má zajímavější a propracovanější charakter než ona. Do popředí vystupuje pouze to, že je viditelně obětavá samaritánka, což její postavě může, spolu s relativně slušným hereckým výkonem Petry Hřebíčkové, zajistit alespoň něco málo diváckých sympatií. Co se týče Marka, tak i když dostane jeho postava v druhé polovině zásadní dramatický rozměr, snímek ho příliš funkčně nevytěží. Ústřední konflikt totiž postrádá dostatečnou přirozenost. Nejzajímavější nakonec zůstává linie vztahových, a především sexuálních peripetií kamarádky Simony v podání Tatiany Dykové. V ní se jednoznačně nejvíce sází na komediální notu a přes veškerou svou prvoplánovou lascivitu dokáže místy upřímně pobavit.

Petra Hřebíčková a Eliška Balzerová
Z šestice hlavních herců rozhodně vede ženská část ansámblu. Určitý vliv na to má prostý fakt, že zatímco postavy něžnějšího pohlaví jsou svěřeny do rukou ostřílených českých hereček, mužské party pro tentokrát obstaraly pro naše publikum spíše neznámé jugoslávské tváře, jejichž herecké výkony jsou navíc postprodukčně devalvovány rušivými postsynchrony. Z trojice přítomných dam bych potom asi nejvíce vypíchl hereckou veteránku Elišku Balzerovou, která i v rámci spotřebních romantických komedií dokazuje svůj široký herecký rejstřík.
Reklama na šťastné chvilky
Film je v kontextu svého žánru na docela slušné řemeslné úrovni. Ferencová na některých místech dokonce přichází i s určitými netradičními obrazovými nápady. Za všechny zmiňme hrátky se zrcadlovým odrazem během vyhrocené scény na schodišti v závěrečné třetině. Tyto vizuálně ambicióznější prvky ovšem ve výsledku zůstávají pouze součástí série nekoncepčních výstřelků. Nejcharakterističtějším znakem filmového stylu se tak stávají videoklipové montáže s podkresem různorodých popových odrhovaček, sloužící jako kondenzace času vývoje vztahu hlavních hrdinů. Takto pojaté dějové zkratky ovšem často svou kýčovitostí připomínají vánoční reklamu na Coca-colu a jsou bohužel pro ducha celého projektu do značné míry symptomatické.

Vložil: Tomáš Vahala