TV RECENZE Hřebejkovi Dannyho parťáci. Nevyrovnaný průběh komediální kriminálky Boží mlýny v závěru překvapí

Foto: ČT (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Boží mlýny: Hlavní trojice (Myšička, Navrátil, Křenková) spolu s režisérem Janem Hřebejkem, který pro ČT točí čím dál tím častěji

Pro Jana Hřebejka je v posledních letech kriminální žánr typický stejně, jako kdysi komedie. Fúze obou těchto žánrů pak vyústila v jeho nejnovější televizní projekt Boží mlýny, který připravil spolu s investigativním novinářem Jankem Kroupou a scenáristou Janem Drbohlavem. Pilotní díl jsme mohli sledovat tuto neděli v hlavním vysílacím čase na ČT 1.

Detektivové od Nejsvětější trojice; Místo zločinu Plzeň; Rédl; Místo zločinu Ostrava. To je výčet televizních seriálů a cyklů, jenž určitým způsobem operují s kriminálním žánrem, a na kterých se jako režisér podílel Jan Hřebejk. Od minulé neděle k tomuto seznamu můžeme řadit i jeho nejnovější počin Boží mlýny. Ačkoli i do této části Hřebejkovy tvorby pronikaly pro něj typické komediální prvky od počátku, až Boží mlýny jsou první přiznanou kombinací komedie a kriminálky.

Martin Myšička (kpt. Karel Fait): „Jak jsem se dostal k Božím mlýnům? Pro herce vlastně tím nejmilejším způsobem. Jeli jsme se ženou v autě, zrovna jsme řešili koupi nějakého většího předmětu do domu, probírali, jestli si to můžeme dovolit a že by to chtělo nějaký kšeft, a v tom volá Honza Hřebejk s tím, že má pro mě docela zajímavou roli. Poslal mi scénáře a já jsem zjistil, že je to role jedna z hlavních a že mě to baví a přitahuje. A bez nutnosti absolvování nějakého dalšího konkurzu jsem se k seriálu dostal. Takových nabídek bych si přál víc.“

Napříč prohnilým systémem…

Jedním ze scenáristů projektu a zároveň autor námětu je investigativní novinář Janek Kroupa. V pozadí jednotlivých případů tak stojí reálné kauzy, o které se během své kariéry zajímal. Není proto velkým překvapením, že se hned v prvním díle dostává velké pozornosti především tématu korupce či novinářské etiky. Důležité je také zmínit, že Boží mlýny nejsou klasickou detektivkou, neboť pachatele známe od samého počátku. Podstatné zde není, kdo je pachatelem, ale jak bude dotyčný dopaden. Kromě uzavřené kriminální linie epizodního charakteru se v prvním dílu naznačí i dějové prvky, které by mohly prostupovat napříč celým seriálem. Především pak zatím jenom velmi stručně představené události okolo rodiny Alexe Brauna.

Vincent Navrátil (Alex Braun). Na otázku ´Vaše první spolupráce s Janem Hřebejkem byla u snímku Veterán, kde jste hrál syna místostarosty. Teď jste ztvárnil syna zbohatlého podnikatele Maxe Brauna. Jsou Vám takové role příjemné?´ odpověděl: „Jsem z rodiny, z jaké jsem, tím pádem je pravděpodobnější, že bych takové postavy mohl ztvárnit autentičtěji a nemusel si na nic hrát. To, že máte vlivnou rodinu, u mnoha lidí automaticky znamená předpoklad, že budete arogantní a budete toho nějakým způsobem využívat. Myslím si, že většina lidí, kteří vyrůstali ve stínu rodičů, co něco doopravdy dokázali nějakou poctivou cestou, mají naopak větší pokoru. Aroganci spíše vídáme u ´spratků se zlatou lžičkou´, kteří k úspěchu přišli pochybnou cestou. Podobně jako jejich rodiče. Když ale vyrůstáte vedle někoho, o kom víte, že to je všechno pouze tvrdá práce, tak vám to dá naopak do života velkou pokoru. Možná i proto mi tyto role nejsou nepříjemné hrát, protože když takovou roli dostanu, neztvárňuji spratka. Zatímco někdo, kdo neví, jaké je být z takových poměrů, by mohl roli ztvárňovat prvoplánově. Moje postava v Božích mlýnech je sice synem vlivného člověka, ale využívá otcovy peníze k tomu, aby je společnosti vrátil a otcovy chyby napravil. Ale myslím si, že kdybych do něj ono spratkovství dostat chtěl, mohla jeho postava vypadat úplně jinak.“

Majitel kasina a lichvář Matyáš Válek je zodpovědný za vraždu jednoho ze svých dlužníků. Díky známostem na vyšších místech mu ale zločin prošel. O rok později případ znovu otevírá duo policejních kapitánů Fait a Dobeš se snahou konečně pravého viníka usvědčit. Bohužel jim pod nohy hází klacky nejen jejich zkorumpovaný nadřízený, ale také neomalená novinářka Markéta Stránská. Portfolio hlavních protagonistů doplňuje bystrým pozorovacím talentem obdařený Alex Braun. Faitův žák, jenž se ukáže být nepostradatelným článkem k vyřešení případu. To je stručné naznačení děje úvodní epizody, jenž nese název Provaz.

Eliška Křenková (Markéta Stránská). Její postava novinářky Markéty má svůj základ v kolegyni Janka Kroupy: „Janek mi něco málo o jejím předobrazu řekl na schůzce, jeho kolegyni i jmenoval, ale nepodařilo se mi najít třeba nějaké rozhovory s ní na internetu, abych zjistila, jak vystupuje. Takže to bylo spíš intuitivní. Nicméně novinářkám nebo novinářům obecně se nedá vyhnout, pokud se o to vyloženě nesnažíte, potkáváme je v televizi nebo na internetu od dětství nebo alespoň moje generace už ano, takže se mi něco do paměti vrývá automaticky, aniž bych si to uvědomovala.“

… s úsměvem na tváři i se smrtí v oku

Se samotným zločinem jsme v úvodu seznámeni během několika málo sekund a první emoce stran relativně brutální scény oběšení je až tíživá. Jediné, co v tomto bodě napovídá komediálnímu rozměru, je kašírované drsňáctví Válka a jeho gangu. Komediální stránka seriálu ovšem s přibývajícími minutami dostává čím dál víc prostoru. Nedá se však říct, že by první díl zvládal oscilaci mezi komikou a někdy až thrillerovými pasážemi bez výhrad.

Jiří Lábus (milionář Max Braun, otec Alexe): „Hrálo se mi dobře. Díky scénáři se jedná o několikarozměrnou postavu. Není to ten častý případ českých filmů, že bohatý člověk je padouch, tato postava má určité svědomí. Je si vědom své viny, stará se o svého syna, kterého vychovává sám, i proto by byl rád, kdyby se mohl zbavit svého černého stínu a pověsil svou minulost tak říkajíc na hřebík.“

Nejslabším místem jsou v tomto ohledu některé dialogové výměny, které měly být pravděpodobně nenuceně vtipné, ale často naopak působí strojeně a kostrbatě. Místo aby bavily, tahají občas svou nepřirozeností za uši a humor se z nich vytrácí. Některé vtipy pak přestanou být vtipné ještě před svým prvním výskytem (Dobešova pleš). Spíš než humor dialogový se daří budovat ten situační, který nabírá na obrátkách v závěru. Sem spadá například scénka z Válkovy farmy, která baví svou ztřeštěností. Škoda její jisté ukvapenosti. Zábavné je i závěrečné vyústění, ačkoli se v něm ocitáme už na poli čistokrevné frašky. 

Podfukáři ve jménu spravedlnosti

Vyústění je v rámci děje asi tím nejzajímavějším, co epizoda nabídne, a to především díky své nečekanosti. Epizoda se totiž ve svém závěru překvapivě překlopí ve variaci na Dannyho parťáky či Podfukáře (krimi-komediální seriál BBC z roku 2004). Hřebejk zde využívá obdobného vyprávěcího schématu jakého využívají tyto tzv. ´heist movies´. V nich tvůrci v závěru sázejí na překvapivou pointu vyplývající z odhalení sofistikované léčky vzešlé z hlav hlavních protagonistů, jimiž jsou většinou sympatičtí členové zločineckého gangu. V případě Božích mlýnů je tento princip ovšem lehce pozměněn, neboť zde léčku osnují postavy stojící na straně zákona. Pro plnou uspokojivost by však konkrétní podraz mohl dosahovat o něco větší sofistikovanosti a pokud se bude chtít Hřebejk a spol. tohoto schématu držet i napříč zbývajícími epizodami, měl by v tomto ohledu přijít s o něco propracovanějším vyprávěním. Největší překvapení v této epizodě totiž nevyplývá ani tak z konstrukce příběhu, jakožto spíše ze samotného výskytu netradičního schématu, které divák úplně nečeká.

Robert Nebřenský (kpt. Martin Dobeš). S Janem Hřebejkem už natáčí poněkolikáté, ač není herec, ale muzikant, frontman skupiny Vltava. Jak reagoval na nabídku tentokrát? „Honza je pro mě garantem dobrých profesních parametrů, jeho věci mají vždycky solidní úroveň a některé jsou skvělé. Scénář jsem samozřejmě četl, ale až poté, co jsem roli přijal. Současně je pro mě Honza také jedním z těch celoživotních uměleckých souputníků, kteří mi pomáhají nastavit si vlastní náročnost a vlastní parametry a kterého vnímám i jako kamaráda. Kromě toho se on netají svými sympatiemi k mojí tvorbě, takže ve svém obsazení vnímám jistou ladnou přirozenost.“

První díl samozřejmě kromě představení kriminálního případu slouží také jako expozice hlavních postav. Zatím se u nich ovšem nedá říct, že by působily dvakrát životným dojmem. Především u postavy novinářky v podání Elišky Křenkové je vývoj jejího charakteru minimálně podivně uspěchaný. Její přerod z pomstychtivé primadony do napravené investigativní novinářky vyznívá značně nevěrohodně. Herci samotní pak odvádí slušný herecký standard, který občas sráží již zmíněná dialogová neobratnost. Kromě Křenkové dostávají největší prostor Martin Myšička jako kapitán Fait či relativní herecký nováček Vincent Navrátil v roli jeho žáka Alexe Brauna.

Režisér Jan Hřebejk na snímku z natáčení

Seriálu by jistě neškodilo obratnější kombinování odlišných žánrových tónů. Tvůrci seriálu sice od počátku avizovali, že budou pracovat s nadsázkou, ovšem vzhledem k tomu, že její míra není v průběhu prvního dílu úplně konstantní, můžou působit bláznivé peripetie v závěru jako pěst na oko. Zároveň však právě vyústění dává seriálu určitý punc výjimečnosti a ukazuje zajímavý směr, kterým se bude pravděpodobně ubírat i v dalších epizodách. Uvidíme, jak úspěšně budou tvůrci se specifickým vyprávěcím schématem nakládat dále a zdali jej zvládnou i nějak originálně variovat. I přes některá problematická místa, která jistě můžou do budoucna projít různým vývojem, určitě stojí za to dát seriálu šanci.

Vložil: Tomáš Vahala