TV RECENZE Kdo vzkřísí českou parodii? Případ mrtvého nebožtíka kdysi populární žánr zpátky k životu nepřivedl

Foto: Bio Illusion (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Případ mrtvého nebožtíka: David Novotný

Režisér Miloslav Šmídmajer se rozhodl svým nejnovějším režijním počinem odlehčit současnou mediální scénu zahlcenou nejrůznějšími kriminálními filmy či seriály a také oživit tradici české filmové parodie. Tento jeho pokus nesoucí název Případ mrtvého nebožtíka uvede v pátek v hlavním vysílacím čase televize Nova.

Žánr parodie má v našich končinách vcelku slušnou tradici. Jistě se člověk nemusí příliš namáhat, aby si vybavil alespoň některé význačné tvůrce. Minimálně zmiňme dva legendární tandemy: Lipský – Brdečka (Limonádový Joe) a Vorlíček – Macourek (Konec agenta W4C). Kromě uvědomělé práce s žánry tito tvůrci obohacovali své filmy i o vlastní specifickou estetiku, a především pak v případě Lipského šestákových parafrází (Adéla ještě nevečeřela; Tajemství hradu v Karpatech) o výraznou výtvarnou stránku. Díky svéráznému autorskému pojetí se z části jejich snímků staly nestárnoucí klasiky. Od Případu mrtvého nebožtíka nic podobného nečekejte. Snímek není přímým pokusem navázat na tuto estetiku, jako se o to snažil například pár let starý Wilsonov. Spíše než k české tradici má blíže k parodiím americkým. Je však třeba poznamenat, že stejně jako v případě Wilsonova je výsledný produkt víceméně tristní. 

Tvůrci a herci na premiéře: (zprava) Denisa Pfauserová, Miloslav Šmídmajer, Lenka Krobotová, Pavla Beretová, Michael Foret, Tereza Srbová, David Novotný, Hana Vagnerová, Jakub Štáfek, Lukáš Příkazký

Pohádka, sci-fi a krimikomedie

Miloslav Šmídmajer je původně dokumentaristou a filmovým producentem. Režie celovečerních hraných snímků je jeho nejčerstvějším zájmem, i když se mu věnuje už od roku 2009, kdy debutoval pohádkou Peklo s princeznou. Ve svém druhém režijním počinu Probudím se včera potvrdil svou slabost pro žánr, když se tematicky přiblížil k tradici českých komedií operujících s prvkem vědecké fantastiky. Ještě znatelnější ovšem byl vliv subžánru amerických komedií, ve kterých fantazijní prvek umožňoval hlavním protagonistům návrat z dospělosti do věku adolescence či naopak (např. komedie Znovu 17). Jeho aktuální snímek pak vlastně do jeho filmografie bez problémů zapadá.

Na scéně se objevuje major Prubner (David Novotný - na snímku uprostřed), jeho nová kolegyně Skálová (Hana Vagnerová - nejvíce vlevo) a detektivové Rorýs (Martin Pechlát - vpravo) s Dymákem (Lukáš Příkazký - druhý zleva). Jejich úkol od náčelníka kriminálky Drátka (Miroslav Táborský) je jasný – vyšetřit vraždu Starablažkové. Majoru Prubnerovi ovšem jeho nadřízený šlape na paty a dává mu na zjištění vraha jen týden – tedy sedm dní

Už nonsensový název Případ mrtvého nebožtíka napovídá, v jakém duchu se bude film odvíjet. Jednoduchý kriminální příběh tvoří pozadí pro situační komiku operující s tradičními situacemi kriminálního žánru, v nichž se ovšem nenaplňuje jejich předpokládaný vývoj a které jsou za pomoci absurdního humoru stavěny na hlavu. Příkladem za všechny může být autobusový terorista znepokojující se nad prošlou jízdenkou, postava únosce diskutující s policistou nekvalitní uzly na rukou rukojmích či patolog, co nesnese pohled na krev. Na několika místech tvůrci také rozbíjí tzv. čtvrtou stěnu, když se například dvě z menších postav představí divákovi jako Čumil 1 a Čumil 2. Jak vidíme, tak ve snímku můžeme najít několik typických ingrediencí klasické parodie. O to větší škoda, že ve výsledku povětšinou nefungují.

Hana Vagnerová

Nevyvedené vzkříšení

Na rovinu, Šmídmajerův pokus o vzkříšení parodie moc nevyšel. Přístup tvůrců je na první pohled značně přímočarý a postrádá sofistikovanější hru s žánrovými pravidly. Příběh je jednoduchý a vcelku předvídatelný. Zde se dá samozřejmě namítnout, že v rámci žánru nemusí být předvídatelnost problémem. Zdá se však, že sami tvůrci ve vyprávění na logiku postupně odkrývaného případu do jisté míry sázejí, a tak by přítomné zvraty neměly fungovat jen pro fikční postavy, ale také pro diváka. Příběh je zkrátka i na poměry absurdní parodie příliš naivní a neobratně odvyprávěný. Ale dejme tomu. Jako kostra držící situační gagy pohromadě by byl nakonec i dostačující, kdyby ovšem ony jednotlivé komické scény fungovaly.

David Novotný

Většina humoru staví na jednoduchých slovních hrátkách, které málokdy překvapí něčím originálním a co je horší, málokdy jsou opravdu vtipné. Tak jednou za dvacet minut snímek upřímně pobaví a na pár dalších místech pobídne diváka k lehkému pousmání. Často se však humor zcela míjí účinkem a v těch horších případech působí křečovitě až trapně. Některé situace mají bezpochyby určitý komický potenciál, ten se ovšem většinou nedaří adekvátně vytěžit. Šmídmajerovi schází větší cit pro komediální timing a neobratnou inscenací pohřbívá i některé komické situace, které mohly na papíře fungovat. Jistým plusem zůstává alespoň to, že si tvůrci lacině nevypomáhají přehnaně lascivním humorem, jak je u některých českých komedií poslední doby zvykem.

Pechlát, Příkazký, Novotný, vzadu Jakub Štáfek

Parodie druhé cenové kategorie

Celkové stylové uchopení snímku je téměř podprůměrné, působící značně lacině a nezajímavě, přičemž nijak zásadně nečerpá z vizuálních specifik žánru.  Nejlepší zástupci filmové parodie se kromě slovního humoru soustředí na obrazové gagy pracující s vizuálními klišé parodovaného žánru. Ty v Nebožtíkovi moc využívány nejsou a pokud ano, tak nedosahují příliš vysoké stylistické a formální úrovně. Nějaké světlejší momenty se sice najdou, ale není jich mnoho. Technická a stylová úroveň filmu není o moc vyšší než u denní mýdlové opery. Stejně tak akční prvek v závěru za moc nestojí a ačkoli se tvůrci snaží neuspokojivost akce místy zachránit deklarováním vlastní sebe uvědomělosti, kvůli nefunkčnímu humoru se jim to příliš nedaří.

Hana Vagnerová

Major Prubner vede

Je těžké jednoznačně zhodnotit herecké výkony, neboť špatně napsané a zrežírované scény sebelepší herci nezachrání. Každopádně herecká skvadra, která se před kamerami sešla, patří spíše k tomu lepšímu, co může snímek nabídnout. Z ústřední čtveřice kriminalistů je nejméně přesvědčivá Hana Vagnerová, jejíž výkon trpí největšími kvalitativními výkyvy. Umím si ale představit, že herci jako Martin Pechlát nebo Lukáš Příkazký by pod lepším režijním vedením a s lepším původním materiálem dokázali vytvořit dostatečně zábavné postavy. Nejsvětlejším bodem pak zůstává David Novotný v hlavní roli majora Prubnera, který svým hereckým projevem dokáže prodat humoru nejvíce, ovšem opět jen v případech, kdy mu dá scénář a režisér alespoň minimální šanci na úspěch.

Z natáčení: Toto je naše mrtvola, paní Starablažková

Ne nadarmo se říká, že abyste dokázali natočit dobrou parodii, měli byste být schopni natočit i dobrý žánrový film jako takový. Zjednodušeně řečeno, pokud chcete pravidla porušovat nebo se jim vysmívat, musíte je nejdřív dobře znát. Ačkoli si cením jejich snahy přijít v rámci české komerční kinematografie s něčím svěžím, u Šmídmajera a jeho týmu tuto schopnost nevidím. Minimálně podoba aktuálního snímku mě o ní nepřesvědčila. Chápu, že do jisté míry je na vině i nízký rozpočet, ale i tento handicap by se dal alespoň částečně vykompenzovat větší mírou tvůrčí kreativity či filmařské zručnosti a ani jedním Nebožtík zrovna neoplývá.

Vložil: Tomáš Vahala