RECENZE Napínavá, výjimečná krimi Hodná a zlobivá holka od skvělého australského objevu, Michaela Robothama
02.04.2021
Foto: Youtube / repro
Popisek: Australský spisovatel Michael Robotham
Je to takový den premiér. Knihy nakladatelství MOBA jsem nikdy nerecenzoval, australský spisovatel Michael Robotham (1960) mě míjel. Díky společnosti KNIHCENTRUM.cz, která KrajskýmListům.cz poslala recenzní výtisk, obé napravím. Navíc velmi rád. Zmíněný titul je fantastický, skvělý, překlad je jedna radost, obálka má hlavu a patu. Ať na to koukám, jak na to koukám, nemůžu najít nic, co bych vytknul.
Jakkoli mám rád židovskou literaturu, samizdat a ruskou klasiku, především tedy realismus, pořád mě něco táhne k detektivkám. Důvody jsou prozaické. Člověk u nich nemusí tolik přemýšlet, nechá se vést. Souvislosti obvykle přicházejí sami, čtenář má pohodu, a ještě si odpočine.
Pokud však narazím na knížku, která se standardu vymyká, musím o ní napsat o něco víc, než to dělám běžné. To se týká nejen Australana se snadno zapamatovatelným příjmením, ale rovněž několika dalších spisovatelů. Pokud by vás míjeli, radím dohledat jejich tvorbu. Času na to bude přes prázdniny habaděj: Sophie Hannah, Soren Sveistrup a Tina Frennstedt. Jejich knihy pořídíte snadno, navíc mají skvělý překlad.
A vlastně i ten překlad musím zmínit. Pokud půjdete do hloubky, vždycky najdete cennosti. V překladatelství nemyslím pouze Hilského, ale především Dvořáka, Medka, Posseltovou, Charvátovou, Kafku a mnohé další. Rád bych tak zdůraznil i překladatelku recenzované prózy Martinu Williams Buchlovou. Neznal jsem ji. Práci s jazykem, navíc tak těžkopádným a unylým, jakým angličtina vůči češtině, řečtině nebo latině je, zvládla dokonale. Je svižný, volný, je cítit, že nejde o formulování slovo od slova, ale že byla zachována rytmika i takt. Její překlad řadím na druhou příčku celé knihy.
První obsadil děj.
V dozvucích příšerného zločinu je v tajné místnosti nalezena dívka. Je téměř umořená hlady, špinavá a odmítá komukoli říct, jak se jmenuje, jak je stará i odkud pochází. Není uvedená v žádném seznamu pohřešovaných osob a ani její DNA se s nikým neshoduje. O šest let později, stále neidentifikovaná, žije v bezpečí dětského domova pod novým jménem; Evie Cormacová. Když k soudu podá žádost, ve které se dožaduje práva na propuštění v dospělosti, musí forenzní psycholog Cyrus Haven rozhodnout, jestli je Evie připravená na život na svobodě. Jenže Evie není jako nikdo, koho Cyrus kdy potkal. Je stejnou měrou fascinující i nebezpečná. Evie pozná, když někdo lže, a v jejím okolí pravdu nemluví vůbec nikdo.
Zbytek vyzrazovat nebudu, natožpak pointu. Znovu mě překvapila, vůbec jsem ji nečekal, a vůbec mi to nevadilo. Už od prvních stran jsem se nechal vést.
Titul má bezmála pět stovek stran. Postupuje lineárně, takže se nebude plést prakticky nic. Kapitoly jsou uvozeny jmény postav, pro danou chvíli hlavních vypravěčů v ich-formě. Jejich jazyk na rozlišitelný, myšlenkové pochody taktéž. Co na celé knize ocení každý čtenář, je vhled. Jestli se něčím Cyrus Haven liší, je to empatie.
Příkladem budiž výslech. Představte si, že jste u stolu, proti vám zkušení policajti. Něco jste provedli. Jejich otázky vedou k cíli. Ptají se stále na totéž, mají zakázáno odpovídat. Pokud jste výslechy absolvovali, víte, o čem píšu. Jenomže tahle kniha není ani tak o policejní práci, jako o otvírání podivných Pandořiných skříněk. Právě v tom se Cyrus vyžívá. Zpět k výslechu. Cyrus sedí, poslouchá, vnímá. Hlavou mu šrotuje x variant, kterak se dobrat výsledku. Právě na základě psychologie postavy. Kluka, jehož někdo šikanoval, těžko přimějete tlakem otázek odhalit pravdu. Holku, v minulosti bitou, nepřesvědčí slovní násilí…
Přesně tyto části pro mě byly úplným šokem. Nesetkal jsem se s tak precizním postupem v psychologii postav. Celé to snažení navíc vede nejen k logickému vyústění, ale i rozkošnému pokračování. Jakkoli je zmíněné adjektivum přitroublé, má své ratio. Robotham není prvoplánovým spisovatelem. MOBA mu vydala už řadu knih, jejichž hodnocení stoupá do nebeských výšin. „Na autora jsme narazili v roce 2014, u nás vychází od roku 2015 a Michael Robotham má u čtenářů nadprůměrné hodnocení v rozpětí 85 – 94 procent, což ho řadí na špici nejen žánru, ale i všech hodnocených autorů," řekl mi za MOBU Petr Lovecký.
Nakladateli chválím vkus, cit pro výběr překladatelky a grafické zpracování obálky.
Jednoznačná volba, dávám 85 procent.
Vložil: Zdeněk Svoboda