Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

RECENZE Catherine Shepherd, Vražda bez soucitu. Detektivka staré školy, s až příliš spisovným jazykem

30.03.2021
RECENZE Catherine Shepherd, Vražda bez soucitu. Detektivka staré školy, s až příliš spisovným jazykem

Foto: Amazon

Popisek: Autorka je Němka, píšící pod pseudonymem

„Er spielt gerne, vor allem in der Nacht," zní originální upoutávka titulu známé německé spisovatelky a jejího thrilleru Nachtspiel (2017). Pro ty, kdo řeči nerozumí, přeložím. „Hraje si rád, zejména v noci." O českou verzi se postaralo nakladatelství Cosmopolis a jazykovou bariéru překonal Rudolf Řežábek. Knížku jsem měl zhltnutou za dva dny. S jistými problémy jsem se potýkal pouze zpočátku.

A těmi problémy rovnou začnu. Jediné, co knize vytknu, je jazyk. I ve vypjatých situacích, kdy byste nejradši flákli popelníkem o stůl a někoho poslali do pr***, se hlavní postavy zachovají jako legendární Mirek Dušín z Foglarových Rychlých šípů. Pro mě byla ta čistota a spisovnost v první třetině knihy nesnesitelná. Říkal jsem si, že přeci není možné, aby člověku někoho zavraždili, já stál nad mrtvolou a do ticha a zoufalství pronesl dvě slova: ničemný zloduch. Působilo to na mne zprvu jako emoce v papiňáku. Ne a ne vyletět. Nakonec jsem se s tím smířil a v závěru už to ani nevadilo.

Autorka to naštěstí bohatě nahradila dějem, zejména posledních pár kapitol bylo skvělých.

Julia Schwarzová svou práci na pitevně miluje a se smrtí se umí vypořádat. Horší je to s nočními můrami, které ji v poslední době připravují o spánek. Soustředí se tedy raději na to, kdo mučil a zavraždil mladou policistku, kterou našli mrtvou v kufru jejího vlastního auta. Komisař Kessler nejdříve hledá vraha mezi dealery drog, kterým byla na stopě. Předpokládaný pachatel ale skončí pod koly vlaku a začnou se objevovat nové oběti. Když Julia konečně pochopí, jak spolu jednotlivé stopy souvisejí, dojde jí, že uvízla v síti manipulací a intrik nevypočitatelného sériového vraha.

Vražd není tolik, abyste si je nepamatovali. Každá má navíc originální rukopis, nebudou se plést. Největším plusem knihy je nejen hlavní postava a její propojení s mrtvým bratrem, ale veskrze logické vyústění děje. Knihu otevřete ve chvíli, kdy se dotyčná lékařka marně pokouší usnout. Stále vidí a slyší svého mrtvého bratra. Prolog končí. O několik stran později vidíte policistku v akci.

 

Pak se obě dámy potkávají… Jedna leží na kovovém stole prosektury, druhá třímá skalpel.

V detailech se Catherine Shepherd (*pseudonym, 1972, má na kontě přes 2 miliony prodaných knih) až tak nevyžívá. Upozaďuje je a dělá dobře. Pro mě byly nejpoutavější pasáže zmiňující pohled souseda (Herberta Hoffmanna) policistky. Magor, úchyl. Barvité líčení jeho vnitřních pochodů dokonce přehlušilo i motiv ústředního zloducha; vraha. Potom, co jeden po druhém umírá, jsem si začal říkat, jak to vlastně souvisí. Nebyl jsem sám, autorka to moc dobře ví. V závěru třikrát zdůraznila motiv, příčinu i důsledek. Dvakrát během konfrontace patoložky s vrahem, do třetice v konečném shrnutí. Vůbec mi to nevadilo.

Z hlediska logiky knize nemohu vytknout nic. Všechno do sebe zapadlo. Chybu, absenci čárky mezi slovesy, jsem objevil jednu. Obálka se mi moc nelíbila. Chápu dobře, co znamená nůž a vrypy, to je nenápadný detail, celkově však u kombinace šedi a zelené vidím spíš nějakého myslivce s bambitkou než vraha.

A ještě zmíním jednu věc. Když jsem před týdnem recenzoval Kláru Aycox a jejího Pecha, vytknul jsem unifikovanou míru postav. Mluvily jako přes kopírák. Tady se to neděje. Magoři, kteří hltají zrůdné sexuální praktiky, homosexuálové, vyšinutý soused, liknavý komisař, ti všichni měli vlastní bublinu slov, myšlenek a přístupů. Nadprůměrnou knihu hodnotím 73 procenty.

Vložil: Zdeněk Svoboda

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace