TV RECENZE Věčný seladon Langmajer opět na roztrhání. Bláznivé komedii francouzského střihu česká ruka nesvědčí

Foto: Bohemia MP (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Jiří Langmajer ve střídavé péči manželky Ivany Chýlkové a milenky Lucie Žáčkové

VIDEO Není rok, aby z české provenience nevzešel komediální počin stavějící na milostných vztahových peripetiích. Loňským zástupcem filmů tohoto ražení je bezpochyby snímek Petra Zahrádky Chlap na střídačku s Ivanou Chýlkovou a Jiřím Langmajerem v hlavních rolích. Tuto neděli ji v hlavním vysílacím čase uvede televize Prima.

Chlap na střídačku znovu adaptuje scénář čtyři roky starého francouzského snímku Garde alternée francouzské scenáristky a režisérky Alexandry Leclère. Dalo by se říci, že Zahrádka je na adaptování cizích látek pro české publikum již expertem. Pár let zpátky naložil obdobně s britským seriálem Doktor Martin. Přitom se mu povedlo něco, o čem se tvůrcům originálu ani nezdálo. Z původní látky vytřískal nejen úspěšnou seriálovou mutaci s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, ale navíc také celovečerní snímek Doktor Martin: Záhada v Beskydech a detektivní spin-off Strážmistr Topinka. Jeho nejnovější počin ovšem dokazuje, že opora v zahraniční látce úspěch automaticky nezaručuje.

Manžel ve střídavé péči

Zuzana jednoho dne zjistí, že ji její manžel a otec jejích dvou dětí Jiří už celý rok podvádí. Toto odhalení ji pochopitelně rozruší, ale aby udržela rodinu pohromadě, zachová chladnou hlavu a k nepříjemné situaci přistoupí ryze pragmaticky. Konfrontuje Jiřího milenku Lenku a navrhne jí vskutku originální řešení jejich milostné patálie. Jak napovídá už titul snímku, ženy se domluví, že se o svého milého podělí formou bizarní střídavé péče. To, co se zprvu zdá být od Zuzany možná až příliš ušlechtilým gestem, postupně začíná nabývat zcela odlišných významů.

Snímek z posteru

Jak vidíme, tak již samotná premisa filmu je vybudována na absurdních základech a nutno říct, že s přibývající stopáží se absurdita dění jenom prohlubuje. Komedie se postupem času stává čím dál víc vyhrocenou a logika chování postav ustupuje přepáleným komickým situacím. Přibližně první polovina snímku se ještě pohybuje v jistých mantinelech a disponuje i serióznějším dramatickým potenciálem. Ten se dere nejvíce na povrch ve scéně ´pyžamové párty´, kde jedna z postav konečně vykládá karty na stůl. Po této scéně ovšem snímek v rovině bláznivé komedie zatlačí na pilu ještě více a dramatický potenciál se víceméně rozpustí v sérii situačních gagů svou komikou gradujících k čím dál více zákeřnějšímu a černějšímu humoru.

Ve stínu galského kohouta

To, že v základech českého snímku stojí francouzská předloha, pak vlastně vůbec nepřekvapuje. Charakter snímku, a především styl jeho humoru, opravdu odpovídá spíše komediím vzešlým z oblasti galského kohouta. To se také ukazuje být jedním ze zásadních problémů filmu. Zdá se totiž, že tvůrci nedokážou s tímto druhem komiky příliš dobře pracovat. Výše nastíněný koncept může fungovat (a u francouzského originálu možná i funguje), je však třeba přepjaté komediální scény z papíru scénáře funkčně převést na plátno, a to se české mutaci příliš nedaří. Snad by ani nevadilo, že je valná většina humoru značně lascivní a jeho hlavním těžištěm je sexuální život ústředních postav, tvůrci ho ale nezvládají správně uchopit. Komediální scény působí často křečovitě a humor v nich moc nefunguje. Zahrádka rozhodně není žádným režijním diletantem a například výprava je na poměry české komediální tvorby dokonce nadprůměrná, ovšem o svém citu pro míru a správné načasování humoru příliš nepřesvědčil.

Zdá se, že pokud je filmový hrdina v ranně seniorském věku, hraje ho Donutil. Pokud je jen o něco mladší, roli dostane Langmajer

Snímek nevytěží ani dramatický potenciál, což by v ideálním případě mohlo jednotlivé postavy trochu prohloubit a více je divákovi přiblížit. Černý humor z druhé poloviny nakonec vyznívá trochu nepatřičně, neboť ve svém celkovém tónu film nepotemní a jeho nálada navzdory okolnostem zůstává stále moc lehkovážná. Nezachrání to ani sympaticky cynické vyústění. Snímek je však ve svém jádru, co se týče příběhu, alespoň relativně koherentní a disponuje minimálně jednou zajímavou myšlenkou. Základní premisa nahlíží nevěru vcelku originálním způsobem a obnažuje její iracionální rozměr. Film ukazuje, že zbavena roucha tajemství ztrácí milostná aférka většinu své atraktivity. Ačkoli jednotlivé scény kdovíjak zábavné nejsou, děj snímku není moc předvídatelný, dokáže tedy držet divákovu pozornost a většinu času nenudí.

Dvě hysterky a zmučený záletník

Problematické jsou bezpochyby i herecké výkony, přesněji řečeno přepjatá herecká stylizace. Posuzování jednotlivých hereckých výkonů ale znesnadňuje několik faktorů. Jednak nadsazený žánr bláznivé komedie, který ze své podstaty nutí herce k určitému přehrávání a dále také fakt, že samotné postavy k sobě často nejsou upřímné, a tak sami před sebou hrají určité role. Nedá se pak například říct, že by byl herecký výkon Ivany Chýlkové vyloženě špatný, neboť její přehrávání je minimálně z části záměrné. To stejné v podstatě platí pro Langmajerova záletného manžela Jiřího. Přesto si myslím, že mají tito herci zbytečně výrazné sklony k pitvoření. Především u Chýlkové se pak její Zuzana stává značně otravným charakterem a divák si k ní nedokáže vytvořit téměř žádné sympatie. Chování postav málokdy vyzařuje alespoň minimální dávku přirozenosti a svou hysteričností až iritují.  Nejvíce sympatií si pro sebe nakonec uzme Lucie Žáčková v roli Jiřího milenky Lenky, která si i v rámci všudypřítomné nadsázky dokáže kousek přirozenosti zachovat.

Ivana Chýlková v roli podváděné manželky

Chlap na střídačku sice disponuje zajímavou premisou a jednotlivé scény mají určitý komický potenciál, želbohu se jej tvůrcům povětšinou nedaří vytěžit a komediální ztřeštěnost správně vybalancovat. Svou nemístnou afektovaností pak může diváka i značně iritovat. Film má ovšem alespoň slušné tempo a svou stupňující se absurditou a dějovou nevyzpytatelností dokáže držet divákovu pozornost. Za fasádou lascivní komedie se dají nalézt i určité zajímavé myšlenkové impulsy, ty jsou však pohřbeny nefunkčním zpracováním. Za vším možná stojí i fakt, že takovýto styl francouzské komedie není příliš slučitelný s českým naturelem, který přeci jen preferuje sušší humor, ale to už je jen pouhá spekulace.

Vložil: Tomáš Vahala