Černobílý Mank má nakročeno na 10 Oscarů. Jenže - pro koho byl vlastně natočen? Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Gary Oldman je ve filmu Mank excelentní

Nominace na letošní Oscary nebyly oproti minulým letům až tak překvapivé. Nejvíce jich ukořistil černobílý snímek z produkce Netflixu, režiséra Davida Finchera Monk, který zabodoval už v nominacích na Zlaté glóby. Jeho úspěch v nominacích na Oscara se tak dal celkem očekávat. Získal jich celkem deset, a to včetně nominace na nejlepší film a nejlepší režii. Film jsem viděl sice už v prosinci, krátce po jeho uvedení na Netflixu, ale teď jsem se na něj musel podívat ještě jednou, abych vůbec zjistil, co na něm porotu tak zaujalo.

David Fincher patří mezi partu nejuznávanějších režisérů Hollywoodu, i když jeho dosavadní filmová tvorba není zrovna příliš rozsáhlá. Na výsluní se vyhoupl hned svým prvním velkým filmem v roce 1992, jímž byl Vetřelec 3, i když podle mého názoru šlo o jeden ze slabších filmů ze všech Vetřelců. Od té doby natočil pouze 11 dalších a nutno říci, že úspěšných celovečerních filmů, mezi nimi například Klub rváčů, Sociální síť nebo Muži, kteří nenávidí ženy. Tím posledním byl v roce 2014 oceňovaný film Zmizelá. Pak zmizel ze světa velkého plátna i on a usadil se u Netflixu, kde se podílel až do roku 2018 na režii výborného seriálu Dům z karet. Po šesti letech se vrátil s velkým filmem, ovšem tentokrát určeným výhradně pro streamovací službu. Netflix s jeho Mankem skutečně zabodoval a vypadá to na Fincherův velký návrat.

Režisér David Fincher s hlavním protagonistou filmu Garym Oldmanem

Divácký úspěch je trochu sporný

Je to tak trochu příznačná situace pro současnou éru covidovou, kdy velký film musí zachraňovat streamovací služba. U porotců filmové akademie film opravdu zabodoval a vypadá to, že nějakou tu sošku si z oscarového večera, který se letos koná v posunutém termínu, 25. dubna letošního roku, odnese. Je tu ale otázka, zda stejně jako u poroty zabodoval film i u diváků. Já osobně mám i po jeho druhém zhlédnutí poněkud rozporuplné pocity. I když jde po každé stránce výborně řemeslně natočený snímek, pár věcí mi na něm trochu vadilo. Především to je jeho stopáž, která dosahuje téměř dvě a čtvrt hodiny. Vzhledem k tomu, že jde částečně o konverzačku, v které hrají hlavní roli dialogy a ve které děj není až tak podstatný, je to film až příliš dlouhý.

Scénář realizovat nikdo nechtěl

Scénář filmu, který je tak trochu rodinným podnikem, je dílem Fincherova otce Jacka Finchera (zemřel v roce 2003) a ležel pěkných pár let u ledu. Fincher obcházel se scénářem léta celou řadu studií, ale všude jej odmítli hlavně proto, že černobílý film o levicovém scenáristovi a alkoholikovi z dob dávno minulých nebude pro diváky to pravé ořechové. Až v roce 2019 uspěl Fincher u Netflixu a to hlavně díky tomu, že už byl ve společnosti zavedeným režisérem. Okamžik premiéry nemohl být pro Netflix lepší. Pandemie koronaviru zastavila spoustu velkých studijních projektů, kina byla většinou nucena zavřít své brány a konkurence v předvečer nadcházejících Oscarů nebyla nikdy menší.

Amanda Seyfried si ve filmu zahrála Marion Davies, slavnou hollywoodskou herečku a milenku mediálního magnáta Williama Randolpha Hearsta, kterým byl kultovní snímek Občan Kane inspirován 

Jak se rodí unikátní dílo

Příběh sleduje dramaturga a scenáristu Hermana J. Mankiewicze (Gary Oldman) - a jeho snahu o dokončení scénáře pro film Občan Kane režiséra Orsona Wellese, který se stal jakýmsi milníkem americké filmové tvorby v roce 1941. Mankiewicz je po autonehodě připoutaný na lůžko a čas ve venkovském domě, kde je odříznut od světa, tráví vedle psaní scénáře vášnivou konzumací alkoholu.

Postava scenáristy Hermana J. Mankiewicze (Gary Oldman) je po autonehodě upoutána na lůžko a jeho jediným sociálním kontaktem je jeho sektretářka Rita Alexander (Lily Collins), po které pojmenoval hlavní ženskou postavu ve svém připravovaném scénáři

Během toho, jak pokračují práce na scénáři, na který má Mank šibeniční termín, se seznamujeme v celé řadě flashbacků s jednotlivými etapami jeho života a jeho kariéry. Zároveň zjišťujeme, proč je i přes alkoholismus v Hollywoodu tak vyhledávaný a nenáviděný, i to, jak po velké hospodářské krizi zacházeli majitelé filmových společností se svými zaměstnanci. Film nám tak trochu bokem ukazuje i politické nepokoje, které se odehrály v Kalifornii v předvečer zapojení USA do druhé světové války.

Divoký let životem provokatéra

Příběh nás provází hollywoodskými ateliéry a přestavuje nám onu dobu 40. let v plné parádě. Setkáváme se se skutečnými velikány tehdejší doby, jako s mediálním magnátem Williamem Randolphem Hearstem (Charles Dance), o kterém se ví, že byl hlavní inspirací pro občana Kanea. Mank řeší vleklé problémy se svou ženou, spojuje se s hvězdičkou Marion Davies (Amanda Seyfried) a stává se cynickým pozorovatelem místních politických mocenských her. Jako těžkého alkoholika jej vidíme neustále opilého. Fincher pojal svůj film téměř v duchu Občana Kanea jako určitou rekonstrukci Mankova života a podobně využívá dobové zprávy i pohledy na Manka očima jeho současníků.

Všechno je pak postaveno na rychlém sledu neuvěřitelně působivých dialogů, které místy ani nestačíte sledovat. Současně sledujeme Manka, jak se utápí ve svých poznámkách i hektické okamžiky, provázející zrod převratného scénáře.

Režisér David Fincher použil při natáčení dobové studiové techniky, jako například simulace jízdy v autě za pohybujícím se plátnem

Fenomenální Gary Oldman

Mank je neobyčejně profesionálně a precizně propracovaný film, a to do těch nejmenších detailů. Vedle toho, že je černobílý, používá studiové techniky, příznačné pro tehdejší dobu, výpravu a kostýmy, kterým byla věnována velká pozornost a samozřejmě hudbu, která opravdu sedne. Když dojde na herectví, Gary Oldman je v tom, jak dokázal ze své role vytěžit maximum, prostě fenomenální. Nicméně za veškerou tou pompou, posedlostí detaily, veškerou přesností je to nakonec podivně prázdný film. Je sice v určitém slova smyslu i moderní, ale podle mne to nestačí. Nakousne ohromnou spoustu témat, ale žádné nedokončí. Neustále se v něm mluví, ale nic se nedořekne.

Gary Oldman je velmi známý hollywoodský herec, původem z Anglie a čtenáři ho mohou znát z Nolanovy batmanovské trilogie, kde si zahrál policejního komisaře Jima Gordona nebo jako Siriuse Blacka z Harryho Pottera 

Film pro užší okruh diváků

Je to zvláštní film a řadí se mezi ty, které se vracejí do starých časů Hollywoodu, což se stává v poslední době oblíbeným tématem filmařů. Pokud bych jej měl ale srovnat například s Tarantinovým filmem Tenkrát v Hollywoodu (2019), je to jako nebe a dudy. Tarantinův film, mapující konec šedesátých let hollywoodské továrny na sny, je barvitý obraz, plný dějových zvratů, který zanechá v divákovi docela slušnou stopu. To se o Mankovi říct nedá. Tohle je syrový, až cynický film, zaplněný desítkami postav, které současnému divákovi příliš neřeknou. To se týká i řady situací, odkazů a událostí, které by dávaly smysl v jiné době, ale ne dnes. Není pochyb, že je také určen mnohem užšímu okruhu diváků.

Kameraman Erik Messerschmidt pracoval s Davidem Fincherem předtím již na dvou projektech, na filmu Zmizelá a na netflixáckém seriálu Mindhunter: Lovci myšlenek

Kamera si zakládá na detailech

Přes to všechno je to určitě silný film a velkou roli v tom hraje i kamera Erika Messerschmidta. Ta je sice mnohdy až nepříjemná, jak se soustředí na zdánlivě nedůležité detaily, jakými jsou například prázdná láhev, jakési špinavé papíry, klika či popelník. Střídá velké a dlouhé exteriérové záběry s krátkými sekvencemi a prostřihy, což mnohdy dokonale umocňuje celou scénu. Pro mne bylo problémem i to, jak scénář naložil s osobou Orsona Wellese, kterému upírá skutečně lví podíl na Občanu Kaneovi. Tady si tvůrci pořádně pohráli s historií, protože tvůrčí proces vzniku Občana Kanea byl podle všech dobových svědectví rovným dílem rozdělen mezi Mankowicze a Wellese.

Ve filmu se objeví postavy jako slavný filmový producent Louis B. Mayer, kterého si zahrál Arliss Howard, a Charles Dance jako mediální magnát William Randolph Hearst, kterého můžeme znát jako Tywina Lannistera ze superúspěšného seriálu Hry o trůny

Mank – levičák jako poleno

I přes můj určitý skepticismus k úspěchu filmu u širších mas diváků musím uznat, že mne film svým neobvyklým zpracováním zaujal, a to zejména opravdu detailním pohledem na brilantního scénáristu, který je schopný vyvinout největší úsilí ve chvílích, kdy je doslova nasáklý alkoholem. Ve spoustě flashbacků se setkáváme s těmi největšími osobnostmi Hollywoodu, a vidíme všudypřítomného Manka, který je na hollywoodských večírcích doslova persona non grata. Jeho ostrý jazyk a sarkastické poznámky jsou mnohým, zejména největším hlavounům filmu a politikům trnem v oku. Mnozí jej doslova nenávidí, když hájí socialistické názory, i když dobře ví, že je obklopen nekompromisními republikány, kteří neváhají natáčet falešné propagandistické filmy, aby otřásli statusem svého protivníka, kandidáta demokratů.

Slavného oscarového režiséra Orsona Wellese si zahrál britský herec Tom Burke, který na sebe nejvíc upozornil seriálovým zpracováním detektivní knižní série Joanne K. Rowlingové o soukromém detektivovi Cormoranu Strikeovi

Scenáristovo životní dílo

Proč ho tedy všichni trpí? Protože je to mimořádný scenárista, který dokáže snadno vystavět nezapomenutelný příběh, který bude vždy úspěšný. To věděl také mladý Orson Welles, který i přes osobní nevraživost trval na svém scénáři. Zpočátku Mankovi příliš nezáleželo na tom, zda se jeho jméno objeví v úvodních titulcích filmu či nikoli, ale postupem času si začal uvědomovat, že vytváří něco úžasného, své životní dílo, inspirované detaily a postavami z jeho vlastního života. To ho nakonec vedlo k tomu, aby si přisvojil všechny zásluhy na vzniku Občana Kanea na úkor Orsona Wellese. Film má k historické přesnosti dost daleko a bral bych jej spíše jako poctu Občanu Kaneovi, protože je v něm spousta skrytých odkazů na toto dílo. Ovšem orientuje se v nich pouze ten, kdo film Občan Kane viděl.

Vložil: Pavel Přeučil