TV RECENZE Zločiny Velké Prahy. Rozkolísanou úroveň seriálu zachraňuje atmosféra první republiky a Brabcův režijní rukopis
17.03.2021
Foto: Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Hezká kamera, pražské lokace a povedené kostýmy a dekorace zachraňují slabiny ve scénáři nového seriálu
Seriál Zločiny Velké Prahy se pomalu ale jistě blíží ke svému konci. Z desítky připravených dílů nás čekají tři poslední. Kriminální seriál z období první republiky si soustavně drží vysokou diváckou sledovanost, ačkoli ohlasy ani zdaleka tak jednoznačně pozitivní nejsou. Pojďme se tedy podívat na dosavadní vývoj seriálu blíže.
Prvnímu dílu Zločinů Velké Prahy jsem věnoval samostatnou recenzi v době jeho uvedení a ačkoli měl případ Dámy ve studni své světlé stránky, výsledný dojem byl při nejlepším rozporuplný. Dočkali jsme se zajímavého formálního zpracování a vcelku originálně pojatého protagonisty vrchního inspektora Hynka Budíka. Na druhou stranu kvůli nezajímavému případu a neobratnému vyprávění epizoda ve své základní detektivní linii selhávala.
Vrchní inspektor Hynek Budík se svým týmem, obvodním inspektorem Rudolfem Havlíkem a policejním agentem Martinem Nováčkem
Nevalný start a postupné zlepšení
Podobné symptomy vykazoval i díl druhý. Sice jsme se dočkali choulostivějšího, a tedy i zajímavějšího zločinu, bohužel však znovu nešťastně zpracovaného. Epizoda nesoucí název Loutkohra kvůli své předvídatelnosti postrádala napětí. Navíc se ambiciózní koncept otevřeného konce minul účinkem. Především z důvodů nedostatečně prokresleného charakteru pachatele a podivného chování postav během finálního vyústění. Místo toho, aby závěr diváka myšlenkově stimuloval, mohl ho svou nedořešeností tak akorát frustrovat.
Třetí díl už přišel s přeci jen o něco sevřenějším příběhem. Epizoda U zdi disponovala relativně překvapivým rozřešením s určitým dopadem v osobní rovině inspektora Budíka. Větší tah na branku měla také Nedohraná etuda, na jejíž zábavnosti měly podíl i milostné eskapády praktikanta Nováčka. Ze zavedeného schématu epizodní kriminálky pak nejvíce vybočil pátý díl Pekelný stroj. Od klasické detektivky jsme se zde posunuli spíše k thrillerovému žánru. Pachatel byl divákovi i vyšetřovatelům odhalen na samém počátku a těžištěm děje se stala vypjatá situace stran jeho dopadení.
V každém pořádném seriálu nesmí chybět nějaká ta love story, v tomto případě je to láska mezi mladší dcerou policejního šéfa a jeho nejmladším podřízeným
Epizoda Zmizelá potom přinesla asi nejvyrovnanější divácký zážitek. Vyprávění soustředěné okolo záhadného zmizení pekařovy manželky funkčně popoháněly vedlejší linie. Jak ta dramatičtější navázaná na Budíkovu nevlastní dceru Sisi, jež dodala příběhu větší dávku napětí, tak i ta komediální řešící již zmíněné pletky Nováčka s Budíkovou druhou dcerou Julií. V zatím posledním díle Lepší život tvůrci bohužel nevyslyšeli staré pravidlo, že opakovaný vtip přestává být vtipem a jinak docela zajímavý případ pohřbili vyústěním nápadně podobným jednomu z předchozích případů.
Pozvolné tempo let dvacátých
Seriál obecně disponuje spíše pomalým tempem, což nemusí být s ohledem na dobové zařazení kriminálky na škodu. V některých případech to podporuje určitou atmosféru bezčasí pražské periferie. To ovšem nemění nic na faktu, že mohly mít epizody daleko lepší spád a být v detektivní rovině napínavější. Dokonce ani v případě dílu Pekelný stroj, který už ve svém námětu disponoval potenciálem napínavé podívané, se ho nepodařilo naplno vytěžit. Časovou sevřenost hlavního dění zde příliš rozmělnily vedlejší linie. Celkový zážitek ze sledování také občas devalvuje podivné chování hlavních postav a pochybná logika některých situací. Naopak ku prospěchu věci bylo zvýšení kadence humoru a celkového nadhledu v posledních epizodách.
Pavel Liška si v pátém dílu, nazvaném Pekelný stroj, zahrál padoucha
Stará dobrá monarchie
Po první epizodě to vypadalo, že bude v seriálu hrát zásadní roli politika. V následujících dílech ovšem zůstávala po dlouhou dobu víceméně v pozadí. Ačkoli se na několika místech dočkáme určitých společenských narážek, politický rozměr jednotlivých událostí není podstatně rozvíjen. V Loutkohře se naznačí napjaté vztahy Čechů a Němců, v díle U zdi se zase mezi podezřelými s jistým důrazem mihne postava Žida. Tyto prvky ovšem většinou vyšumí do ztracena.
Nevlastní dcera vrchního inspektora Hynka Budíka se kvůli svým anarchistickým aktivitám dostane do potíží
Výrazněji se politický kontext navrací do popředí až s šestým dílem ve spojitosti s Budíkovou rodinou. Konkrétně inspektorovou nevlastní dcerou Sisi a jejím zapojením do anarchistických aktivit. Obecně jde říct, že co se týče politiky v seriálu převažuje perspektiva vzdálená někdejšímu vlasteneckému duchu z nově vydobyté samostatnosti. Na první republiku se tady zvlášť pozitivně nenahlíží a postavy často vykazují nostalgii po ztraceném rakouském mocnářství.
Kolorit první republiky
Nejzajímavější na celém projektu je nakonec jeho formální stránka. Už v minulé recenzi jsem psal, že expresivní filmové výrazivo je charakteristickým znakem Jaroslava Brabce jak v jeho režijní, tak kameramanské tvorbě. Kameraman Zločinů Velké Prahy Pavel Berkovič přejímá Brabcovu typicky stylizovanou obrazovou koncepci. Kamera je velmi dynamická, výrazně pohyblivá, snímající dění v netradičních úhlech. Ačkoli může z počátku působit tato stylizace trochu násilně, postupně se stává přirozenou a nerušící součástí seriálového světa, který naopak příjemně oživuje.
Dům inspektora Budíka situovali filmaři do Salvátorské ulice na Praze 1
To samé platí i pro práci se světlem, které je také výrazně stylizované. V denních scénách jsou záběry často záměrně přesvětlené, zachycující figury v ostrém protisvětle. Noční scény jsou zase barevně stylizované v kontrapunktu oranžové (umělé světlo) a modré barvy (svit měsíce). Obraz tedy nepostrádá jisté výtvarné kvality. Zároveň se tím tvůrcům daří zprostředkovat vcelku působivou dobovou atmosféru. Zde do hry vstupuje i výprava a kostýmy. Co se týče výběru lokací, Praha jen málokdy zklame a vybrané exteriéry seriálu dodávají potřebnou patinu. Od oprýskaných pavlačí, přes luxusní vily, až po rustikální vesnické usedlosti. To stejné platí i pro vytvořené interiéry. Příjemně progresivní je soundtrack, který, ač pracuje s moderními hudebními prvky, prvorepublikovou náladu nijak nenarušuje.
Tři detektivové ze čtyřky
Seriál soustavně rozvíjí tři paralelní osobní linie navázané na jednotlivé členy mordparty. Máme zde sukničkáře Havlíka, pravou ruku vrchního inspektora, který se snaží postarat o svou nemocnou svěřenkyni, což ho nutí lehce relativizovat svůj šovinistický přístup k ženskému pokolení. Dále policejního agenta Nováčka a jeho zmiňovanou aférku s Budíkovou dcerou, která se zároveň prolíná s osobní linií samotného Budíka a jeho rodiny.
Jiří Langmajer jako inspektor Rudolf Havlík: „V dnešní šílené době je ozdravné vrátit se zas o pár desítek let zpátky a prožít (byť jen před kamerou) Zločiny Velké Prahy.“
Pro Jiřího Langmajera není role sukničkáře ničím novým. Přes jistou prvoplánovost, s jakou je s jeho charakterem nakládáno, je ve své roli uvěřitelný. Stejně tak Jaroslav Plesl byl pro distingovaného Budíka vhodnou volbou a pro v monarchii zastydlého vrchního inspektora disponuje dostatkem charismatu. Škoda, že mu nejde scénář víc naproti a jeho melancholický charakter zatím prohlubuje velmi opatrně. Nejvíce problematickým článkem zůstává Denis Šafařík v roli Nováčka. Jeho herectví je bezpochyby nejstylizovanější, často působící přehnaně teatrálně, bez dostatečného citu pro jemnější herecké nuance. Na druhou stranu však tento jeho projev jako by vytržený z jiného časoprostoru do seriálu z období první republiky občas docela padne.
V Josefově u Opočna se natáčela většina z pátého dílu. Vojáky si zahrála rota Nazdar z Klubu vojenské historie a členové klubů historických hasičů. I přes zajištění za pomoci kaskadérů a pyrotechniků byly neplánovaně zničeny pouliční lampy
Uvidíme, k čemu během zbývajících tří dílů seriál ještě dospěje. Aktuálně však můžeme konstatovat několik věcí. Hlavní devízou Zločinů Velké Prahy jsou kulisy a atmosféra první republiky. Návrat do minulosti je obohacený o ne zcela tradiční perspektivu opoziční vlasteneckému pohledu na toto pro náš národ zásadní období. Ačkoli prozatím politické konotace vyznívaly spíše do ztracena, poslední díly naznačují, že se v této rovině ještě můžeme dočkat posunu. V detektivní rovině seriál i v těch lepších případech nenabízí o moc víc než detektivní standart, někteří diváci však můžou ocenit specifickou formu, která dílu dodává jisté vizuální kvality.
Vložil: Tomáš Vahala