Cesta osamělé mstitelky má být napínavým thrillerem, ve skutečnosti jde o peklo pro diváky. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Olga Kurylenko je krásná, to jí však v tomto snímku moc nepomůže

Společnost Netflix se snaží obohatit svou tvorbu nejrůznějšími žánry, jen aby zabavila diváka, kterému už dost zoufale chybí návštěvy kina, ale občas šlápne pořádně vedle. V poslední době bere čím dál častěji, co se dá a neváhá nás obohatit o takové produkce, jako je indická, latinskoamerická či laciné snímky evropské provenience. Tentokrát sáhla do své originální produkce ve Francii a nabízí nám od 5. března v premiéře film Stráž. Čtenář promine, ale takovou slátaninu jsem fakt dlouho neviděl. Naštěstí to celé trvalo jen 80 minut, ale i tak šlo o fůru ztraceného času.

Snímek Stráž je prezentován jako francouzský akční thriller o vojandě, která je po traumatickém zážitku během svého nasazení v Sýrii převelena v rámci operace Sentinel do Nice. Tam se snaží se svou matkou Marií (Antonia Malinova) a sestrou Taniou (Marilyn Lima) začít nový život. Klára (Olga Kurylenko) se snaží na slunném pobřeží Riviéry zapomenout na děsivé zážitky z války, ale dolehne na ni další trauma. Jednoho večera, poté, co šla do nočního klubu, je její sestra Tania nalezena polomrtvá na pláži, znásilněná a brutálně zbitá. Klára se mění v nelítostnou šelmu a vydává se na cestu odplaty, aby tento brutální útok pomstila. Nemilosrdný lov ji zavede až na stopu Ivana Kadnikova, syna mocného ruského oligarchy. I když byla tlumočnicí francouzské armády a hovoří plynně pěti jazyky, přestává komunikovat se svým okolím, stahuje se do své ulity a mění se v chladnokrevného zabijáka.

Žena v uniformě má cosi do sebe, nemyslíte?

Bez citu a bez emocí. K Neesonovi má hodně daleko

Už tenhle stručný obsah vám napoví, že co se týká námětu, nelze čekat od filmu nic nového. Pokud měla být Olga Kurylenko, které prý byla role napsána přímo na tělo, jakýmsi ženským protějškem Liama Neesona, jenž má se svými pomstychtivými anabázemi opravdu velké zkušenosti, tak se to vůbec nepovedlo. Neeson je i přesto, že jde za svou pomstou jako vraždící stroj, stále lidský a jeho prožitky jsou divákovi blízké. Kurylenko v roli Kláry je však studená jako psí čumák, zabíjí naprosto bezhlavě a hlavně, neprojevuje přitom vůbec žádné city. Kašle na jakákoliv pravidla, natož na zákony a je totálně neschopná jakékoliv empatie. Liam Neeson si ve svých filmech o pomstě dokáže i přes určitou brutalitu získat sympatie diváků. To se ale o Kláře nedá říct a čím více se film blížil ke svému závěru, tím mi byla nesympatičtější.

Nic nového pod sluncem

Režisér a spoluautor scénáře Julien Leclercq se možná snažil ukázat určité hnilobné trauma, pronásledující hlavní hrdinku, která se snaží dosáhnout spravedlnosti všemi prostředky. Navzdory tomu se to ale jaksi nedaří, i když se to snažil podpořit ukázkami třesu Klářiných rukou a jejími migrénami, léčenými pořádnými dávkami kodeinu. Celé to zkrátka není moc uvěřitelné. Film se navzdory módní vlně několika prolínajících se linií odehrává pouze v jedné a sleduje ji až příliš přímočaře a otrocky. Pokud chcete vidět něco nového nebo ohromujícího, tenhle film vás velmi zklame.

Olga Kurylenko s režisérem Julienem Leclercqem (na snímku vpravo)

Stráž by nemusel být špatný film, kdyby se trochu více soustředil na prožitky hlavní hrdinky, přiblížil více její pocity. Takhle jde o ryze akční záležitost, bohužel s minimálními účinky na diváka. Film má i jeden další rozměr a to ten, že Klára je lesba. To se dozvídáme ale jen tak mimochodem a nejsem si jist, zda nebylo odhalení její orientace jen samoúčelné, protože o jejích vztazích se nic víc nedozvíme a nemá to ani souvislost s vlastním příběhem.

Řada scén působí nepravděpodobně

Milovníci akčních filmů si akcí užijí až dost. Klára se umí rvát, dobře mlátí, kope a konec konců i zabíjí. Kolotoč násilných akcí se od scény ke scéně zrychluje, ale Stráž se nikdy nezmění ve vzrušující akční peklo, jakým by film mohl být. Julien Leclercq nedokáže vnést dynamiku do sekvencí pohybů, natož vytvořit atmosféru míst, která Klara navštíví během své cesty za pomstou. Všechno je to tak nějak apatické, nedotažené a mnohdy i nereálné. Podivné scény Klářina vloupání do rezidence ruského oligarchy, připomínajícího spíše klášter, nebo její putování miliardářovým příbytkem v Paříži působí dost směšně a lacině. Co mne ale fakt dostalo, byl závěr filmu. Samozřejmě ho neprozradím, ale závěr, ke kterému celý děj nevyhnutelně směřuje, se odehraje v tak nepravděpodobném, až směšném stylu, že to snad ani tvůrci nemohli myslet vážně.

Změna kostýmu. Jinak je ovšem vše při starém

Ztracená příležitost pro Olgu Kurylenko

Olga Kurylenko, krásná francouzsko-ukrajinská modelka a herečka od chvíle, kdy zazářila v bondovce Quantum of Solace, neustále dokazuje, že by si svůj velký akční film více než zasloužila. Příliš často se však ocitá v pouze v rychlokvašených snímcích, které neodpovídají jejímu talentu. Velkou příležitost dostala například ve filmech Hitman (2007) a Max Payne (2008). Velký skok k mezinárodní slávě jí však přinesla její role bondgirl ve filmu Quantum of Solace (2008). Určitě bych ještě jmenoval film Oblivion (2013), kde si zahrála po boku Toma Cruise.

V minulosti se odehrály už jakési dva pokusy proměnit ji v ženského Liama Neesona ve filmech Momentum (2015) a The Messenger (2019), ale příliš neuspěly. Film Stráž, napsaný přímo pro ni, měl tohle napravit, ale opět zklamal, a tak si musí Olga na svoji velkou příležitost ještě počkat.

A jaký je můj verdikt? Pokud se budete opravdu k smrti nudit a nebudete vědět do čeho píchnout, klidně si film pusťte. Ale já osobně bych si radši přečetl nějakou pěknou knížku.

Vložil: Pavel Přeučil