TV RECENZE Úspěch v síti lapených sexuálních predátorů pokračuje. Pro ambiciózní dokument zařval Český lev hned dvakrát

Foto: Česká televize (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Herečka Tereza Těžká, ztvárňující dvanáctiletou dívku, byla za svůj výkon nominována na Českého lva

Minulou sobotu proběhl 28. ročník Českých lvů. Nepřekvapivým vítězem dokumentární sekce se stal snímek Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti. Dokument, kterému se dostávalo zvýšené pozornosti už v době předcházející jeho prvnímu uvedení, odvysílala Česká televize ve středu na svém prvním programu.

V rámci udílení cen akademie nebylo toto vítězství jediným oceněním, kterého se snímku dostalo. Ještě před oficiálním večerem získal dokument Cenu filmových fanoušků. Specifičnost tohoto počinu dále zdůrazňuje fakt, že poprvé v historii byla v kategorii Nejlepší herečka v hlavní roli nominována účinkující dokumentárního snímku. Tereza Těžká sice nakonec nominaci neproměnila, ale už jenom její zařazení v této kategorii potvrzuje určitou výlučnost celého projektu.

Lovci a oběti

Dokumentu se musí přiznat nepopiratelný přínos v podobě otevření závažného tématu zneužívání dětí na internetu. Internet je stále prostředím netušených možností jak v dobrém, tak negativním slova smyslu. Lze jej snadno využívat k pochybným aktivitám, které by si člověk vně virtuálního světa dvakrát rozmyslel. Komfort určité anonymity dodává v tomto počínání kdekomu přehršel nezdravého sebevědomí a dítě s neomezeným přístupem k internetu se stává snadným terčem. Všechny tyto aspekty jsou určitým způsobem ve filmu reflektovány.

Ve skutečnosti jsou dívky plnoleté

Máme zde ovšem i druhou stránku věci, která se rovněž stala předmětem některých debat. V ní jsou v centru zájmu samotní sexuální predátoři a podoba jejich prezentace v dokumentu. Ačkoli se velká část těchto aktérů svým jednáním bez pochyby dopustila trestné činnosti, sami tvůrci si pravděpodobně uvědomili, že by nebylo záhodno vystavovat hříšníky možnému lynči ze strany veřejnosti. Zvláště když se míra provinění u jednotlivých případů liší a ve hře může být i psychická labilita dotyčných jedinců.

Jako důkaz toho, že autorům nebyla tato stránka věci úplně putna, slouží fakt, že obličeje predátorů zůstávají po celou dobu digitálně rozmazané, aby byla jejich identifikace ztížena. Záměrně píšu ztížena, nikoliv znemožněna. Stále zůstávají zřetelné určité signifikantní znaky (hlas, gesta, prostředí), které můžou umožnit rozpoznání daného člověka minimálně jeho nejbližšímu okolí. O míře adekvátnosti daných postupů ze strany filmařů zde nemíním polemizovat a nechávám na posouzení každého diváka, každopádně nejvíce na hranu tvůrci zacházejí v samotném závěru, kdy se rozhodnou nejexponovanější charakter tzv. Ústečana osobně konfrontovat v místě jeho bydliště.

Dokonalá iluze

O snímku se nejvíce hovořilo v kontextu jeho kontroverzního tématu. Ovšem silné téma automaticky dobrý film nedělá. Rozhodně bychom tedy neměli opomíjet samotné provedení. Výše zmíněné konsekvence ohledně Českých lvů mají svůj základ v netradiční formě projektu. Klusák dává snímku určitý mystifikační rozměr. Terčem mystifikace se ovšem nestává divák, ale nedobrovolní účastníci dokumentu - sexuální predátoři. V rámci snímku jsme svědky konstrukce umělého světa tří dvanáctiletých dívek Míši, Týnky a Niky. Ty jsou ovšem pouze fiktivními postavami vytvořenými autory dokumentu a hranými dospělými herečkami.

Lov na sexuální predátory byl dokonale připraven

Tento aspekt dodává snímku jistou atraktivitu. Divák si může užívat profesní preciznost a kouzlo ´filmové magie´, díky níž za pomoci maskérky, architekta, osvětlovačů, počítačových grafiků ad. vzniká uvěřitelný leč smyšlený svět dospívajících dívek. Iluze intimní konverzace mezi predátorem a dvanáctiletou dívkou v kulisách dětského pokojíčku končí hranicí monitoru jejich počítače. Za touto hranicí stojí a ostražitě vše pozoruje desítka členů štábu visící na každém slově a tajnými signály ovlivňující průběh hovoru. Těžko uvěřitelný rozměr dostávají tyto ´špionážní´ postupy v závěrečné pasáži osobních setkání v kavárně pod dozorem skryté kamery a zvukového odposlechu. Celá tato kamufláž a její úspěšná realizace může diváka fascinovat.

Povědomá tvář a vydírání

Struktura dokumentu je jinak vcelku jednoduchá. Snímek po většinu času staví především na jednotlivých skypových konverzacích. To zabírá přibližně hodinu celkové stopáže. Rozhovory jsou naštěstí dostatečně zajímavé, aby držely divákovu pozornost. Ty jsou na pár místech přerušovány výstupy přítomných odborníků, kteří dívkám a zároveň divákovi vysvětlují právní či psychologické pozadí chování predátorů. Dokument také graduje pomocí zvratů, jakými je šokující odhalení jednoho z mužů jako známého členky štábu nebo vydírání kvůli nahým fotkám. Vše vrcholí poslední půlhodinkou osobních setkání a v ´ústeckém´ epilogu, kde nakonec dostane prostor k vyjádření i jeden z predátorů, jehož alibistická obhajoba udělá za filmem hořkou tečku.

Velmi podstatnou složkou dokumentu je samozřejmě trio protagonistek. Z nich pak nejvíce vyniká již v úvodu zmiňovaná Tereza Těžká. Ta je i díky své dřívější herecké průpravě nejvýraznějším článkem trojice. Zároveň jejím konfrontacím věnuje dokument asi nejvíce prostoru. Ovšem i zbylé dvě aktérky odvádějí více než úctyhodný výkon. Přes veškerou tenzi z emocionálně náročných situací několikrát překvapivě projeví i určitý odstup ve formě humoru.

Zvrácená zábava

Celý dokument pak může zároveň působit jako svého druhu zvrácená zábava. O komiku zde opravdu není nouze, ačkoli vám při ní současně běhá mráz po zádech. Vyplývá většinou z neohrabaného, někdy až směšně naivního chování jednotlivých predátorů a jejich manipulačních strategií. Veškerý humor jde ovšem stranou, pokud si na místo dospělých figurantek zkusíme dosadit skutečné dvanáctileté dítě.

Režisér Vít Klusák (na snímku vpravo) umí dokonale vyhmátnout ´společenskou objednávku´

Dokument není rozhodně čistě observační záležitostí. Důležitou roli má ve snímku návodný hudební doprovod, který evokuje místy až hororovou atmosféru, podporující divákův pocit sestupu do internetového inferna. Jednotlivé konfrontace někdy možná až příliš podléhají selekci, a tak jsme v některých případech ochuzeni o postupnou gradaci predátorských praktik, z kterýchžto nám jsou ukázány především ty nejvyhrocenější situace a zároveň divácky nejvděčnější špeky. 

V síti divákovi metodou simulace zprostředkovává především emočně intenzivní prožitek nepříjemné životní zkušenosti, kterou musí zakoušet nespočet nezletilých dětí denně na internetu (v horším případě i mimo něj). V divákovi zanechá všemožnou škálu emocí od znechucení přes bizarní pobavení až po lítost a smutek. Zároveň úspěšně otevírá velmi závažné téma zneužívaní dětí na internetu, které díky němu již přes rok rezonuje napříč společností. Komplikované téma by si jistě zasloužilo i o něco hlubší vhled do dané problematiky, například obohacený sebereflexí samotných predátorů či důslednější konzultací s odborníky. Vzhledem k živosti projektu se ho ale možná brzy dočkáme (již existuje rozšiřující materiál v knižní podobě Kdo chytá v síti či přidružený projekt V síti: Za školou). Každopádně jako emocionální políček pro vzbuzení zájmu širší veřejnosti funguje dokument více než dobře.

Vložil: Tomáš Vahala