RECENZE Následovnice Agathy Christie v plné síle. Sophie Hannah, Vraždy na Ledňáčkově vrchu
11.03.2021
Foto: Youtube / repro
Popisek: Sophie Hannah
Máloco mě zaujalo v oblasti detektivky jako Vraždy s monogramem. Jejich autorku jsem neznal. Až později jsem zjistil, že se jedná o Britku obdivující napětí. Aby toho údivu nebylo málo, jde o jedinou ženu se svolením dědiců Agathy Christie. Ústřední postavou prózy je mimochodem knírem ozdobený belgický detektiv Hercule Poirot. Toho představovat netřeba.
Myslím, že každý někdy viděl třeba jen krátkou část seriálového zpracování s Davidem Suchetem v hlavní roli. Díky krásnému dabingu Jaromíra Meduny vynikla nejen půvabná čeština, vůči ošizené angličtině košatá jak stověžatá Praha, ale především ty francouzské bonmoty.
Pokud to tak je, nejnovější knížku Sophie Hannah si užijete ještě víc.
Nejprve k autorce.
Sophie Hannah je úspěšná britská básnířka, nominovaná například na cenu T. S. Eliota, a především prozaička, jejíž romány jsou vydávány v jednapadesáti zemích. Je autorkou několika knih pro děti, mezinárodní renomé jí však vydobyly především psychothrillery.
V žánru debutovala roku 2006 Pusinkou (Little Face), jíž se okamžitě prodalo více než 100 tisíc kusů a v níž se poprvé objevili detektivové Simon Waterhouse a Charlie Zailerová. Za román The Carrier, osmý titul z volné série s touto dvojicí, která vystupuje i ve Ztrátách a lžích (Hurting Distance 2007, česky Ikar 2015), získala autorka v roce 2013 britskou National Book Award za nejlepší thriller roku.
To pravé ořechové však nastalo až ve chvíli, kdy si troufla přeskočit jednu hodně vysokou laťku. Navázat na Poirota.
Doslova literární bombou a knižní událostí roku 2014 se stalo uveřejnění jejího románu Vraždy s monogramem, který vyšel současně v 28 jazycích v padesáti zemích. V něm se poprvé a se svolením dědiců v novém příběhu vrátila nejznámější postava královny zločinu Agathy Christie; legendární belgický puntičkář Hercule Poirot.
Od té doby jsme se u nás mohli setkat ještě s dalšími třemi příběhy. Šlo o Záhadu tří čtvrtin, Zavřenou truhlu a nejnovější Vraždy na Ledňáčkově vrchu. Po stylistické, grafické a redakční stránce není co vytknout. Překrásně zvolený přebal, dokonalý překlad Veroniky Volhejnové, absence chyb v syntaxi i gramatice. Jedna radost. Ostatně stejně jako celý příběh.
Oproti jiným je zde nutné brát v potaz, že se jedná o dialogickou knihu. Poirot sází na logiku, dedukci, na ne vždy obvyklé kriminalistické postupy. V díle Sophie Hannah nehraje roli rychlost. Dokonce ani mravenčí policejní pátrání po vzoru Dominika Dána. Citlivější čtenář je rovněž ušetřen detailnímu popisu mrtvých, jak to známe ze severské nebo francouzské literatury.
Zde je na prvním místě mozek a jazyk. Jazyk proto, aby mozek doplnil chybějící dílky. Že nepůjde o snadnou cestu, si můžete být jistí.
Nejslavnější detektiv na světě totiž čelí dalšímu zapeklitému případu.
Hercule Poirot vyslyší žádost jistého Richarda Devonporta, aby vyšetřil vraždu jeho bratra, k níž se dobrovolně doznala Richardova snoubenka Helen. Nasedá proto do autobusu směřujícího z Londýna na Ledňáčkův vrch, luxusní útočiště bohatých a urozených, kde sídlí i Davenportovi. Během jízdy dojde ke znepokojivému výstupu: jedna z cestujících odmítne sedět na svém místě. Je totiž přesvědčená, že právě na něm bude zavražděna. Poirot si s ní proto vymění sedadlo. Souvisí nějak tato podivná příhoda se zdánlivě vyřešeným zločinem na Ledňáčkově vrchu? A nacházíme spojitost mezi rozhovorem s další dámou, která se Belgičanovi přizná k jistému mordu? A není těch náhod v jednom vyfintěném autobuse až moc? Co když to nejsou cestující, ale herci…?
Po první stovce stran jsem byl nejen nadšen, ale především vyčerpán. Postav je kolem dvaceti, a ačkoli autorka často připomíná předešlý děj, musím říct, že se mi zejména Davenportovic rodina pletla. Stejně tak jsem zaváhal ve chvíli, kdy v jejich honosném sídle našli další oběť. Rozmlácenou na padrť. Opravdu nikdo neslyšel údery pohrabáčem? Znovu, znovu a znovu? Anebo je slyšeli a právě proto mlčeli?
Otazníků bylo hrozně moc, což k tomuto detektivovi ostatně patří.
Finále a rozluštění bylo grandiózní. Nečekal jsem ho. Ani jednou mě nenapadlo, kam zařadit ty zvláštní narážky týkající se smrti, kam to dobrovolné přiznání k vraždě povede.
I pro náročného čtenáře jde o znamenitý titul. Dialogy jsou strhující, napětí pozvolné, logika dechberoucí. Vydává Kalibr.
Hodnotím 87 procenty.
Vložil: Zdeněk Svoboda