RECENZE Román Alaina-Fabiena Delona: Z rodu vyvolených
07.03.2021
Foto: Youtube / repro
Popisek: Alain-Fabien Delon
Alain-Fabien Delon ve svém literárním debutu čerpá ze zkušenosti dospívání ve stínu slavného otce: legendy francouzského filmu Alaina Delona. Může se život přes noc obrátit naruby? Osmnáctiletý Alex sní o tom, že se stane hercem jako jeho otec, ale když je mu nabídnuta role, přepadnou ho pochybnosti. Jak se stát sám sebou a nezůstat ve stínu mýtu svého otce?
Alain-Fabien si dle svých vlastních slov roli podobnou své životní vyzkoušel již herecky ve filmu Les rencontres d’après minuit (Setkání po půlnoci, 2013), kde byl za svůj výkon dokonce navržen na Césara za herecký objev roku.
Ve filmu ztvárnil postavu rodinou opuštěného chlapce. Podobnosti s autorovým dětstvím a dospíváním v bouřlivé domácnosti filmové hvězdy lze jen stěží přehlížet i v příběhu jeho románového Alexe, který se v drsné, ale zároveň křehké zpovědi lásky a nenávisti k otci, jemuž svět leží u nohou, snaží najít svou vlastní identitu.
Jak překonat představu ´syna někoho´, aby konečně převzal kontrolu nad svým osudem? Jeho démoni ho doženou k alkoholu a k vypjaté životní situaci, při níž dojde na zpočátku nevinném mejdanu ke střelbě a zranění kamaráda. Otec a syn, láska a nenávist. A život před sebou.
Herec a model Alain-Fabien Delon je synem herce Alaina Delona a bývalé modelky Rosalie Van Breemenové. Ve věku osmi let odešel po rozchodu rodičů s matkou do Nizozemska, kde strávil dětství, které ale poznamenaly časté spory rodičů o jeho výchovu.
V roce 2010, během svatební cesty své matky, která se znovu provdala, trávil Alain-Fabien čas se svým otcem. Ten se rozhodl syna zapsat do soukromé školy ve Švýcarsku, kde měl Alain-Fabien problémy nejen se studijní morálkou. Vše vyvrcholilo postřelením kamarádky během mejdanu v otcově bytě.
Alain Delon přesto u soudu vinu svého syna popřel.
„Můj otec je největší herec, jakého znám. O tuhle pýchu mě nikdo nepřipraví. Miluju ho. Vždycky jsem obdivoval jeho chování, talent, krásu. Není krásnějšího muže nad Alexandra Delvala. I dnes, s bílými vlasy a vousy, je oslňující. Zamlada vypadal jako já. Vlasy černé jako uhel. Štíhlý. V našem rodě nemá nikdo ani deko navíc. Občas říká, že nás vysochali bozi. Byl úžasný a pořád je; tím svým hlubokým pohledem dokáže probodnout, podržet, ukolébat. Zavine vás do svého hlubokého hlasu. K tomu, aby byl, ale nepotřebuje mluvit. Jméno, které jsem po něm zdědil, je vstupní heslo, ale také způsob, jak uniknout sám sobě.“
Román v rámci Velkého knižního čtvrtku vydává francouzsky orientované nakladatelství Garamond. Přeložil Tomáš Havel.
Vložil: Zdeněk Svoboda