TV RECENZE V Brně se už vraždilo i zábavněji. Hlava Medúzy se do zlatého fondu českých kriminálek nezařadí

Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)

Popisek: Hlava Medúzy právě skončila, snímek z posledního dílu

V pondělí na ČT skončil seriál Hlava Medúzy. Premiérová kriminálka režiséra Filipa Renče a scénáristy Petra Hudského. Seriál se zařadil k mnoha dalším televizním počinům jednoho z nejvytěžovanějších českých žánrů. Je však třeba říct, že ničím zvlášť hodnotným do této oblasti nepřispěl.

Brno jako místo činu není v tuzemské seriálové tvorbě novinkou. Jistě divákovi vytanou na mysli minimálně Četnické humoresky. Sám Petr Hudský ve spolupráci s režisérem Jiřím Strachem již v minulosti do kriminálního žánru přispěl třemi sériemi Labyrintu, taktéž se odehrávajícími v prostředí jihomoravské metropole. Hudský tedy do Brna situoval i svůj nejnovější počin Hlava Medúzy. Seriál je ve svém jádru klasickou epizodní kriminálkou. V každém díle je nám představen zločin, který je nutné během dané epizody rozřešit. Byli jsme svědky krádeže cenného obrazu z brněnské galerie; znásilnění a zabití mladé maturantky; vraždy na zámku Kunštát či otrávení ambiciózní modelky. Řešení těchto zločinů má na starost brněnská mordparta, v jejímž čele stojí komisařka Karin v podání Jitky Čvančarové.

Mordparta v akci

Vraždící psychopati v práci i doma

Linie separátních případů nenabízí mnoho originálního. Kvalita jednotlivých dílů je proměnlivá. Některé zločiny jsou zajímavější než jiné a funkční zvraty střídají předvídatelné pasáže. Nejvýraznějším specifikem seriálu zůstává snaha ozvláštňovat epizody atraktivními lokacemi. Podíváme se na středověký zámek; do komunity modelek nebo zákulisí filmového natáčení. Ačkoli seriálu tento koncept jistou dávku atraktivity propůjčuje, nemohu se zbavit pocitu, že mohl být v některých případech vytěžen o něco lépe.

Karinin bratr Erik v podání Heřmánka juniora

V druhém plánu seriál operuje s příběhovou linií, která prochází napříč všemi osmi díly. Zde se divákovi představují události navázané na postavu Karinina psychopatického bratra Erika, který v první epizodě brutálně zabije jednoho mafiánského bosse. Scény této linie většinou uvozují i uzavírají jednotlivé díly a vytvářením cliffhangerů se snaží udržovat napětí v průběhu celé série. Tato linie ale svůj hlavní smysl nachází až v závěru páté epizody, kdy dostává svou vlastní kriminální zápletku s přesahem do osobní roviny ústředních postav. 

Chladná očekávání

Nijak zvlášť povedený první díl divácké očekávání příliš nevyšponoval. Ačkoli spousta problémů z úvodní epizody přetrvala, nutno říct, že nakonec není Renčova kriminálka vyloženou katastrofou. Průběh vyšetřování jednotlivých případů dostal minimálně lepší spád. Některé epizody sice zrovna ideálně negradují a ke svému konci dospějí bez dostatečně účinného klimaxu (ep.: Vykročení do života; Královny krásy), nalezneme zde ale i případy, které jsou v tomto ohledu o něco funkčnější (ep.: Smrt na zámku; Tajemství umírajícího lesa).

Šéfová Karin se prakticky neobjeví bez čepice

Zážitek ze sledování i těch zajímavějších případů sráží několik obecně platných problémů. Jedná se o místy pochybnou psychologii postav, kdy jsou například jednotliví pachatelé povětšinou přeexponovaní psychopati nebo nevěrohodnost a nelogičnost určitých situací. Nejen v rámci epizodních případů, ale především u pasáží týkajících se Heřmánkova Erika se musí divák obrnit vůči jistému naivnímu průběhu událostí (útěk z nemocnice). Tyto problémy ale nevyplývají pouze ze scénáře, ale jsou jistou měrou umocněny i režijním přístupem. 

Napětí budící smích

Filip Renč je jistě jedním z nemnoha českých multižánrových režisérů. V jeho filmografii nalezneme několik komedií, muzikál, historickou biografii, dobrodružný film, ale především thrillery. Právě slabost pro žánr thrilleru se notně odráží i v jeho posledním televizním počinu. Ačkoli Renč v tomto ohledu disponuje určitou zručností a dokáže minimálně po formální stránce vytvořit scénu s jistou dávkou atmosféry, nemá moc cit pro míru. Často se tak stává, že se tyto scény míjí účinkem a spíše než napínavě a dramaticky vyznívají směšně. Akční pasáže mnohdy působí nemotorně a thrillerový tón je svou přepjatostí nemístný.

Karinina kolegu Davida hraje Jiří Dvořák 

Renč se nebojí použít expresivnějších výrazových prostředků jako kamerových jízd, dynamické ruční kamery, velkých obličejových detailů nebo zpomalených záběrů. V některých případech to funguje, ale častěji se mu je adekvátně použít nedaří. Zvlášť velké detaily hereckých tváří mnohdy už tak přehnané herecké výkony zbytečně vyhrocují. Samotné herce bych přitom povětšinou špatně nehodnotil, ačkoli zde najdeme několik excesů, především na úrovni představitelů některých vedlejších postav. Obecně bych problém viděl spíše v nevhodně zvolené herecké stylizaci. 

Detektiv, co má čepici, ale nic moc pod ní

Jitka Čvančarová jistě nebyla pro roli lídryně kriminálního oddělení a ostatně i celého seriálu nejprozíravější castingovou volbou. Herečka samotná ovšem není hlavním problémem, proč není Karin příliš zajímavou figurou. Problematický je charakter jako takový. Přestože seriál dává divákovi možnost poznat její postavu na osobnější úrovni, stejně se mu ji tím nedaří dostatečně prohloubit. Milostný motiv vztahu mezi Karin a jejím kolegou Davidem, který se během seriálu sporadicky vynořuje, nikam nevede a zůstává zbytečně zahalen tajemstvím.

Zbytek kriminalitů, Michal Isteník a Petra Bučková (s Jiřím Dvořákem)

Ani po profesní stránce Karin ničím zvláštním nevyčnívá. Jako policistka nemá žádné specifické vlastnosti, které by ji zaručovaly status úspěšné vyšetřovatelky hodné vedení kriminalistického týmu. Jejím nejvýraznějším znakem zůstává přísný kukuč a permanentně nošená čepice. Naprosto nepochopitelným tvůrčím rozhodnutím se pak zdá být vkomponování různých vizí zločinů, které Karin opakovaně prožívá na místech činu. Z vizualizace těchto flashbacků odhalujících fragmenty jednotlivých vražd totiž nevyplývá nic podstatného ani pro postavy ani pro diváka. Jejich smysl mi zůstal utajen.

Dvořák nemá moc co hrát

Z ústředních figur i nadále nejvíce pozornosti budí psychopatický bratr Erik. Ačkoli zde můžeme sotva mluvit o nějaké důsledné psychologické profilaci, zůstává nejzajímavější postavou. Do velké míry díky hereckému nasazení Karla Heřmánka mladšího. Co se týče zbytku, tak Dvořák jako kriminalista David sice disponuje určitým charismatem, ale nemá moc co hrát. Isteníkův Martin občas přece jen nějaký ten humor prodá a zůstává relativně příjemným elementem seriálu. Sympatickým osvěžením je také neokoukaná tvář Petry Bučkové v roli Sabiny. Ačkoli její postava dostává zanedbatelný prostor, dokáže být v roli policistky přesvědčivější než Čvančarová v hlavní roli.

Mordparta v baru

Brněnská kriminalita posloužila za motiv už i kvalitnějším a zábavnějším počinům. Jako odpočinkový seriál na konec pracovního dne ale může Renčův seriál někomu postačit. Některé díly dokáží nabídnout relativně zajímavé případy, které ovšem trpí problematickým zpracováním. Průměrné momenty střídají ty horší, které ale občas dokáží nechtěně pobavit svou přepáleností. Renč spolu s kameramanem občas vykouzlí vizuálně zajímavý záběr, přijde s nějakým zajímavým stylovým řešením scény a občas i lehce navodí atmosféru. Ve spojení s kvalitativně rozporuplným zbytkem však těchto pár jednotlivostí nedokáže utvořit funkční celek. Seriálu také podráží nohy nezajímavá ústřední postava, která ho dostatečně netáhne a často je v seriálovém dění vyloženě zbytečná.

Vložil: Tomáš Vahala