Premiérová RECENZE Francka Thillieze a jeho Pandemie
26.02.2021
Foto: Youtube / repro
Popisek: Franck Thilliez na rádiu Europe 1
Předběhnout dobu se v některých případech nevyplácí, v jiných ano. Druhým příkladem bude čerstvý překlad Thilliezova románu z roku 2015. Tedy z doby, kdy prakticky nikdo neřešil kvalitu roušek, neznal označení respirátorů vzhledem k jejich propustnosti a ani se nezabýval antibakteriálním gelem…
Tým hlásí jen mizivé změny. Překlad Jiřího Žáka, nakladatelství XYZ patřící pod křídla Albatros Media a v neposlední řadě francouzská próza. Jak jsem posledně chválil Miniera (RECENZE Bernard Minier, Údolí, 2021), tak prvních sto, sto padesát stran Pandemie mi dalo zabrat.
Znáte ten pocit, když se na vás ze všech stran něco valí, ty informace jsou totožné, byť s malou proměnnou, ale podstata zůstává? Jistě, mluvím o koronaviru. Takže u těch prvních stran, které v knize zachycují jen pár dnů, jsem měl trochu děs před očima. A způsobily to právě ty roušky, šířící se virus, jehož původ nikdo nezná. Způsobilo to prostředí laboratoří, panika, mrtví. Měl jsem co dělat, abych se přinutil číst dál.
Jak dobře jsem udělal, vysvětlím záhy.
Pokud byste mou recenzi v tuhle chvíli chtěli opustit, pak než tak učiníte, poprosím, abyste si knížku koupili a absorbovali. Její závěr byl jak z jiného světa. Rychlostí blesku jsem se přehnal přes hory a doly, přes Polsko, Ameriku, Afriku až po Francii… Abych zjistil, čeho všeho jsou lidi schopni jen proto, aby dokázali, že člověk je člověku vlkem.
V oblíbené ptačí rezervaci z neznámého důvodu uhyne několik labutí. O pár hodin později někdo nedaleko Paříže zavraždí muže a jeho psa a v blízkém rybníku se najdou zohavené ostatky čtyř těl. A mezitím se ve Francii začíná šířit neznámý kmen chřipky. Jak to spolu souvisí? Je snad vše součástí něčího psychopatického plánu? Na scénu přichází komisař Sharko a Lucie Hennebelleová. A tentokrát půjde o hodně – o záchranu celého lidstva.
Nálezem uhynulých migrujících ptáků to začíná, děsivým zjištěním v laboratoři pokračuje - nový kmen chřipky, který se lehce přenáší ze zvířat na lidi, je tady a v plné síle. A někdo ho do světa přivedl záměrně… Kriminalisté Franck Sharko a Lucie Hennebelleová brzy zjišťují, že hrozbou chřipkové epidemie celá záležitost ani zdaleka nekončí.
A tam, kde končí předešlá věta, navážu.
Bál jsem se víc než hodně, že celý titul bude o tom, co Thilliez hodně přesně předpověděl. O viru, který nás ničí, zabíjí, omezuje, uzurpuje. Obrovský dík všem, kteří se na knize podíleli, neboť hutný román nemá s pandemií, jakou známe, vůbec nic společného.
Thilliez na více než pěti stovkách popsaných stran rozvinul osudový příběh dvou skupin lidí. Vyšetřovatelů a lékařů, mikrobiologů. Jedni se snaží dopátrat příčiny ohavných mordů, druzí pacientovi nula. Jak směšně nebo naivně to může znít, autor se doslova vyřádil v detailech, které jsem si náležitě užil. První nastal ve chvíli, kdy pár svědků přišlo s tvrzením, že než dotyční zemřeli, viděli v jejich blízkosti jakéhosi muže v černém. S takovou tou maskou, co nosívali lékaři v době morové epidemie. Jenomže my nebyli ve středověku, ale ve Francii pár let nazpět.
Čím hlouběji se dostáváte do podzemí, čím víc se soustředíte na podstatu, nikoli na následky, tím víc zvrhlejší obraz pachatele máte. Vmžiku jste na konci knihy. Pět stran, tři dny četby, grandiózní finále. Pachatel dopaden, mrtev. A hle, ono to stále nekončí… Vyzrazovat něco, to by byl hřích.
Čtenářům Thillieze a obdivovatelům Sharka přeji úchvatnou četbu a nakladateli děkuji za recenzní výtisk ještě před oficiálním termínem vydání. Což mě přivádí na myšlenku, že jsem nenašel (nebo v zápalu boje přehlídl) jakoukoli chybu. A i kdyby tam byla, bylo by mi to jedno. Fantasticky vypointovaný román by přebil i mnohem závažnější pochybení.
Celkově 87 procent.
Malou nápovědu i přesto dám: všimněte si barev biblických jezdců apokalypsy.
Vložil: Zdeněk Svoboda