RECENZE Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Odpoví nový román Aleše Dostála
13.02.2021
Foto: Facebook
Popisek: Les, ilustrační foto
Jak bude vypadat krajina po kůrovcové katastrofě? Uvidíme ještě růst nový les a ucítíme jeho vůni? Hrdina nového románu ´Když prší jehličí´ od Aleše Dostála už to ví. Zažil začátky kůrovcové kalamity před rokem 2000 a se čtyřmilimetrovým broučkem bojoval část svého produktivního lesnického života.
Zmíněný román se odehrává v blíže nespecifikovaném moravském podhůří. Hlavní hrdina, čerstvý důchodce Kamil, se díky školnímu srazu po dvaceti letech vrací na místo svého prvního působiště. Zde v roce 1992 začala jeho velká kůrovcová válka, odsud musel pro jistá nepochopení a křivdy odejít. Kamil se těší na setkání se spolužáky a kamarády a zároveň si představuje, jak asi vypadá nový les, který tam po kalamitě založil. Zůstal po něm pomník slávy, nebo hanby?
Autor románu Aleš Dostál ve svých knihách zúročuje zkušenosti profesionálního lesníka a myslivce. Narodil se v Ostravě, vystudoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a pracoval jako lesník v lesních závodech Karlovice na Bruntálsku, v Javorníku ve Slezsku a Vítkově a také u Lesů České republiky. Je autorem řady knih, první mu vyšla už v 80. letech minulého století, k těm posledním patří Pytlácké povídky, román s mysliveckou tematikou Trofeje a ztráty, autobiografická novela Všichni psi mého života či soubor povídek Na tý louce zelený.
Původní inspirací k románu bylo Dostálovi několikaleté sucho, které v České republice vrcholilo v roce 2018 a nápad napsat sci- fi román o katastrofě sucha. „Než jsem si uvědomil, že současně díky suchu zažíváme kalamitu kůrovcovou, které už se ale taky začíná říkat katastrofa. V tom je ten paradox, že jako provozní lesník jsem v té době měl za sebou již dvacet let kůrovcové války, a proto jsem ten velký námět zahlédl až naposled,“ vypráví pro KrajskéListy.cz Dostál.
„Používám termín kůrovcová válka, protože svého času jsme opravdu v pomyslných zákopech trávili čtyřiadvacet hodin denně. Bojovali s kůrovcem stejně odhodlaně, jako by bránili svou vlast,“ dodal.
Aleš Dostál je svými životními osudy spjat s regionem severní Moravy a Slezska a právě tam kůrovcová kalamita začala již někdy v polovině devadesátých let. „Protože byla lokálně omezena na relativně malou oblast Opavska a Vítkovska, nebyla ji věnována tak velká mediální pozornost, tak jako dnes, když čtyřmilimetrový brouček pustoší republiku. Díky tomu, že jsme tady byli v první linii, můžeme po pětadvaceti letech vidět, jak vypadá nový les, nová krajina na místě zpustošených smrčin. Listnaté a smíšené mlaziny, které už jsou novým lesem a nejsou již jen světlem na konci tunelu, ale krásná a jiná krajina za tunelem,“ přibližuje Dostál.
„Tolik optimistické poselství pro tu část republiky, která to má ještě před sebou. Chce to jen trpělivost a toho čtvrtstoletí si počkat a mezitím si přečíst Když prší jehličí,“ láká na svoji novou knihu čtenáře Aleš Dostál.
Vložil: Zdeněk Svoboda