Naivní příběh s detektivní zápletkou v době lockdownu se vůbec nepovedl, i když se Anne Hathaway pokouší o nemožné. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: HBO (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Chiwetel Ejiofor a Anne Hathaway v rolích Paxtona a Lindy táhnou celý film

Na film Lockdown, který jako premiéru uvedla nedávno společnost HBO, jsem byl hodně zvědavý, protože jde o jeden z prvních a určitě ne posledních filmů, věnujících se současné celosvětové pandemii. Zajímalo mne, jak se s tímhle horkým tématem vyrovnají Britové, zejména režisér Doug Liman, který má za sebou přece jen už hezkou řádku úspěšných filmů. Navíc mne naladilo i obsazení hlavních rolí, v kterých se objevili Chiwetel Ejiofor a Anne Hathaway. Čekal jsem cosi na pomezí reality a dystopie, ale nakonec z toho bohužel vylezla podprůměrná detektivka, vydávaná za romantickou komedii.

Je jasné, že filmů na téma současné pandemie se vyrojí desítky, ale jen doufám, že budou lepší a hlavně reálnější než to, co nám nabídl Limanův Lockdown. Samotný začátek filmu mne docela naladil. Ježek, toulající se po schodech v liduprázdném městě a dramatická hudba navodily jakousi apokalyptickou atmosféru, ale tím to také skončilo. Pak už vidíme dvojici protagonistů Paxtona (Chiwetel Ejiofor) a Lindu (Anne Hathaway), kteří si tak nějak lezou na nervy. Žijí sice ve stejném bytě, ale odděleně. Už se dávno chtěli rozejít, ale pandemie a karanténa v Londýně je nutí ke společnému soužití. Vyhýbají se vzájemným kontaktům a mluví spolu jen tehdy, když se musí jeden z nich vydat koupit jídlo.

Ježek, toulající se po schodech v liduprázdném městě a dramatická hudba...

Podivný pár uzamčený v izolaci

Oba tvořili dost nesourodý pár už před vypuknutím pandemie. Paxton rozváží tak trochu načerno zboží pro zásilkovou společnost, ve volném čase čte poezii a miluje svoji motorku. Linda je naproti tomu ředitelkou londýnského sídla nadnárodní společnosti a od začátku karantény tráví dny prací formou home office a prostřednictvím počítačové obrazovky. Mimo jiných nepříjemných úkolů se musí v téhle těžké době vypořádat i s nelehkým úkolem, sdělit dlouholetým kolegům, že jsou propuštěni. Paxtonovi už z karantény hrabe na mozek a Linda hulí jako fabrika, i když při videohovorech vypadá jako ze škatulky. Nalíčená, načančaná, perfektně oblečená, ovšem jen do pasu. To, co není vidět, jsou pyžamové kalhoty a domácí papuče.

První hodina je jedna velká nuda

V první části filmu dvojice nešetří otravnými a nic neříkajícími dialogy, které snad mají evokovat jejich frustraci z několikaměsíční izolace. Hlavní konverzace se však odehrává prostřednictvím videohovorů. Záběry těchto virtuálních schůzek jsou ale až moc rozvleklé a zabírají více času, než je záhodno. Ději, pokud se tak dá té otravné podívané vůbec říkat, nepomůžou ani krátké štěky takových herců, jakými jsou Ben Stiller a Ben Kingsley, hrajících nadřízené Lindy a Paxtona. Jejich virtuální propojení s hlavními aktéry je dost nadbytečné.

Anne Hathaway v home office má dokonalý outfit, ale jen tam, kam web kamera vidí

Problém nastává, když se oba sblíží v duchu manévru, nutného v romantické komedii. Tím zlomem je okamžik, kdy se rozhodují, zda využít příležitosti ukrást vzácný diamant v hodnotě tří milionů liber. Ta se naskytne ve chvíli, kdy je Linda pověřena stěhováním šperků z obchodního domu Harrods a Paxton se přímo nabízí jako řidič, který by měl převoz zajistit. Druhá hodina filmu tak přechází na jinou úroveň a oba se nekontrolovaně pouštějí do společného dobrodružství.

Nutná chemie mezi hlavními hrdiny nefunguje

Ani romantické komedie, ani detektivky obvykle netrvají dvě hodiny. Jsou to žánry, kterým svědčí kratší stopáž, ideálně kolem 90 minut nebo dokonce méně. Ve 118 minutách filmu Lockdown jako by se prolínaly dva různé filmy se stejnými postavami, jako by se tvůrci filmu nemohli rozhodnout, jakým směrem se vydat. Kromě tohoto rozporu nezaujme na filmu téměř nic. Je nesporné, že se tvůrci až příliš spoléhali na jména dvou hlavních hrdinů, ale ani to nefunguje.

Mezi Anne Hathaway a Chiwetelem Ejioforem nefunguje ani ta základní chemie. Anne vidíme neustále jako neurotickou bytost bez jejího obvyklého půvabu. Snaží se sice, seč může, aby předvedla alespoň něco ze svého hereckého umění, ale vyznívá to tak trochu naprázdno a divák jí zkrátka nevěří. Ejiofor se zase nedokáže zcela přizpůsobit tragikomickému tónu, který má film navozovat. Pokouší se ventilovat svou frustraci recitací básní uprostřed liduprázdné ulice, přičemž mu obecenstvo tvoří sousedé, vyhlížející z oken.

Chiwetel Ejiofor byl za film 12 let v řetězech nominován na Oscara

Na filmu se podepsala i nutná omezení

Pandemie viru trvá a stále ovlivňuje různými způsoby život každého člověka. Možná bylo příliš brzy pokoušet se natočit o téhle celosvětové apokalypse dobrý film. Dvě hlavní postavy příběhu žijí svůj život v izolaci a svět kolem nich jako by neexistoval. Samozřejmě, má to své důvody, pokud přihlédneme k okolnostem, za jakých se natáčelo. Muselo se pracovat za omezení, která sešněrovala    technické možnosti štábu na minimum.

Ocenit je třeba to, že se Liman za těchto podmínek do natáčení vůbec pustil a výsledek je důkazem toho, že kreativní režisér si musí poradit i s tak neobvyklými problémy. Skutečnost, že herci nemohli být často na scéně společně, obešel formou jejich spojení prostřednictvím videohovorů přes Skype. Samozřejmě, není to nic nového, tuhle formu mnozí použili už před ním, a to nebyla žádná pandemie. Nicméně tady je to účelné a docela přijatelné. Bohužel, na to, aby vás příběh skutečně zaujal, je to dost málo. Rozhodně to nevyváží problém, že se film až do chvíle, kdy dochází ke krádeži diamantu, neskutečně vleče. Trochu mi to připadalo, že si scenárista

Steven Knight vzpomněl až na poslední chvíli, že tam musí honem nacpat onu kriminální zápletku, aby diváci neutekli předčasně z kina, tedy v tomto případě vlastně od obrazovek. Ostatně, ona samotná krádež působí neskutečně naivně.

Dokonale nevyužitá příležitost

Celkově působí Lockdown jako pokus až příliš rychle využít ´osudového okamžiku´, což nakonec filmu škodí. Možná by bylo užitečnější počkat, až pandemie pomine, až budou mít filmaři více času na to, aby o celé situaci popřemýšleli a přišli s něčím, co by mohlo být mnohem silnější. Tahle doba je emocemi doslova nabitá, ale film vlastně nenabízí nic jiného, než hodně zúžený problém dvou frustrovaných osob a už vůbec nedokáže zobrazit to, čím si dnešní svět prochází.

Loupež vzácného diamantu bývalé partnery opět spojí

Od režiséra, jakým je Doug Liman, bych čekal daleko více a to především, co se týká akce a stupňování dramatičnosti. Koneckonců, má za sebou takové trháky jako Mr. and Mrs. Smith, Fair Game, Na hraně zítřka, Jumper nebo Agent bez minulosti.

Fakt, že jde o nevyužitou příležitost, a tak trochu schizofrenní pohled na současnou pandemii nevyváží ani poslední minuty filmu, kdy se objeví slova „Věnováno pracovníkům ve zdravotnictví po celém světě.“ Právě ti by si zasloužili ve filmu alespoň pár prostřihů a nějakou tu působivou scénu. Rozhodně to nenahradí divadlo, ukazující lidi bouchající do hrnců a pokliček, aby jim tak vyjádřili své poděkování.

Vložil: Pavel Přeučil