RECENZE Šestý Servaz. Nový Bernard Minier a jízda par excellence
09.02.2021
.jpg)
Foto: Youtube / repro
Popisek: Bernard Minier
Bernard Minier vyrůstal na jihozápadě Francie, své dětství strávil v Pyrenejích. Tento ohromný horský systém tvoří nejen přirozenou hranici mezi Španělskem a Francií, ale také osu autorovy tvorby. Vyznání krajině je patrné prakticky v každé nové knize. Ty Minier sází rychlostí blesku navzdory faktu, že se jedná o velice rozsáhlé svazky čítající vždy přes pět stovek stran.
Nejinak je tomu v čerstvém Údolí (La vallée); znovu ta pěkná grafika obálky, znovu ten hbitý překlad Jiřího Žáka, nakladatelství XYZ a Martin Servaz. Hned úvodem řeknu, že jsem měl knihu přečtenou za přibližně čtyři dny a na první dobrou si fakt nevybavím jedinou chybu, překlep, hrubku. Sice musím říct, že pár hluchých míst bylo, ale opravdu jen drobně a výjimečně.
Malá vesnice v srdci Pyrenejí je následkem sesuvu půdy naprosto odříznutá od okolního světa. Obyvatelé, uvěznění v údolí, jsou otřeseni řáděním sériového vraha, který za sebou nechává oběti znetvořené až neuvěřitelně krutým způsobem.
Jak už tomu u Miniera bývá, autor své oběti stylizuje do podob, které známe například z Purpurových řek. Jedná se o symboly, které mohou pohotovým čtenářům napovědět. Pokud najdete na stránce XY mrtvolu muže s amputovaným přirozením, lze se snadno domnívat, že mohl někoho znásilnit. Pokud má někdo uříznutý jazyk, je pochopitelné, že moc mluvil. Ale je to tak opravdu?
Minier zprvu rozděluje děj do dvou nesourodých částí. Úvod knihy patří jakémusi neznámému, jehož život je drasticky ukončen v horském masivu. Zavraždí ho. Střih. Po půl hodině čtení se objevuje Servaz, na něhož jsem během úvodu v podstatě zapomněl. Čtu, čtu, abych zjistil, že byl suspendován, přišel o odznak i zbraň. To mu však nebrání v pátrání po dávno ztracené ženě. Její osud ho zavede do kláštera poblíž zmíněného údolí. Zde bych chtěl upozornit na první výrazný moment; klášter, mniši, noc.
Když Servaze něco vzbudí a vydá se za neznámým do středu hlubokého lesa, všimne si i jiné postavy. Ti dva spolu mluví. A nejen to… Ráno je jeden z dvojice nalezen mrtev. Opět aranžmá po vzoru Andreje Čikatila. Opravdu hnusná poprava je ještě více rozvedena online přenosem pitvy. V ní se Minier doslova vyřádil. Nevynechal snad jediný detail, pohled na orgán a barvu mrtvého. Starý dobrý autor, chce se mi říct.
Pro všechny, kteří jeho předešlou tvorbu nečetli, bude místy těžké zorientovat se. Jako ta pověstná rudá nit se dějem táhne osud sadistického vraha Juliana Hirtmanna. Myslím, že toho času je uvězněn kdesi v Rakousku a tamní věznice považuje vůči francouzským za lahodné.
Vražd přibývá.
Servaz se potýká nejen se suspendováním, ale také s rodinou, bleskovým vzplanutím a hodně zrůdným pachatelem. Toho specifikovat nebudu, jelikož by mě to ani v nejmenším nenapadlo. Celá kniha má pro mě vrchol zejména ve chvíli, kdy jsem četl přepisy rozhovorů s psycholožkou. Ty jsou jako ta pověstná zlatá muška… hrozně mě to vtáhlo do děje.
Vytknul bych naopak překotné dění, nutné pro zdůraznění názvu knihy. Odstřel skály, aby bylo Údolí odříznuté od civilizace, mi přišlo zbytečné. Navíc jediné, co se v tu chvíli změnilo, se týkalo zejména místní starostky.
Jinak ale výtky nemám. Minier mě znovu nezklamal, především střední pasáž byla úžasná.
Je mi také jasné, že svými fikcemi srovnává skóre mezi obětmi a zločinem, což chválím. V této knize však zdůraznil ještě jeden aspekt. Prozrazovat nechci, připravil bych vás o překvapení. V tomto duchu však Minier na danou problematiku upozornil poprvé…
Vložil: Zdeněk Svoboda