Někdo ho má rád a někdo ne. Kontroverzní sedmdesátník lichotí ženám a dojímá se sám nad sebou. TV glosář Ely Novákové

Foto: ČT

Popisek: V dokumentu Pan herec Miroslav Donutil představil herec i manželku Zuzanu, se kterou je již 43 let, a syna Martina, na jehož herecké úspěchy je otcovsky hrdý

Známe ho jako neúnavného vypravěče zábavných historek i jako mimořádnou hereckou osobnost našeho divadla a filmu. Vždy s lehce arogantním úsměvem, který k němu neodmyslitelně patří. V rozhovoru na ČT24 se ale Miroslavu Donutilovi kupodivu lehce zachvěl hlas a zdálo se, že i v očích se objevila vláha. Inu, herecká doba je nedobrá, i když člověk slaví kulaté životní jubileum.

Pan herec Miroslav Donutil. To je název dokumentu, který vpřevečer hercových sedmdesátých narozenin odvysílala Česká televize. Režiséra Georga Agathonikiadise si Donutil pustil hodně k tělu, umožnil mu natáčet v soukromí i s rodinou, což dělá po celý život nerad. Sám viděl film poprvé až v televizi: „Zhlédnutí dokumentu asi bude součástí oslav mého jubilea, protože vzhledem k pandemické situaci budeme slavit sami doma. Kamarádi litují, ale doba je taková a je třeba to respektovat. Dokument bude pro mě překvapením, mám od režiséra přikázáno, abych se na něj do jeho odvysílání v televizi nedíval. Tak jsem to dodržel,“ sdělil po dokončení natáčení. Finále bylo šťastné, s filmem je spokojený.

V životopisném filmu Rašín hrál hlavní roli Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil mu byl vynikajícím partnerem v roli Karla Kramáře; foto ČT

Umění stárnout

V rozhovoru s Lindou Bartošovou jsme viděli Miroslava Donutila v jeho obvyklé formě. Moderátorce vystřihl poklonu nejen za to, že se dobře ptá, ale také že jí to moc sluší. Pak ho ale zaskočila otázka celkem banální, totiž kdy se cítí šťastný. V tu chvíli jako by se projevila tíže doby, kdy herec nemůže dělat svou práci, i fakt, že s věkem nikdo z nás nic nenadělá. S odpovědí, že je hezké, že o sedmdesátiletého člověka má někdo ještě zájem, na okamžik zmizel sebejistý šarm a na povrch se vynořil smutný starý pán. Jako by si najednou uvědomil, že návrat na jeviště je stále v nedohlednu a v semdesáti letech člověk nikdy neví.

Miroslav Donutil sice právě dotočil film Atlas ptáků a chystá se na další natáčení, to ale živé publikum v divadle nenahradí. A tak s trochou nostalgie doplňuje svou slabou chvilku slovy: „Jsem rád, že si v pozdním věku na herce někdo vzpomene, že si může zahrát.“ Přitom nebezpečí, že by na něj režiséři zapomněli, určitě nehrozí. Naopak se na něj se zajímavými rolemi obracejí i filmaři nejmladší generace. „Pravděpodobně mě čeká práce s Honzou Prušinovským na filmu Grand prix, kde to bude velmi úsměvné, a s Jirkou Chlumským na komedii, která je velmi vtipně napsaná. Pokud to klapne, budu hrát bývalého bedňáka a zvukaře kapely Katapult Oldy Říhy,“ řekl Donutil ke svým plánům v rozhovoru pro ČTK.

Se Stellou Zázvorkovou, Simonou Stašovou a Bolkem Polívkou v legendárních Pelíškách. Pamatujete? „Soudruzi z NDR to nějak nezvládli...“; foto Space Films

Role odkládá do šuplíku

Jsou herci, kteří velké role intenzivně odžívají a stávají se svými postavami. Jiní zůstávají sami sebou, i když se převlékají třeba za klasickou divadelní postavu. Miroslav Donutil patří k těm druhým. Šest představení Sluhy dvou pánů v Národním divadle se stalo legendou, nechodilo se ovšem na Truffaldina, ale na Donutilovu brilantní exhibici v této roli. Všichni znají jeho hlášky z Pelíšků, Tankového praporu, Černých baronů a dalších filmů, on si je nepamatuje. „Když se dohraje role, odložím text 'do horního šuplíku' a učím se nový. Takže s těmi hláškami se setkávám mezi lidmi, což je hezké. Já je ale nepoužívám,“ říká na dotaz Lindy Bartošové, zda mu tyhle hlášky vešly pod kůži.

Goldoniho hra Sluha dvou pánů se hrála šestsetkrát, žádné představení v celé historii Národního divadla nemělo tolik repríz. Chodilo se hlavně na Donutilovu úžasnou exhibici, která nebyla snad ani jednou úplně stejná; foto archiv.narodni-divadlo.cz

One man show

V horním šuplíku ale určitě neskončily Donutilovy historky, protože je stále s velkým ohlasem vypráví již mnoho let na jevišti, v televizi, rozhlase i pro audiozáznamy. Prý to všechno vzniklo tak, že s divadlem Husa na provázku jezdili hrát po republice a on se jednoho dne chopil mikrofonu u řidiče a začal bavit kolegy parodováním jistého ostravského průvodce turistů. Jestli je to pravda, těžko říct, protože sám přiznává, že ne všechny jeho historky jsou pravdivé. Většina z nich se na pravdě zakládá, jenže jim chybí pointa, a tak by nikoho nepobavily. A tak si je upravuje a pointy domýšlí. „Jiří Sovák mi kdysi řekl, že pravda je pro slaboduché. Tedy pravda v historkách, samozřejmě,“ vzpomíná s úsměvem. Zlí jazykové sice tvrdí, že většinu historek Miroslav Donutil někomu ukradl, ale pravda je taková, že těm, kterým byly ukradeny, škoda nevznikla, protože po nich samotných je nikdo vyprávět nechce, zatímco jemu za ně lidé platí, tleskají a smějí se. 

Dnešní doba přináší mnoho 'one man show' na internetu. Televizní stanice Paramount Network (dříve Prima Comedy Central) vysílá s úspěchem již čtyři roky Comedy Club, v němž se střídají nejrůznější vypravěči historek. Stand-up show – podle toho, že účinkující prostě stojí na pódiu s mikrofonem v ruce a mluví a mluví, je formát převzatý z kabaretního divadla a má stoletou tradici hlavně ve Velké Británii, později ve Spojených státech.

U nás se dlouho používalo pro vystupující slovo 'bavič' a rozhodně nezůstáváme za anglicky mluvícími zeměmi pozadu. Každé varieté, později každá zájezdová estráda, měly svého baviče. Mistrů oboru je ale vždycky jenom pár, a tak se dnes vracíme k úžasným vypravěčským výstupům Vladimíra Menšíka, jehož poctivým následovníkem je nesporně Miroslav Donutil, zatímco většina stand-up komiků z pořadů Na stojáka, Comedy Club nebo Stand-up Factory bude (právem) brzy zapomenuta. Ona totiž není historka jako historka, ta správná musí mít nejen vtipnou pointu, ale také jakousi nadčasovou výpověď.

S vypravěčskou show Ptejte se mě na co chcete, já na co chci odpovím, objížděl Miroslav Donutil republiku. Představení byla vždy vyprodaná dlouho dopředu, i toto letní na nádvoří zámku ve Valticích; zamek-valtice.cz

O čem sní herec a vypravěč

„Sny o rolích jsem nikdy neměl, nemám je ani teď v sedmdesáti,“ zaměřil se Miroslav Donutil v Interview 24 na budoucnost. „Nechám to na osudu, uvidíme, co nám ještě připraví.“ Stále je rád, když lidi může rozesmát. Právě tak ale ochotně vklouzne do vážných rolí. O práci ve filmu, televizi či rozhlase rozhodně nemá nouzi. Kolegové si na něj příliš nepotrpí, často se o něm říká, že je arogantní suchar, až příliš upřímný, nevrlý. Právě takový, jako je jeho televizní Doktor Martin. Jenže i ten je svým způsobem k pomilování...

Vložil: Ela Nováková