TV RECENZE Mezi tlející monarchií a vzkvétajícím bolševismem. V novém krimi seriálu ČT zpestřuje tuctovou detektivní zápletku politika

Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)

Popisek: Zločiny Velké Prahy: Hlavní postavou je inspektor Budík v podání Jaroslava Plesla

Hříšní lidé či Panoptikum města pražského. Tyto kriminální seriály mají kromě jiného společné především dvě věci. Kromě stejného časového zasazení do období první republiky také místo děje, kterým je historická Praha. Ve stejných kulisách se bude odvíjet i nový příspěvek ČT nesoucí název Zločiny Velké Prahy. Ačkoli se pro tentokrát z centra hlavního města přemístíme na jeho periferii.

Praha 1922. První republika. Čerstvě povýšenému vrchnímu inspektorovi Hynku Budíkovi kazí radost z kariérního postupu fakt, že je jakožto přívrženec rakouského mocnářství odsunut z centra Prahy na její periférii. Budík, dosud zvyklý pohybovat se v ryze městském prostředí, neochotně smáčí boty bahnem na statku, jehož majitelka našla smrt na dně studny. Aby toho nebylo málo, případ nabývá nejvyšší důležitosti, neboť oběť byla sestrou samotného ministra. Budík se společně s kolegou inspektorem Havlíkem a policejním bažantem Martinem Nováčkem ocitají v časovém presu. Musí případ vyřešit, než se skončí noc a ministrův vlak zastaví na pražském nádraží.

Inspektor Hynek Budík dostal Velkou Prahu, to jest nově k metropoli přifařené ´vesnice´, jako Smíchov a podobně. Prestižnější post je samozřejmě ta ´vnitřní Praha´ 

Tuctový mord

Jak to často u kriminálních seriálů bývá, ve Zločinech Velké Prahy můžeme sledovat dvě hlavní příběhové linie. První z nich je detektivní, epizodického charakteru, kde budeme v každém díle sledovat jiný případ. V prvním díle seriálu, který jsme mohli sledovat minulou neděli, se snaží parta kolem vrchního inspektora Budíka vyšetřit smrt statkářky. Bohužel v této rovině epizoda nenabízí nic světoborného. Samotný případ není totiž ve svém jádru moc zajímavý. Navíc zvlášť nezaujme ani průběh vyšetřovaní. Nacházení jednotlivých indicií se obejde bez výrazného momentu překvapení a samotní vyšetřovatelé zde neprokážou zvláštní dedukční schopnosti, díky kterým by si u diváka sjednali pomyslný profesní respekt. Vedlejší postavy postrádají dostatečnou psychologii a zločin samotný nevyvolá náznak morálního dilematu.  Celé vyšetřování tedy nechává diváka chladným.

Smrt statkářky je třeba vyšetřit během jediné noci

Určitý punc výjimečnosti dává detektivní lince zarámování krátkým časovým rozmezím jedné noci. To je navíc podpořené motivem časového limitu. V ideálním případě může přítomnost takového šibeničního termínu produkovat napětí. Nejen díky nezajímavosti řešeného případu a jeho nemastnému vyvrcholení, ale také kvůli nedotaženosti motivu ministrova neodvratně se přibližujícího vlaku, napětí moc nefunguje. A to i přes snahu jej utužovat alespoň formálně, rytmicky se opakujícími prostřihy na zběsile uhánějící lokomotivu. 

Za vším hledej politiku

Druhá, osobní linie je už přeci jen o něco zajímavější. V čele hlavního zájmu stojí Pleslův inspektor Budík. Této postavě je na začátku věnována vcelku dlouhá expozice, neboť k samotnému případu se dostáváme až po dvaceti minutách stopáže. Máme tedy čas seznámit se s jeho problematickou profesní i rodinnou situací. Do této linie se také promítá společenská rovina, ve které se akcentuje politický kontext první republiky. Je fajn, že zde toto období nebude sloužit pouze jako atraktivní vizuální kulisa, ale bude se řešit i jeho společensko-politické pozadí. Navíc z neortodoxního úhlu pohledu, optikou přívržence monarchistického režimu.

Inspektor Budík se svými novými spolupracovníky (Jiří Langmajer a Denis Šafařík)

Seriál rozhodně nebude první republiku podávat jako ideální stát. Nejen skrze postavu prominentního politika se hned v prvním díle dostává na přetřes téma nepřiměřené byrokracie a politické korupce. Poměřování profesní kompetence na základě politické příslušnosti namísto individuálních schopností jsme většinou zvyklí spatřovat v kontextu děl zaobírajících se režimem komunistickým. Je tedy osvěžující nahlédnout tuto problematiku i v rámci jiného režimu. Jisté reflexe se prostřednictvím jedné z epizodních postav dočká i vzestupující bolševismus. Je však třeba říct, že zatím značně zkratkovitě, skrze karikaturní epizodní postavičku. 

Elegán, děvkař a Nováček

Nejvýraznější postavou je tedy vrchní inspektor Hynek Budík v podání Jaroslava Plesla. Nejen kvůli Pleslově přirozenému charismatu, ale také díky zajímavému pozadí má jeho charakter potenciál zaujmout. Hození tohoto distingovaného elegána do ušmudlaného vesnického prostředí může vygenerovat zajímavé konflikty i zábavné situace. V tomto ohledu se ale tvůrci drží zpátky a klidně by mohli z motivu ´slona v porcelánu´, nebo v tomto případě spíše v opačném gardu ´porcelánu ve sloním výběhu´, vykřesat víc. Přes jeho nelibost k vyšetřování na pražské periferii, je Budík ke svému okolí překvapivě asertivní.

Výraznou roli dostal i Ondřej Malý

Další postavy jsou zatím načrtnuty v hrubých obrysech. Budíkova pravá ruka, Langmajerův Rudolf Havlík je charakterizován především skrze svou zálibu v ženském pokolení, ačkoli v samém závěru naznačuje seriál i další rozměr jeho postavy. Agent Martin Nováček ztvárněný hereckým nováčkem Denisem Šafaříkem je pak představen jako typicky nejistý policejní… nováček. Zajímavá herecká jména se objevují v menších úlohách. Za všechny zmiňme například protekčního inspektora Brauna v podání Ondřeje Malého. Uvidíme, co vedlejší postavy přinesou do budoucna a jaký prostor dostanou taková jména jako František Němec či Jiří Bartoška. 

Baroko za první republiky

Po režijní stránce dostal seriál na starost Jaroslav Brabec. Režisér snímků jako Krvavý román nebo Kuře melancholik, ale také ostřílený kameraman se specifickým vizuálním stylem inklinujícím k tzv. ´filmovému baroku´. Není mu tedy cizí stran kamery uplatňovat různé expresivní výrazové prostředky jako snímání v ostrých úhlech či okázalé kamerové pohyby. I zde jich nalezneme dostatek. Na několika místech zvolené stylové řešení podtrhuje náladu dané scény či rozpoložení postav a dodává epizodě dynamiku. Někdy však tato kamerová exhibice vyznívá trochu násilně, bez dostatečného významového opodstatnění. Výrazná je i práce se světlem, které rovněž podléhá stylizaci. Vzhledem k tomu, že se děj prvního dílu odehrává téměř výhradně v noci, je tato složka velmi důležitá. Zajímavé nasvícení spolu s umístěním většiny děje do jedné noci zaručuje epizodě alespoň částečnou atmosféru.

 Dočkáme se i Františka Němce

V tom základním Zločiny Velké Prahy prozatím selhávají. Po detektivní stránce nepřicházejí s příliš zajímavým obsahem, který se jim nedaří funkčně odvyprávět. Na druhou stranu seriál obsahuje, především stran postav a společenského kontextu, některé prvky, které mají čím zaujmout. Celkový vizuální styl, ačkoli by mohl být více koncepčně promyšlený, dává seriálu specifický výraz a dynamiku. Nezbývá než doufat, že v následujících dílech nezatížených úvodní expozicí postav, tvůrci zapracovali více na detektivní linii, aby si zasloužila stejný díl divácké pozornosti jako ta osobní.

Vložil: Tomáš Vahala