TV RECENZE Druhá tvář Boženy Němcové. Provokativní portrét slavné literátky vyústil v emočně silné finále
27.01.2021
Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)
Popisek: Ve třetí a čtvrté části minisérie Božena převzala roli spisovatelky Aňa Geislerová
Minisérie Božena dospěla ke svému konci. Režisérka Lenka Wimmerová a scenáristka Martina Komárková nám na tuto ikonu české literatury zprostředkovaly pohled, jaký jsme ze školních učebnic neměli možnost poznat a který je v lecčems provokativní.
K prvnímu dílu premiérové minisérie České televize jsem se vyjadřoval již na začátku ledna. Úvodní epizoda rozhodně dokázala v několika směrech nalákat, ať už povedenou formální stránkou, působivě evokující atmosféru 19. století, či některými zajímavými aspekty příběhu a uchopením ústředních postav. Následující díly se v podstatě drží zvolených témat a pokračují v jejich rozvíjení.
Rozporuplná postava
V boji proti sociálním konvencím nachází Božena čím dál více sebevědomí. V této věci je prezentována jako solitérka, která se svou svobodomyslností překvapivě častěji naráží u žen, spokojených se svou tradiční rolí, než u samotných mužů (vyjma jejího manžela). Je však třeba říci, že především v druhé polovině minisérie dostává postava Boženy v tomto ohledu určitou pachuť arogance a elitářství, neboť začíná působit ve svých snahách příliš nabubřele.
Minisérie vykresluje Boženu Němcovou jako osobnost, s níž měly paradoxně větší problémy ženy než muži
Obecně se tvůrci v přístupu k této historické personě nevyhýbají jejím problematickým aspektům. V tomto pojetí dokáže Němcová vyvolat u nejednoho diváka i určité antipatie. A ať už to bylo pokaždé tvůrčím záměrem, či nikoliv, není to na škodu. Sice se na Boženu občas hůře napojuje, zároveň z ní ovšem její nedokonalosti činí životnější postavu. Navíc některé její problematické vlastnosti můžeme vnímat jak z negativního, tak pozitivního hlediska. Ať už jde o její citovou prudkost, extrémní svobodomyslnost, paličatost či nedostatek pokory. Zároveň právě díky těmto aspektům své povahy dokázala nejspíš ve své době prosadit své literární zájmy a navzdory okolnostem se stát spisovatelkou.
Věčná romantička, či oběť sexuálních pudů?
To, co může budit určitou kontroverzi, je důraz na intimní život hlavní hrdinky. Ačkoli se zde sexuální scény vyskytují v hojném počtu, nepůsobí zvlášť nepatřičně. Problém není v jejich množství, neboť v případě Boženina svobodomyslného a vášnivého charakteru jsou na místě, ale spíše v prezentování některých vztahů výhradně jejich prostřednictvím. Minimálně v rámci mileneckého vztahu Němcové s básníkem Nebeským mohli tvůrci vztah prokreslit trochu důkladněji i v jiných aspektech. Samozřejmě v úvodu je Boženino uhranutí Nebeského básnickým duchem zřejmé, ale dále dostává prostor především tělesná forma jejich lásky. V dalších dílech se ale dočkáme i milostných vztahů platoničtějšího charakteru, jako je například románek s doktorem Lamblem.
Dílu by se možná dalo vytknout, že samotné psaní, fakt, že se Božena Němcová stala velkou literátkou, která se čte dodnes, je v minisérii trochu opomíjeno, ta se soustředí spíše na její osobní život
Dávka vlastenectví a obrozeneckého patosu
V minisérii se také akcentuje politická tématika. Hned v druhém díle jsme bezprostředně vhozeni do společnosti takových velikánů jako Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský, Karel Jaromír Erben a mnoha dalších národních obrozenců. Obrozenectví je zde důležitým tématem a zdrojem nefalšovaného patosu, za který by se sami výše jmenovaní literáti nemuseli stydět. Obrovské nadšení těchto umělců pro pozvednutí českého národa a jazyka sálá z každé jejich disputace. Málokterá z význačných postav ovšem dostane takový prostor, aby sloužila něčemu víc než jen vykreslení obecného obrozeneckého koloritu.
Ve třetím díle přechází role z Anny Kameníkové na Aňu Geislerovou
Posledním důležitým tématem je literární tvorba Němcové. Ta se drží relativně v pozadí. Vzhledem k tomu, že motivy její tvorby vycházejí z vlastního života, určitým způsobem se zde samozřejmě tematizují. Jedním z takových je například motiv společenské nerovnosti. Vykreslení spisovatelčiny umělecké kariéry ovšem působí trochu ukvapeně. Především v druhém díle je její přerod od téměř literární analfabetky v respektovanou a všemi obdivovanou spisovatelku příliš náhlý a v ději nedostatečně podchycený.
Sadista Pepa to jistí
Nejsoustředěnější linií a nejnosnějším pilířem celého díla nakonec zůstává vztah manželské dvojice Němcových. Jejich problematická vztahová dynamika si dokáže pokaždé uzmout nejvíc divácké pozornosti a bývá i zdrojem napětí. Tato rovina funguje především díky dostatečně plastickému pojetí ústředních postav. Ačkoli je Josef pro svou manželku zdrojem mnoha příkoří zahrnujících i domácí násilí, tvůrci neopomíjejí ani jeho pozitivnější stránky. Ať už se budeme bavit o tom, že byl prostředníkem mezi Boženou a pražskou uměleckou elitou, nebo že se po velkou část života snažil svou rodinu za každou cenu dostatečně zaopatřit. Jeho agresivní excesy pak sice nejsou omluvitelné, ale často v prizmatu tehdejší doby pochopitelné. Představy vzorné matky, manželky či hospodyňky totiž Němcová nenaplňovala ani náhodou.
Dílo dobře zachytilo rozporuplný vztah manželů Němcových
V této souvislosti nejde nezmínit herecké výkony. Chemie mezi ústředním duem funguje skvěle v obou kombinacích. Obě představitelky dokázaly adekvátně zprostředkovat Boženin provokativní charakter. Stejně tak Jan Hájek správně osciluje na hranici násilnického despoty a milujícího manžela, aby k němu divák mohl přes veškeré odsouzeníhodné výstupy pociťovat i jistou dávku sympatií. Tato herecká trojce mezi ostatními vyčnívá nejvíce, přesto z herců zmiňme ještě alespoň Jana Nedbala v roli Boženiny první velké lásky básníka Václava Bolemíra Nebeského nebo dvojici doktorů v podání Jana Budaře a Lukáše Melnika.
Dvě tváře
Velmi diskutovaným bodem celé minisérie byla výměna představitelky hlavní role. Osobně si nemyslím, že by Geislerová za svou předchůdkyní výrazně zaostávala. Anna Kameníková, představitelka Boženiny mladší inkarnace, měla výhodu neokoukané tváře a mohla jenom překvapit. Je však pravdou, že nakonec svým temperamentnějším hereckým výkonem upoutala přeci jen o něco víc než její zkušenější herecká kolegyně.
Smrt syna Hynka Boženu zlomila
Problematika této obměny však vykrystalizovala na jiném místě. Geislerová se svým věkem a vizáží hodí spíše až do závěrečné epizody. Ve třetím díle působí na přibližně třicetileté Boženě příliš staře. Vzhledem k relativně krátkému časovému skoku pěti let mezi jednotlivými epizodami, a tedy i jednotlivými představitelkami, působí náhlý přesun od lolitky Kameníkové ke Geislerové ve středním věku jako facka. U ostatních postav se tvůrci naopak rozhodli jejich původní, i když maskami lehce postaršené představitele ponechat. To nepatřičnost věkového rozdílu ještě násobí. V rámci této zapeklité časové problematiky si autoři nakonec nejlépe poradili s postavou Josefa, který v průběhu minisérie, díky maskérům a Hájkově hereckému podání, stárne nejpřirozeněji.
Lesk velkolepých bálů i špína chudoby
Po formální stránce jinak není příliš co vytknout. Atmosféra 19. století je cítit z každého záběru, ať už se hrdinové procházejí romantickými scenériemi české kotliny, užívají si na velkolepých vlasteneckých bálech nebo se souží v chudobě v přístřeší plesnivého kamrlíku. Tak, jak děj střídá odlehčenější pasáže s těmi pochmurnějšími, se i symptomaticky střídá prosluněný vizuál s tím potemnělejším. Není výjimkou, když počasí zdůrazňuje náladu dané scény. Přesto, že se zde neuplatňují kdovíjak progresivní filmařské postupy a styl snímku na sebe přehnaně neupozorňuje, dočkáme se i scén expresivnějšího výrazu. Především upoutá zajímavě zrealizovaná až mírně halucinační scéna smrti jedné z postav na konci třetího dílu. Nejen díky působivému hudebnímu doprovodu nabývá téměř hororové atmosféry.
Boženino ´psaní´je zachyceno jen ilustračně
Mezi jednotlivými tématy se autorky nejvíce soustředí na spisovatelčin intimní život s důrazem na milostné vztahy. I politika či literární dílo zde však mají své místo už jen proto, že jsou s osobním životem Boženy Němcové neodmyslitelně spjaty. Diváka pak může minisérie pobídnout k většímu zájmu o danou dějinnou epochu. Postava Němcové dostala podobu, která může být pro někoho provokativní. Její charakter není zcela jednoznačný, akcentující problematické povahové rysy. Ačkoli někomu může zavánět lehkou bulvarizací, mně nezbývá než celé dílko doporučit ke shlédnutí. Pokud totiž přijmete zvolenou perspektivu, čeká vás mnohdy intenzivní divácký zážitek gradující v emočně silné finále.
Vložil: Tomáš Vahala