Kouzelná moc mu propůjčila věčnou krásu a mládí. Je to ale výhoda, nebo prokletí?
22.01.2021
Foto: uniavisen.dk
Popisek: Dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu Oscar Wilde
Zima za okny nabízí prostor pro návrat ke klasice, která nikdy neomrzí. Jedinou rozsáhlejší prózu Oscara Wilde vydalo nakladatelství CooBoo.
Příběh s fantastickými prvky se odehrává v 19. století v Londýně. Krásného Doriana Graye portrétuje malíř Basil Hallward, který je Dorianovým vzhledem uchvácen a naivně si myslí, že sličný mladík je a vždy bude ztělesněním dobra. Uzavřený malíř se přátelí s lordem Henrym, ten je povahově zcela jiný. V každé společnosti je Henry ozdobou, oslňuje hlubokomyslnými úvahami, nemá žádné morální zábrany.
Na bohatého sirotka Doriana, původně stydlivého a nezkaženého mladíka, má Henry zničující vliv. Také před nadaným malířem rozpřádá neuctivé teorie o zbytečnosti portrétování. Portrétovaný člověk stárne, kdežto obraz zůstává nepříjemným svědectvím o ztraceném mládí.
Doriana ta představa poleká natolik, že si přeje, aby místo něho zestárl jeho obraz. Tím, jak se ocitá plně pod Henryho vlivem a mění se jeho povaha, mění se portrét ve stvůru, která odráží ošklivost Dorianovy duše, avšak sám Dorian Gray nadále září půvabem a pelem mládí. Chová se už jako lord Henry. Pohrdne svou romantickou láskou, nezastaví se ani před zločinem. Nakonec zaútočí na podobiznu ohyzdného starce, ve kterou se původní portrét proměnil…
Autor: Oscar Wilde
Žánr: román
Nakladatelství: CooBoo
Ukázka z knihy:
Vyšli ven do mihotavého slunečního svitu a větru a vydali se ponurou Euston Road. Kolemjdoucí s údivem pohlíželi na mrzutého podsaditého mladíka, který v nevzhledném, špatně padnoucím oblečení kráčel vedle takové elegantní, upravené dívky. Byl jako prostý zahradník, co nese v ruce růži.
Jim se tu a tam zamračil, když zachytil něčí pátravý pohled. Neměl rád, když na něj někdo civí, kterážto vlastnost génie postihuje k stáru a obyčejné lidi provází celý život. Si-byl si však nebyla pranic vědoma toho, jak působí. Její láska se chvěla ve smíchu na jejích rtech. Myslela na Krásného prince, a aby na něj mohla myslet ještě víc, vůbec o něm nemluvila a místo toho vykládala o lodi, kterou Jim popluje, o zlatě, které určitě objeví, o skvostné dívce z bohaté rodiny, jejíž život zachrání před zlovolnými barbarskými bandity v australské buši. Protože on určitě nezůstane námořníkem nebo superintendentem, nebo čím vlastně bude. Kdepak! Námořnický život je otřesný. Jen si představte tísnit se na šeredné lodi, do které se neustále pokoušejí dostat divoké klenuté vlny, a prudký vítr jí láme stěžně a hlasitě rve plach-ty na dlouhé cáry. V Melbourne loď opustí, zdvořile se rozloučí s kapitánem a konečně vyrazí na naleziště zlata. Neuplyne ani týden, a on narazí na velký nugget ryzího zlata, největší nugget, jaký kdy kdo našel, a doveze ho na pobřeží v dostavníku střeženém šesti policisty na koních. Třikrát na ně zaútočí bandité, ale oni je pozabíjejí. Anebo ne. Neodjede na žádná naleziště. Jsou to příšerná místa, kde se muži opíjejí a střílejí po sobě v nálevnách a klejí. Bude z něj spořádaný farmář, bude chovat ovce a jednou večer cestou domů uvidí lupiče na černém koni, jak unáší překrásnou dívku z bohaté rodiny, pustí se za nimi a zachrání ji. Ona se do něj pochopitelně zamiluje a on se zamiluje do ní a vez-mou se a on se vrátí domů a budou spolu žít v obrovském domě v Londýně. Ano, čekají ho báječné věci. Ale musí se chovat slušně a nesmí se rozčilovat a pošetile rozhazovat peníze. Ona je sice jen o rok starší než on, ale o životě toho ví daleko víc. Určitě jí také musí s každou poštou poslat dopis a každý večer se před spaním pomodlit. Bůh je dobrý, dá na něj pozor. Ona se za něj taky bude modlit a on se za několik let vrátí bohatý a šťastný.
Bratr ji rozmrzele poslouchal, ale neřekl nic. Rmoutilo ho, že odjíždí z domova.
Za jeho pochmurnou a mrzutou náladu však mohlo ještě něco. Přestože neměl v tomto směru příliš mnoho zkušeností, silně vnímal nebezpečí, které Sibyl hrozilo. Ten mladý dandy, který jí nadbíhal, pro ni nemohl znamenat nic dobrého. Byl gentleman, a on ho za to nenáviděl, nenáviděl ho jakýmsi zvláštním pudem, který sám nedokázal vysvětlit, a o to víc mu podléhal. Zároveň si byl vědom matčiny povrchnosti a marnivosti a viděl v její povaze nekonečné nebezpečí pro Sibylino štěstí. Děti své rodiče zpočátku milují, později je soudí a někdy jim i odpustí.
Jeho matka! Chtěl se jí na něco zeptat, na něco, nad čím už několik měsíců mlčky dumal. Jedna nahodilá věta, kterou zaslechl v divadle, šeptem vyslovený úsměšek, který se mu donesl k uším, když jednoho večera čekal u vchodu pro herce, utrhla lavinu hrozivých myšlenek. Pamatoval si ji jako švihnutí bičíkem přes obličej. Svraštil čelo, až se mu doprostřed zarazil klín v podobě hluboké vrásky, a s bolestným cuknutím se kousl do spodního rtu.
„Jime, ty mě vůbec neposloucháš,“ okřikla ho Sibyl, „a já ti přitom plánuju takovou báječnou budoucnost. Řekni přece něco.“
„Co mám říct?“
„Třeba že budeš hodný a nezapomeneš na nás,“ odpověděla a usmála se na něj.
Pokrčil rameny. „To spíš zapomeneš ty na mě než já na tebe, Sibyl.“
Začervenala se. „Jak to myslíš, Jime?“ podivila se.
„Máš prý novou známost. Kdo to je? Proč jsi mi o něm neřekla? Nic dobrého tě s ním nečeká.“
„Přestaň, Jime!“ vykřikla. „Nic proti němu neříkej. Já ho miluji.“
„Vždyť ani nevíš, jak se jmenuje,“ na to bratr. „Kdo to je? Mám právo to vědět.“
„Říkám mu Krásný princ. Hezké jméno, viď? Jen si ho dobře pamatuj, ty hlupáčku. Kdybys ho viděl, řekl by sis, že je to ten nejúžasnější člověk na světě. Jednou tě s ním seznámím – až se vrátíš z Austrálie. Bude se ti moc líbit. Všichni ho mají rádi a já... ho miluji. Kéž bys mohl dnes večer přijít do divadla. Bude tam a já budu hrát Julii. Dám do toho všechno! Jen si to představ, Jime, hrát Julii zamilovaná! A on bude sedět v publiku. Budu hrát pro jeho potěchu. Bojím se, že zbytek souboru vyděsím, nebo možná okouzlím. Být zamilovaná znamená překonat sama sebe. Ten ohyzda pan Isaacs bude na své nanicovaté kumpány v baru hulákat, že jsem geniální. Ctí mě jako svaté přikázání, dnes večer mě bude ohlašovat jako zjevení. Cítím to. A to všechno pro něj, jen pro něj, pro Krásného prince, mého úžasného milence, mého nádherného bůžka. Když se dveřmi plíží chudoba, oknem dovnitř vlétne láska. Naše přísloví by bylo potřeba přepsat. Byla vymyšlena v zimě, a teď je léto. Pro mě jaro, řekla bych, hotový tanec květů na modrém nebi.“
„Je to gentleman,“ pronesl mladík mrzutě.
„Princ!“ zvolala zpěvavě. „Co bys chtěl víc?“
„Chce z tebe mít svou otrokyni.“
„Chvěju se při pomyšlení, že bych byla volná.“
„Chci, aby ses před ním měla na pozoru.“
„Vidět jej znamená jej zbožňovat. Znát jej znamená mu věřit.“
„Sibyl, ty jsi do něj blázen.“
Zasmála se a vzala ho za paži. „Můj milý Jime, mluvíš, jako by ti bylo sto let. Jednou se sám zamiluješ. Pak poznáš, jaké to je. Netvař se tak popuzeně. Mělo by tě těšit pomyšlení, že sice odjíždíš, ale zanecháváš mě tu šťastnější, než jsem kdy byla. Oba máme těžký život, moc těžký a tvrdý. Ale odteď to bude jiné. Ty popluješ do nového světa a já jsem nový svět našla tady. Tady jsou dvě židle. Pojď, posadíme se a budeme se dívat, jak kolem chodí elegantní lidé.“
Usadili se v davu přihlížejících. Záhony tulipánů na druhé straně cesty plály jako pulsující ohnivé kruhy. V těžkém vzduchu se vznášel rozechvělý oblak bílého prachu – vypadal jako z rozemletého kořene kosatce. Pestrobarevné slunečníky tančily a houpaly se jako obrovští motýli.
Donutila bratra mluvit o sobě, o svých nadějích a vyhlídkách. Mluvil zvolna a s námahou. Vyměňovali si slova jako hráči přihrávky. Sibyl si připadala utiskovaná. Nedokázala předat svou radost. Nevymohla si nic víc, než že se ta zachmuřená ústa pohnula náznakem úsměvu. Po chvíli zmlkla. Znenadání zahlédla zlaté vlasy a rozesmáté rty a kolem nich projel ve fiakru Dorian Gray a s ním dvě dámy.
Vyskočila na nohy. „Tamhle je!“ zvolala…
Vložil: Adina Janovská