Vítejte v blízké budoucnosti, kde nás má nahradit poslušná umělá inteligence, která si ale dělá, co chce. Premiéry Pavla Přeučila

Foto: Netflix (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Za čárou: Hlavní hrdinové, Anthony Mackie a Damson Idris, se probíjejí městem

Vzhledem k tomu, že Netflix na nás chrlí jeden film za druhým, nemůžeme se divit tomu, že ne všechny budou dokonalé. To je i případ poslední novinky, která se na Netflixu objevila před pár dny. Jde o film Za čárou švédského režiséra Mikaela Håfströma, který má za sebou celkem úspěšné filmy jako Smrt v Šanghaji nebo Plán útěku. Skutečnost, že film diváky nejspíše příliš neoslní, si uvědomili asi i u Netflixu, protože jej hodili do programu bez výraznější reklamy, která by premiéru předcházela. I když kritiky filmu jsou vesměs negativní, já bych to až tak špatně neviděl. Za jistých okolností by to mohl být i docela dobrý film.

Po hlavní myšlence filmu pátrá divák až téměř do jeho konce. Chvílemi jde o snímek ryze protiválečný, ukazující na nesmyslné hrůzy ozbrojených konfliktů, v nichž umírají i nevinní lidé, jindy se dostává do popředí politika, a to zejména ve chvílích, kdy jsou zdůrazňovány válečné zločiny proruských jednotek na Ukrajině, vykreslovaných zde jako nelítostní bandité. Jednou z hlavních myšlenek je ale nejspíš varování před zneužitím vysoce sofistikované umělé inteligence, která se dokáže autonomně rozhodovat natolik, že povyšuje své vědomí nad lidské, a nakonec se dokáže člověku i vzepřít.

Zabíjel stisknutím tlačítka a teď se ocitá v boji

Samotný příběh příliš nového nepřináší a chvílemi jsem měl pocit, že se autoři scénáře až příliš shlédli v dramatickém thrilleru Training Day z roku 2001. Také zde máme dvě hlavní postavy, ostříleného veterána Lea, který má za sebou desítky bojových nasazení, a zelenáče, pilota dronů poručíka Harpa, který má na svědomí sice také stovky mrtvých, ale nikdy přitom nezvedl zadek ze své pohodlné židle v řídícím středisku dronů. Harp (Damson Idris) se jednoho dne vzepře rozkazům velení a rozhodne se zaútočit svým dronem v oblasti, kde se ještě nacházejí americké jednotky. Následkem jeho akce jsou dva mrtví Američané.

Anthony Mackie hraje hrdinného androida. Herce známe jako Falcona z Avengers anebo dalšího Takeshiho Kovacse ve skvělém seriálu, který nám bohužel Netflix zrušil, Altered Carbon (Češi ho nazývají Půjčovna masa, protože je natočený podle knihy, která tu vyšla před x lety právě s tímto názvem)

Za trest je převelen přímo do bojové zóny a dostává se pod velení Lea (Anthony Mackie). Toho diváci dobře znají především jako jednoho z marvelovských Avengerů, létajícího Falcona. Úkolem této nesourodé dvojice je vypátrat nebezpečné jaderné rakety, které Rusové jakýmsi blíže nespecifikovaným nedopatřením zapomněli na Ukrajině. Teď se jich chtějí zmocnit proruští rebelové pod vedením psychopatického Victora Kovala (Pilou Asbæk). Harpovo překvapení je ale o to větší, když zjistí, že Leo není člověk, ale technologický nesmírně dokonalý super voják, něco mezi androidem a robotem. Nicméně není čas nad tím moc přemýšlet, protože jaderná katastrofa je na spadnutí a jen oni dva ji mohou zastavit.

Film připomíná spíše videohru

Leo patří k jednotce mariňáků, které při nezdařené operaci Harpův dron smrtelně ohrozil a mezi oběma muži panuje zpočátku otevřené nepřátelství. Úlohy obou jsou jasné. Harp, důstojník, který dosud znal válku jen z obrazovky svého monitoru, věřící, že účel světí prostředky, a Leo, smrtící nástroj s lidskými city, schopný se samostatně rozhodovat. Na cestě za zničením svého cíle, Viktora Kovala, musí dvojice postupně eliminovat jednu po druhé skupiny krvežíznivých teroristů a tady se dostáváme k prvnímu problému filmu. Celé to jejich putování vpadá děsně nesmyslně a spíše jako nepovedená videohra. V té videohře, kterých jsme si mnozí zahráli pěknou řádku, jsou ty nesmysly ještě tak nějak přijatelné, ale ve filmu už vypadají směšně. Jak se dvojice šine řadou krátkých půtek s povstalci městem, dostává se do situací, kdy musí bojovat o každý metr, náhle se ocitají na poklidném tržišti a pak se prodírají troskami domů, aby se ocitli na normální, neporušené ulici, žijící normálním životem a hned poté v rajské zahradě jakéhosi dětského útulku.

Roboti jsou všude

Roboti proti robotům i proti lidem

V celém tom zmatku pak hrají nějakou roli opancéřovaní roboti, stroje na zabíjení bez mozku, jimiž disponují obě strany konfliktu. Tihle bojoví roboti, tupé stroje, mají představovat nejnovější bojovou sílu americké armády, ale ve skutečných akcích se ukazují jako zcela nepotřebný šrot. Člověk a android tu stojí v jednu chvíli bok po boku, aby se za okamžik postavili proti sobě jako nepřátelé. Každý tu bojuje s každým, roboti proti robotům, roboti proti mariňákům a mariňáci proti robotům. Zkrátka slušný guláš. Leo, který je vlastně nejnovějším a přísně tajným projektem americké vlády, jde nekompromisně za svým cílem, jímž je likvidace Viktora Kovala, ale skutečný cíl, který se vylíhl v jeho hlavě, ovládané umělou inteligencí, se dozvídáme až v závěru filmu.

Muž versus stroj

Sci-fi žánr zde má nepochybně až druhořadý význam. Samotné téma filmu není zase tak zlé. Pokud se voják, který dříve zabíjel lidi jen stisknutím tlačítka, najednou stane součástí samotné války, pak je to docela dobrý způsob, jak se vypořádat s odlidštěním dnešních válek, kde už pomalu přebírají drony rozhodující roli. Ale scenáristé Rob Yescombe a Rowan Athale to, co se přímo nabízelo, vůbec nevyužili. Místo toho vedou dvě hlavní postavy obecné řeči o ještě obecnějších věcech, baví se například o tom, jak je Harpova přítelkyně hezká a hýří sexuálními narážkami.

Hlavní hrdinové se zpočátku nemohou ani cítit, což se během filmu nijak zvlášť nezmění... Vojáka hraje Damson Idris, který není u nás dosud známý

Ze soužití muže a stroje ve válečném konfliktu by se dalo vytěžit daleko více, ale jejich vzájemné vztahy nemají větší hloubku. Téměř celý film tráví bok po boku, aniž by se mezi nimi vyvinul nějaký významnější vztah. Baví-li se o válce, je to plné frází a pokrytectví, občas dokonce nevíte, zda ji odsuzují anebo oslavují. Hovoří se sice o obětech a mrtvých, ale filmové scény tomu už neodpovídají. Po nějaké realitě není ani stopy, což je samozřejmě škoda.

Škoda nevyužitého potenciálu

Co je možná kladem filmu, jsou akční scény, ale ne všechny, některé z nich působí věrohodně, jiné jsou naprosto katastrofální, zejména ve chvílích, kdy se objeví ony jednotky plechových robotů. Jak Damson Idris, tak Anthony Mackie se ve svých rolích tvrdých chlapíků snaží, seč mohou, ale moc často jim to nefunguje. V ději můžeme postřehnout několik zásadních zvratů, ale celkově to rozhodně nestačí k vytvoření hlubšího dojmu a už vůbec ne k obhajobě slabého konce. Film se chvílemi snaží o hlubokomyslné myšlenky o válce, ale zůstává na povrchu a už nejde hlouběji. I když chvílemi sledujeme děj s napětím, vyznívá celkově nedůvěryhodně. Je třeba uznat, že potenciál filmu je díky otázkám, které nastoluje, poměrně velký, ale využít se z něj podařilo minimum. Zkrátka jeden z dalších válečných filmů, na které se jednou podíváte, ale v paměti vám rozhodně neutkví.

Vložil: Pavel Přeučil