Jedu na léčení. Viděl jsem totiž český film. Komentář Štěpána Chába
komentář
13.01.2021
Foto: Falcon
Popisek: Film Modelář Petra Zelenky, důvod pro léčení
Režiséra Petra Zelenku jsem bral jako jednoho z posledních, kteří v České republice ještě točí filmy, které nejsou dalším hřebíkem do rakve s jinak dobrou filmovou školou naší minulosti (která jako kdyby s cinkáním klíčů v Listopadu ´89 odešla s totalitním režimem). S posledním filmem Modelář se ovšem vydal do stejně provinčních vod, v jakých už se desetiletí plácají jeho kolegové. Ale mám srovnání s další provincií filmařské branže. Týden po Modelářovi jsem byl divákem polského filmu Místnost sebevrahů: Hater. Oba filmy se snaží mluvit o světovém dění a o tom, na jakých hodnotách stavíme svou existenci. A srovnání je jako pověstné nebe a dudy.
Zelenkova práce vyzněla amatérsky, scénář plaval na vodě, zapojil se jen do nějakého přihlouplého a čistě provinčního aktivismu, který nezaujme nikoho kilometr dál od českých hranic. A přitom se, mimo jiného, věnuje i válečným zločinům Bushovy administrativy, tedy tématu nanejvýš světovému. Přesto je celé vyznění filmu upatlané takovým tím ve výsledku velmi hloupoučkým – nechceme Babiše, nechceme Zemana – které se táhne celým filmem a je ukotvené v současnosti, v teď, které volbami pomine. Ale věnuje se tématu takovým tím elitářsky slepým a vlastně nicneříkajícím způsobem, který nic nového nikomu nedá, nikam dál nikoho neposune, je o ničem. Prostě další plácnutí do vody. Snad mohl Zelenka sepsat článek někam na Respekt, účinek by byl stejný a jeho vyjádření frustrace z naší politiky by bylo mnohem levnější. Filmem se táhla nuda. Z režijního hlediska není co vytknout, z toho scénáristického snad všechno.
Jen o pár kilometrů vedle
Film Místnost sebevrahů: Hater je úplně jiná liga. Vyjadřuje se také k regionální, tedy polské politické scéně, mohlo by se tedy zdát, že bude čistě provinční a kilometr od polských hranic ji nikdo neocení. Ale chyba lávky. Polský film se věnuje otázce tak, aby byla platná i v České republice, v USA, v Japonsku, kdekoliv. Reflektuje naši současnost. A přitom pevně věřím, že režisér filmu Jan Komasa spadá do stejné názorové skupiny jako Zelenka. Kdyby žil u nás, nelíbí se mu v sedle ani Babiš, ani Zeman. Přesto své dílo uchopil tak, aby rezonovalo, ne aby unudilo k smrti. Uchopil ho tak, aby si člověk sedl na zadek a s nadšením sledoval další a další vrstvení politického a mediálního hnití naší společnosti napříč celým světem. A přitom, mám pocit, téma filmu bude časem aktuálnější a aktuálnější.
Fascinující dílo, které, stejně jako Zelenkův Modelář, není podporované hollywoodskou produkcí a nemá za sebou velké prachy. Ovšem Modelář by scenáristicky neprošel ani kolem uklízečky nejposlednějšího filmového studia v Hollywoodu, jak byl přihlouplý. Místnost sebevrahů: Hater? O ten by se nejspíš servaly. Protože byl sepsaný perfektně. Na Netflixu je k vidění, tak neváhejte a udělejte si pěkný večer.
Vaření čaje z pytlíku
V roce 2011 natočil režisér Lars von Triér film Melancholia a při tiskovce v Cannes vedl prazvláštní řeči o Hitlerovi, do kterých se velmi nešťastně zapletl, na to konto byl ze soutěže na sedm let vyloučen. Ke kauze se v rozhovoru vyjádřil i Jan Hřebejk, v němž Triera označil za kolegu. V tu chvíli jsem si poprskal monitor smíchy. Tvůrce českých telenovel označuje velikána světové filmografie za kolegu. Podobné, jako kdybych tvrdil, že mohu jít vařit k Pohlreichovi do restaurace, protože umím uvařit čaj. Pytlíkový čaj z Tesca, samozřejmě. A to je ten nepoměr naší a zahraniční filmografie. My vaříme pytlíkový čaj, všude okolo umí vařit na Pohlreichově úrovni. Ale jako vařiči pytlíkového čaje se bereme velmi vážně a mistry světového filmu bereme jako ne příliš zajímavou inspiraci pro to, jak to nedělat. Nejspíš.
Vložil: Štěpán Cháb