Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

V neděli občas něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jedu na léčení. Viděl jsem totiž český film. Komentář Štěpána Chába

komentář 13.01.2021
Jedu na léčení. Viděl jsem totiž český film. Komentář Štěpána Chába

Foto: Falcon

Popisek: Film Modelář Petra Zelenky, důvod pro léčení

Režiséra Petra Zelenku jsem bral jako jednoho z posledních, kteří v České republice ještě točí filmy, které nejsou dalším hřebíkem do rakve s jinak dobrou filmovou školou naší minulosti (která jako kdyby s cinkáním klíčů v Listopadu ´89 odešla s totalitním režimem). S posledním filmem Modelář se ovšem vydal do stejně provinčních vod, v jakých už se desetiletí plácají jeho kolegové. Ale mám srovnání s další provincií filmařské branže. Týden po Modelářovi jsem byl divákem polského filmu Místnost sebevrahů: Hater. Oba filmy se snaží mluvit o světovém dění a o tom, na jakých hodnotách stavíme svou existenci. A srovnání je jako pověstné nebe a dudy.

Zelenkova práce vyzněla amatérsky, scénář plaval na vodě, zapojil se jen do nějakého přihlouplého a čistě provinčního aktivismu, který nezaujme nikoho kilometr dál od českých hranic. A přitom se, mimo jiného, věnuje i válečným zločinům Bushovy administrativy, tedy tématu nanejvýš světovému. Přesto je celé vyznění filmu upatlané takovým tím ve výsledku velmi hloupoučkým – nechceme Babiše, nechceme Zemana – které se táhne celým filmem a je ukotvené v současnosti, v teď, které volbami pomine. Ale věnuje se tématu takovým tím elitářsky slepým a vlastně nicneříkajícím způsobem, který nic nového nikomu nedá, nikam dál nikoho neposune, je o ničem. Prostě další plácnutí do vody. Snad mohl Zelenka sepsat článek někam na Respekt, účinek by byl stejný a jeho vyjádření frustrace z naší politiky by bylo mnohem levnější. Filmem se táhla nuda. Z režijního hlediska není co vytknout, z toho scénáristického snad všechno.

 

Jen o pár kilometrů vedle

Film Místnost sebevrahů: Hater je úplně jiná liga. Vyjadřuje se také k regionální, tedy polské politické scéně, mohlo by se tedy zdát, že bude čistě provinční a kilometr od polských hranic ji nikdo neocení. Ale chyba lávky. Polský film se věnuje otázce tak, aby byla platná i v České republice, v USA, v Japonsku, kdekoliv. Reflektuje naši současnost. A přitom pevně věřím, že režisér filmu Jan Komasa spadá do stejné názorové skupiny jako Zelenka. Kdyby žil u nás, nelíbí se mu v sedle ani Babiš, ani Zeman. Přesto své dílo uchopil tak, aby rezonovalo, ne aby unudilo k smrti. Uchopil ho tak, aby si člověk sedl na zadek a s nadšením sledoval další a další vrstvení politického a mediálního hnití naší společnosti napříč celým světem. A přitom, mám pocit, téma filmu bude časem aktuálnější a aktuálnější.

 

Fascinující dílo, které, stejně jako Zelenkův Modelář, není podporované hollywoodskou produkcí a nemá za sebou velké prachy. Ovšem Modelář by scenáristicky neprošel ani kolem uklízečky nejposlednějšího filmového studia v Hollywoodu, jak byl přihlouplý. Místnost sebevrahů: Hater? O ten by se nejspíš servaly. Protože byl sepsaný perfektně. Na Netflixu je k vidění, tak neváhejte a udělejte si pěkný večer.

Vaření čaje z pytlíku

V roce 2011 natočil režisér Lars von Triér film Melancholia a při tiskovce v Cannes vedl prazvláštní řeči o Hitlerovi, do kterých se velmi nešťastně zapletl, na to konto byl ze soutěže na sedm let vyloučen. Ke kauze se v rozhovoru vyjádřil i Jan Hřebejk, v němž Triera označil za kolegu. V tu chvíli jsem si poprskal monitor smíchy. Tvůrce českých telenovel označuje velikána světové filmografie za kolegu. Podobné, jako kdybych tvrdil, že mohu jít vařit k Pohlreichovi do restaurace, protože umím uvařit čaj. Pytlíkový čaj z Tesca, samozřejmě. A to je ten nepoměr naší a zahraniční filmografie. My vaříme pytlíkový čaj, všude okolo umí vařit na Pohlreichově úrovni. Ale jako vařiči pytlíkového čaje se bereme velmi vážně a mistry světového filmu bereme jako ne příliš zajímavou inspiraci pro to, jak to nedělat. Nejspíš.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace