TV RECENZE Nenechala si nic diktovat, život si chtěla psát sama. První díl Boženy působivě vykresluje atmosféru i ducha doby

Foto: ČT (stejně jako další fota v článku)

Popisek: Mladou Boženu Němcovou hraje Anna Kameníková

V neděli odstartovala v České televizi minisérie o životě jedné z významných literárních osobností naší historie Boženě Němcové. První díl dal okamžitě vědět, jaké bude jedno z hlavních témat série a jaký druh hrdinky bude postava Němcové v kontextu díla reprezentovat.

Ratibořice 1837. Božena jako mladá dívka, v té době ještě známá jako Barbora či Betty Panklová, pere spolu s dalšími vesničankami v řece prádlo. Jedna z nich začne náhle krvácet a rodit. V nenadálém zmatku Barbora uklidňuje rodící ženu a spolu s jejím manželem ji doprovází na žebřiňáku k porodní bábě. V této dramatické situaci se snaží vůz za účelem kontroly zastavit dvojice pohraničních strážníků. Zatímco nastávající otec poslušně brzdí koně, Barbora bere z kozlíku bič a ostrým švihnutím spřežení znovu popohání… 

Divá Bára

Kromě důležitých záběrů na významné pohledy, které si Barbora vymění s jedním ze strážníků, svým budoucím manželem Josefem, je v této úvodní scéně zahrnuto v podstatě vše, co je pro první epizodu tematicky stěžejní. Porod, při němž nakonec rodička umírá, reprezentuje jen část nelehkého ženského údělu, vůči němuž muži zůstávají téměř neteční. Postavení žen v tehdejší společnosti a jejich tradiční role, ze které se snaží hlavní hrdinka vymanit, se stává ústředním tématem.

Mladičká Betty Panklová

V rámci toho je však stejně důležitá ukázka individuálního charakteru samotné Barbory, který je plný ducha vzdoru a revolty. Před stáním u plotny preferuje budoucí spisovatelka čtení knih a hru na klavír; před společenským postavením či životním zabezpečením zase čirý cit. Každou další scénou se obrázek Němcové jako svobodomyslné a zpupné dívky jenom posiluje. Ať už je konfrontována s námluvami podobnými spíše obchodním transakcím nebo samotným manželstvím, v jehož průběhu musí ze strany manžela čelit nejednomu příkoří. 

Sadista i milující manžel?

Nejvýraznější mužskou figurou je zde tedy postava manžela Josefa. Jejich problematickému vztahu se epizoda věnuje především. Ačkoli je v nejkritičtějších momentech Josef vykreslen vcelku negativně, jeho místy až sadistická povaha je alespoň částečně vyvažována některými světlejšími stránkami jeho charakteru. Přes ješitnost, jistý despotismus a občas i agresi se zároveň snaží o svou budoucí rodinu postarat a hmotně ji zabezpečit. Co u něj vnímáme jako prchlivost, můžeme z části brát i jako projev odvahy. Majetnický vztah k Barboře je pak občas prosvětlován záblesky nevysloveného respektu k její sečtělosti. Také je hlavním nositelem obrozeneckého ducha, který bude mít na samotnou Barboru a její tvorbu zásadní vliv.

Minisérie se zásadním způsobem pokouší rehabilitovat Josefa Němce (v podání Jana Hájka)

Dvě zrzky na černo

Co se týče hereckého obsazení, musíme samozřejmě v první řadě zmínit představitelky hlavní role. O roli tmavovlasé spisovatelky se podělily hned dvě herečky s jinak zrzavou kšticí. Starší inkarnaci ztvárnila Aňa Geislerová, tu mladší pak Anna Kameníková. Zatímco první jmenovaná se mihne v úvodní epizodě pouze na pár vteřin, celou epizodu nese na svých bedrech především Kameníková. Nutno říct, že ačkoli si ikonu z pětistovky může leckdo představovat jinak, odehrála svůj part více než se ctí. Navíc Kameníková vyzařuje jistou dávku sveřeposti a drzosti již od pohledu. Zároveň však dokáže působit i zranitelně. Obojí se zde beze zbytku zužitkovalo.

Za zmínku stojí ale i další herecké výkony. Především Jan Hájek v roli Josefa Němce zvládá ambivalentní postavu tak, že dokáže vyvolat odpor, ale i jisté sympatie. Z dalších herců dokázal i s minimálním prostorem zaujmout například Vladimír Javorský v roli Barbořina otce, Lucie Žáčková jako její matka nebo Veronika Freimanová v roli Magdaleny Rettigové.

Betty doma, kde se mluvilo česky i německy, protože její tatínek, Jan Pankl (Vladimír Javorský) byl Rakušan  

Kostýmovka, jak se patří

Formální stránka snímku odpovídá danému žánru kostýmního dramatu. Výprava, kamera, svícení, výběr lokací, hudební doprovod, vše dohromady zvládá dokonale evokovat atmosféru první poloviny 19. století. Stejně jako v díle Boženy Němcové se zde mísí prvky realismu a romantismu. Vedle některých syrových scén, jako jsou především pochmurné výjevy z manželského života Němcových, dostává velký prostor romantická příroda. Ta často odráží náladu daných událostí a postav. Od bezstarostně prosluněných lesních scenérií až po zasmušilou zimní krajinu.

Kolorit, především vesnického prostředí, pomáhá dotvářet také důraz na obyčeje a zvyky. Ať už se jedná o tančení kolem ohňů o Svatojánské noci, masopustní „mlácení kohouta“ či rituály spojené s Barbořinou svatbou (mince a chleba ve střevíci). Tyto výjevy navíc nijak netrčí, pokaždé hezky korespondují s daným děním a zároveň děj posunují. 

Pomalu, ale jistě

Minisérie nikam zvlášť nespěchá. V prvním díle se dočkáme především expozice, která nás dostatečně seznámí s charaktery hlavních postav a jejich vzájemnou vztahovou dynamikou. Hlavní fokus je směřován na konfrontaci svobodomyslné Boženy s jejím manželem a tradicionalistickým okolím. Tvůrčí rozměr ústřední postavy jako významné ženské literátky sledujeme zatím pouze v nepřímých náznacích.

Dobu tak zvaného biedermeieru se tvůrcům podařilo dokonale vizuálně vystihnout

Je zde odprezentována její čtenářská záliba v německé literatuře, avšak zároveň je už i naznačena touha příběhy nejen číst, ale také vyprávět (vypravování pověsti u rybníka). Dočkáme se také několika odkazů na její budoucí dílo, z nichž nejvýraznějším je přítomnost postavy Viktorky. Stejně tak téma obrozenectví zatím stojí spíše v pozadí. V obou směrech však lze očekávat progres během dalších dílů. Upoutávka na další epizodu však naznačila, že bychom se měli i nadále věnovat především Barbořinu milostnému životu.

Je samozřejmě ještě brzy uchylovat se k zevrubnějšímu hodnocení, když je minisérie teprve na svém začátku. Je však třeba říct, že první díl nezklamal. Naopak vybízí k mírnému optimismu. Nezbývá než doufat, že se podaří nastavenou laťku posunout ještě výš. Snad tvůrci nesklouznou k pouhé kritice tehdejší společnosti a mužského světa, ale kritickému pohledu dostatečně podrobí také samotnou Němcovou. Jisté náznaky zde již jsou. Některé její vlastnosti jistě nejde vnímat bez výjimky kladně. Vzdorovitost a svobodomyslnost má i své problematičtější stránky jako lehkovážnost, ambice či nedostatek pokory.

Vložil: Tomáš Vahala